Americký kytarista George Lynch je na poli klasického rocku opravdovým veteránem. Hráčský talent má nesporný a fanoušci jeho kytarovou hru mohli obdivovat v kapele Dokken, která byla hlavně v osmdesátých letech velmi populární převážně za mořem. V devadesátých letech však Lynch kapelu opustil a založil novou - Lynch Mob. Krom toho se vrhl i na sólovou tvorbu. A právě nejnovější, již jedenáctá deska je pod záštitou pouze jeho jména.

Hned titulní stejnojmenná píseň "Kill All Control" pádí na pomezí heavy metalu a hard rocku, tak jak je u Lynche obvykle zvykem. Bohužel nepřekračuje laťku průměrných songů, které za svou kariéru již Lynch napsal, jak v sólové tvorbě, tak v Lynch Mob. Lépe vyznívá třetí "Brank New Day", ve které se za mikrofon postavil Will Martin (Earshot).

Celkově se dá říct, že zpěváci jsou na nahrávce dobře a pečlivě vybráni. Kromě zmíněného Willa Martina hostují za mikrofonem Marq Torien z Bullet Boys, London LeGrand, který s Lynchem spolupracoval už na projektu Souls Of We, a Keith St. John z Montrose. Všichni spadají v rámci žánru spíše k průměru, ale díky podobnému zabarvení hlasu, stylu zpěvu a vyrovnané kvalitě nepůsobí album roztříštěně. Lynchova kytara navíc hostující zpěváky pěkně "drží" a krásně jejich linky podkresluje. Hodnotit hru kytaristy Lynchova formátu je vůbec asi naprosto zbytečné. Jeho šestistrunka je pro pravověrného rockera balzámem na duši.

Kus s názvem "Voices In My Head" je snad jedinou výjimkou nahrávky - z klasického hard rocku proběhla transformace do grungeových vod. Skladba ve mně ihned evokovala Alice In Chains a jejich "Check My Brain".

Další zajímavostí je poslední kousek na desce, instrumentální "Son Of Scary". Jedná se o předělávku skladby "Mr. Scary" z alba "Back For The Attack" od jeho bývalé kapely Dokken. George si ji zde však zajímavě upravil a krapet zrychlil tempo. Na post bubeníka si zde přizval Freda Couryho (Cinderella). Jedná se o jeden z nejpovedenějších zářezů na nahrávce a každý metalový fanoušek při něm jistě musí pohazovat hlavou a dupat do rytmu skvělých riffů. Především fanoušci původní kapely song zajisté pozitivně ocení.

"Kill All Control" je album, které v kytaristově diskografii rozhodně ostudu neudělá, ale za vrchol kariéry se považovat v žádném případě nedá. A i když je na tom George Lynch hráčsky stále výborně a napsat dobrou skladbu také umí, přece jen mu chybí větší nápaditost a progrese, která se chtě nechtě většinou roky ztrácí, a postihuje tak téměř všechny jeho kolegy z branže. Pro fanoušky Dokken či Lynch Mob je nové album příjemným dárkem a myslím si, že je nezklame. Jestli má však šanci zaujmout nové fanoušky, si nejsem jistý. Přece jen se podobných nahrávek po světě válí poměrně dost a tahle z jejich řad příliš nevybočuje. Oproti prvnímu poslechu, kdy jsem se nesmírně nudil a byl připraven album strhat, jsem mu pomalu přicházel na chuť. I tak mě svou pěstí ale na zem nedostal.