Pokud patříte mezi ty, které tohle dostihlo na střední, máte jasno. Fotit se na plakáty v trenkách? Pobíhat nahatí předměstím a udělat z toho videoklip? Pít až do odpadnutí? Kozy? Kundičky? Zasouvání? Vyrostli jste z toho. Kapely typu Blink-182, The Offspring a Green Day jste hodili do jednoho pytle, zavázali a odnesli do popelnice. Anebo ne. Třeba je situace úplně jiná. Jeden z našich benjamínků Martin Wipplinger kupříkladu považuje první jmenovanou kapelu za fenomén pop-punku a její comebackovou desku "Neighborhoods" za jeden z nejvýraznějších letošních počinů. V hlavní recenzi albu udělil velmi pochvalnou osmičku. "Pořád slyšíte Blink-182. Jen jiné než onehdy - jako daleko uvědomělejší a výraznější individuality," napsal a naznačil tím, že z kalhot z maturiťáku vyrostli už i muzikanti. Je to pravda? položili jsme si otázku v redakci. Šestašedesát procent, zní odpověď v číslech naší makrorecenze. Detaily níže...

---

Petr Doupal - What’s my age again? (8/10)
Vztah ke kapele: Na přelomu milénia jsem je bezmezně žral.

Jooo, je mi zase čtrnáct!!! Stačila první minuta s Travisovými údery, chytlavými kytarovými riffy a Tomova slova "I'll never let you down boy, I'll never let you go," a bylo jasné, že "Neighborhoods" bude stát za ty roky čekání. Blink-182, The Offspring, Sum 41 - na tom jsem v pubertě vyrostl a vždy jsem věřil, že někdy přijde podobně dokonalé album jako "Take Off Your Pants And Jacket". "Sousedství" sice na jejich počin z roku 2001 nemá, přesto je to parádní návrat. Zejména tím, že jsem nevěřil, že by někdo mohl udělat tak čirý pop-punk-rock a já opět u klávesnice čile bubnoval a při cestě po bytě hrál na virtuální kytaru. "Wishing Well", "This Is Home" nebo "MH 4.18.2011" mě baví v roce 2011 stejně jako v roce 2001. A "Heart's All Gone" je prostě nářez a z intra (obsaženého pouze na deluxe edici) mrazí. Deska má tři negativa: 1. až moc Toma (někdy navíc nevýrazného) na úkor Marka, 2. slabší kousky jako "Love Is Dangerous", 3. tak boží jako "Pants And Jacket" to prostě není. Ale jen tak dál, kluci.

Marek Odehnal - Povedený comeback idolů jedné generace (7/10)
Vztah ke kapele: "Blinky" jsem kolem přelomu milénia jako většina mých tehdejších vrstevníků těsně před získáním občanky dost žral a album "Enema Of The State" jsem sjížděl spolu s The Offspring, Limb Bizkit nebo Linkin Park skoro pořád. Po nástupu na střední jsem je ale prakticky přestal sledovat, neb se můj hudební vkus vyvinul a neopunk mě už nijak nenaplňoval.

Comebackové album "Neighborhoods" musí být pro řadu lidí docela velkým překvapením, obzvláště pak pro ty, jako jsem já, kteří kapelu od jejich největšího boomu roky takřka nesledovali a už vůbec ne pak jejich sólové projekty. Na novince najdeme samozřejmě klasické vypalovačky, ale už ne v takové míře jako před nějakými dvanácti lety. Ubylo také typických infantilních hlasových poloh, pro které bývala kapela tak strašně cool. Většina materiálu se tak nese spíš v duchu moderního alternativního rocku s výbornou produkcí a bohatým aranžmá. Jak už jsem zmínil, projekty jednotlivých členů kapely jsem nikterak nesledoval, ale evidentně se do nového materiálu promítly. Je to tak lepší a přirozenější, než když muzikanti zahodí svůj dlouholetý vývoj a při znovusjednocení pod slavnou značkou se snaží hrát úplně stejně jako před dekádou nebo i více, což působí křečovitě a často skoro i směšně. Trojice si to ale moc dobře uvědomila, čehož výsledkem je příjemné překvapení a fajnová deska. A to i pro lidi, kteří staré Blinky, potažmo celý neopunk bytostně nesnáší.

Martin Višňa - Vydařený disco-punkový comeback (7/10)
Vztah ke kapele: Vlastně žádný, zprostředkované útržky.

Stačil jediný poslech, abych si o týden později lámal hlavu, jaká to melodie se mi usídlila zase v hlavě. Chvíli jsem si dokonce říkal, že jsem asi vymyslel celkem dobrou písničku, chytlavou, možná trochu disco, ale prostě dobrou. Nakonec jsem byl zklamán, nebyl to můj výmysl, ale "Ghost On The Dance Floor", otvírák nových Blink 182. Znám od nich pořádně vlastně jen pubertální singl "All The Small Things" a vyklidněnější "Miss You", obojí je fajn. Na novince "Neighborhoods" jsou ingredience z obou, doplněné o pár let věku a zkušeností z jiných projektů, špetka punku, trocha disca, dost popu, na efekt několik zvukových vychytávek a ve výsledku to vůbec nezní špatně (ani nudně ani překombinovaně), naopak je to velice povedený comeback, byť má i slabší místa ("This Is Home"). Měl-li bych ale spíše vybrat něco k doporučení, tak určitě zmíněnou úvodní "Ghost On The Dance Floor" a punkovou jízdu "Heart's All Gone", která s dvouminutovou předehrou tvoří zajímavý celek. Ať si ale každý vybere své vrcholy sám, na výběr je toho dost.

Kristina Bílá - Průměrné sousedské společenství (6/10)
Vztah ke kapele: Jsem blinčí maniak a neskrývám to.

Fajn, hned na začátek si ujasníme, že nebudeme omílat ty věci, že byli Blink kdysi jiní. Jestli někdo čekal, že natočí stejnou desku jako "Take Off Your Pants And Jacket", byl naivní hlupák, tečka. (I když v jistých momentech však pánové dokazují, že by na to měli, kdyby ovšem chtěli.) Životní zkušenosti ale změnily tuhle trojici natolik, že méně dospělou desku natočit zkrátka nemohla. Jenže dospělá nerovná se automaticky zábavná. Přesně polovinu vybraných písní považuji za dobré, zbytek mě bohužel míjí. A stále se pokouším pominout ten odporný zločin zařadit skladby "Snake Charmer" a "Even If She Fails" jen do rozšířené edice. Travis dál zůstává bohem a právě díky zázrakům, které předvádí za bicími, stojí za to dát Američanům ještě šanci . Není to totiž zdaleka tak černobílé. Kapela neztratila kreativitu - například "Ghost On The Dance Floor" i "Natives" jsou jedny z nejlepších skladeb celé diskografie. Textově opustili "jedna-osm-dvojky" songy promlouvající k mladší kategorii posluchačů a věnují se tématům s velkým T. Blink se povedl slibný comeback, uvidíme, kam povede jejich další cesta.

Petr Bláha - Kde je moje milovaná kapela? (5/10)
Vztah ke kapele: Miloval jsem je.

Rozverní mladíci s geniálním bubeníkem si získali moje srdce v době, kdy jsem ještě nebyl ani v pubertálním věku. Jejich hudba byla svižná, energická, jednoduchá a zároveň líbivá. Byla super, ale asi nejvíce mi v paměti utkvěl klip k pecce "Stay Together For The Kids", který nebyl ani trochu veselý. Eponymní deska mi pak už moc neřekla, protože byla celá ponořena v podivném negativním hávu, a rozpad kapely jsem vcelku i uvítal, zůstala mi po nich totiž hezká vzpomínka. Projekty všech protagonistů byly super a dnes je mám asi radši než samotnou tvorbu kapely. I nová deska totiž není ani trochu veselá a má odporně dospělý xicht vážných pánů. Chápu, že kapela může dospět, ale nikdy nebude spokojen asi každý. Až Maxim Turbulenc začnou hrát black metal, tak to taky nikoho moc nevezme. Je to velké dilema, protože deska sama o sobě není špatná, ale chtěl bych ji od jiné kapely. Blink 182 mi mají dělat radost uhozenými klipy a hromadou veselých melodií.

---

Album: Blink-182 - Neighborhoods
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 36:07
Skladby: Ghost On The Dance Floor, Natives, Up All Night, After Midnight, Heart's All Gone, Wishing Well, Kaleidoscope, This is Home, MH 4.8.2011, Love Is Dangerous