"Budete se smát, budete se bát a možná i zvracet," deklamoval před lety Vilém Čok v upoutávce na film "V žáru královské lásky". Od té doby se příliš nezměnil. Stále zůstává naším nejvíc šíleným rockerem (myšleno mediálně známým), který se ve vývoji zastavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let - v době kapel Nová Růže a Delirium Tremens. Jenže to, co bylo před dvaceti lety výborné (uznávám, Nová Růže byla trošku jinde), může dnes působit už minimálně lehce okoukaně.

A ještě jeden příklad oné okoukanosti, stejnosti a stagnace. Pánové Kodym a P.B.Ch. v raných 90. letech minulého století vyprávěli, jak mladý Čok bavil své vrstevníky tím, že si propíchl hubu spínacím špendlíkem, na ten napíchl cigaretu, a tak hrál na koncertech. Naprosto stejné číslo předváděl Čok v jednom zábavném televizním pořadu poměrně nedávno.

"Živá voda" představuje rockera Viléma Čoka s velmi dobře hrající kapelou za zády. Rockera, který nemá problém napsat chytlavou odrhovačku, stojící někde na hranici kýče ("Zachraňte Ježíška"), nebo přímočarou rockovou vypalovačku "Gladiátor" (vzpomenete si při ní na "Giordano Bruno" od Nové Růže jako já?). Nechybí ani Čokovo crazy komediantsví, které nejlíp funguje v písni "Mrkev nesmí zemřít". Potud vše v pořádku, nevadí-li vám opakovaný pohled na zapíchnutý špendlík.

Vilém Čok nemá problém napsat dobré bigbítové skladby, co mu ale chybí, je nějaký korektor, pohled z venku, který by mu pomohl dotáhnout věci do konce a zbavit se písní, které jej zbytečně degradují - a to po textové stránce. Příkladem je třeba politický protestsong "Nepotrestaný", který se ale nezmůže na víc než obvyklé nadávání u piva. Čok nenabízí řešení, on jej možná ani nechce najít, jenže ve výsledku jen střelí slepými náboji do vzduchu (a zase se tu nabízí srovnání se starší písní "Sen politika", která fungovala, což dokazuje i to, že si na ni dnes člověk vzpomene).

Vilém Čok - "Nepotrestaný"

"Živá voda" ale zřejmě velmi dobře vystihuje Viléma Čoka takového, jaký je. Není tu v žádné muzikálové roli (něčím se živit musí), ale jde se svou kůží na trh. Že se ukotvil v posledním desetiletí minulého století a dál se neposouvá? Co na tom. "Živá voda" sice trpí různými nedostatky, ale rozhodně není ničím, za co by se musel člověk stydět. A pokud jste s Čokem naladěni na stejnou vlnu, možná i potřebujete (nebo mu alespoň odpustíte) úvodní, btw. příšerný, mluvený "Prolog". Ale pozor na něj, pro ten by se totiž mohlo naplnit ono upozornění z "Žáru královské lásky".