© facebook interpreta
Honza Průša - Spank Thru Nirvanu jsem začal naplno poslouchat těsně před vydáním alba "In Utero". A hned jsem na ní ujel. Absolutně. To znamená, že jsem od devadesátých let minulého století hledal a sháněl různé raritní nahrávky, koncerty, demosnímky. Prostě všechno, co by se k Nirvaně vztahovalo. A vydrželo mi to dodnes. Prvním koncertem, který jsme se stejně postiženým kamarádem koupili v oblíbeném bazaru v pasáži Metro (za 475 korun!), byl "Blind Pig". Vystoupení z dubna 1990 mě uchvátilo a nejvíc pro mě tehdy neznámá skladba "Spank Thru". A i když trvám na tom, že Nirvana nemá špatnou píseň a všechny její alba jsou výborná, každé má něco do sebe, teď jsem si při této příležitosti vzpomněl právě na "Spank Thru", jen tak mimochodem nejlepší píseň o masturbaci. Ale stejně dobré jsou i "D7", "School", "Lithium", "Moist Vagina", "You Know You're Right" a mnoho dalších.
Jakub Malar - Come As You Are Přiznám se hned ze začátku, že Nirvana mě v době svého působení minula. Není se čemu divit, jelikož v době vydání legendárního "Nevermind" mi bylo šest let a starší brácha ujížděl na hip hopu a r'n'b. Triu ze Seattlu ale nešlo uniknout a časem jsem si k nim našel cestu. Především díky singlu "Come As You Are", který dodnes považuji za jejich mistrovský kousek a jehož úvodní kytarový riff je podle mně jeden z nejlepších, alespoň pokud jde o devadesátky. Skladba je navíc ukázkovým příkladem toho, čím v té době Nirvana byla (a nakonec vlastně ani být nechtěla). Jde o perfektní mix špinavosti a mainstreamového rocku, tak jak jej uměl jen a pouze Kurt Cobain. Myslím si, že "In Utero" je mnohem lepší album než "Nevermind", ale "Come As You Are" je moje srdcovka a jsem rád, že mi otevřela cestu ke kapele, díky které kytara začala být zase cool.
Canny z Obří broskve v Nirvaně
© facebook interpreta
O Nirvanu jsem se začal víc zajímat přes našeho tehdejšího kytaristu, kterej je měl moc rád, dokonce měl koupenej lístek na koncert. Přes něj jsem se dostal ke kazetám a hlavně na začátku, když jsem začal psát vlastní písničky, mě ty jednoduchý Cobainovy songy a harmonie ovlivnily asi celkem dost. Rád čtu různý životopisy kapel a o Nirvaně jsem přečet skoro všechno, co tu vyšlo, včetně krásnýho vydání Kurtovejch deníků. A letos jsem dostal od ženy DVD z koncertu v Readingu, na který se dost těšim. Jakou skladbu Nirvany máš nejradši a proč?
Nejradši mám asi písničku "In Bloom". Pro mě to je esence toho nejlepšího, co udělali. Navíc mám moc rád ten ujetej klip.
Marika Jančaříková - Drain You Je těžké minout Nirvanu, když se v domácnosti povaluje kultovní album "Nevermind". Nejprve jsem si poslechla všemi doporučované "Bleach" a "In Utero", protože "Nevermind" bylo svého času vnímáno jako příliš komerční. Já si ale dala "Nevermind " vždy s chutí. Bylo pro mě hlavně metalovou deskou, právě díky mohutným Grohlovým bicím. A bavila mě na něm každá skladba. Jasně, že hudba Nirvany je přeceňovaná, ale to nic nemění na tom, že kapela udělala nejednu dlouhohrající pecku a za tím si stojím. "Drain You" mě dost brala pro svůj drajv a úžasný kontrast chladných valících se bicí a Kurtova hlásku. Text je dost na palici - prostě mám ráda, když má interpret nadhled nad svou tvorbou a nebere se až tak vážně. Stejně tak ocením, když se z pár základních akordů podaří udělat pestrá až popová deska - síla je a byla v jednoduchosti, viz. AC/DC. Jasně, že jsou tu hudebně zajímavější a vystavenější skladby, třeba z alba "In Utero"a taky úžasná "You Know You Are Right", ale čirá radost a dravost z hudby, bez zbytečné grunge táhlosti, to je pro mě "Drain You".
Honza Ponocný z Circus Ponorka v Nirvaně
© facebook interpreta
Tak nevím, jestli nebudu odpovídat úplně idiotsky, ale vlastně ani neumím říct, jak a jestli mě vůbec jako muzikanta Nirvana ovlivnila. Asi mě víc ovlivnily kapely, kterejm moc nerozumím, který vymejšlej věci, který jsou nějak mimo mý chápání. U Nirvany to mám jinak. U nich mám pocit, že je mi to tak blízký, že mi přijde normální takhle hrát. Syrovost a žádnej strach z melodie jsou dvě věci, který mi přijdou přirozený. Spíš je to pro mě takový bezpečí, je to určitě jedna z těch deseti kapel, jejichž CéDo bych si vzal sebou třeba do Ruska. Vlastně asi mě nejvíc potěšil a ovlivnil, když teda mám mluvit o tom ovlivňování, ten jejich úspěch. To, že může bejt takováhle hudba úspěšná, to že když děláš něco originálního, že můžeš najít spoustu spřízněnejch duší, díky čemuž se dokola objevujou nový kapely, který pořád zkoušej dělat hudbu bez ohledu na to, co se hraje v radiu a jaký sračky se nám tlačej do hlavy ze všech stran. Mimochodem - dám ruku do ohně za to, že kdyby moje dcery měly jet taky někam na ostrov nebo do Ruska a měly by si vzít jen deset CéDéček, tak by tam Nirvana byla. Jo, jde to přes generace. Jakou skladbu Nirvany máš nejradši a proč?
Oblíbený skladby mám u kapel, který nemaj všechny písničky dobrý. U Nirvany nemám žádnou oblíbenou, poslouchám celý desky.
Martin Višňa - Territorial Pissings Nirvana nikdy nebyla mojí oblíbenou kapelou ve smyslu, že bych ji neustále proháněl přehrávačem a zdi měl polepené jejími plakáty. Já vyrůstal na jiném zahraničním exportu, hlavně na The Offspring. Vždyť když si Kurt prohnal hlavou kulku, já uměl čerstvě číst, psát a počítat do dvaceti a hudbu jsem nijak zvlášť nevnímal, natožpak nějakého cápka v teniskách, co cosi vyřvává anglicky. Vlastně ani později jsme mu s kamarády nerozuměli, ale na diskotéce, když hráli "Smells Like Teen Spirit", jsme si šli zablbnout. Mnohem lépe se však hlavou mlátilo a pogovalo na "Territorial Pissings", nejkratší a nejříznější kus z "Nevermind", který jsme si půjčovali na zkopírované kazetě. Nedávno jsem si ji znovu pustil a všechno to tak nějak bylo zpátky. To nasrané řvaní podivným jazykem, kopání do sebe a lití čůča kolem sebe. Teď už jsme ale starší a moudřejší, že...
Karolina Kamberská v Nirvaně
© facebook interpreta
Já jsem si Nirvanu nikdy moc nepustila k tělu, z pudu sebezáchovy. Strašně se mi líbí, je to muzika, která má úplně všechno, co mě baví - vášeň, neočekávatelnost, syrovost, úžasný originální harmonie. Ale taky jsem z ní (z Cobaina) vždycky cítila tolik smutku, že jsem to nemohla poslouchat moc často, jako se třeba nemůžu dívat na filmy o válce. Nemám na to nervy. Jakou skladbu Nirvany máš nejradši a proč?
Nedokážu najít nejoblíbenější, připadá mi geniální skoro každá. "Smells Like Teen Spirit", "Polly", "Breed", "On A Plane", "In Bloom" a tak dále.
Petr Adámek - Aneurysm První stupeň základky, čtvrtek, čerstvý bravíčko. "Hele, dáš mi tenhle plakát pro ségru?" ptá se spolužačka. "Hmm, nějakej divnej chlapík s abnormálně modrejma očima. Kdo to je? Tu máš." Na tuhle scénku jsem si s úsměvem několikrát vzpomněl, když jsem se o pár let později učil hrát na kytaru. Mohl za to právě ten divnej chlapík s abnormálně modrejma očima. Neoslovila mě "About A Girl", "Smells Like Teen Spirit" ani "Lithium". Tedy ne natolik, abych kvůli nim začal muzicírovat. Zamiloval jsem se až do strhující punkové vypalovačky "Aneurysm", posledního kousku na výběru rarit "Insecticide". F#, C, B, A; dodnes si pamatuju, jak mě z těch několika zatracenejch baréček bolely prsty, jak mi drnčely struny, jak to znělo falešně... A pak to přišlo! Prostě jeden z životních milníků.
Dan Šustr z Tiché Dohody a 2Wings v Nirvaně
© facebook interpreta
Bezprostředně. Blanka mi někdy počátkem 90. let jednou večer povídá: "Člověče, v Rádiu 1 pouštěl někdo (Pepa Sedloň?) písničku od Nirvany ("Smells Like Teen Spirit") a je to dobrý!" Hned druhý den jsme viděli na MTV videoklip a bylo to super! Prostě píseň na první dobrou. Kurt byl Vyvolený. Dostal se mezi apoštoly rockové hudby. A to je neuvěřitelný, protože přišel třicet let po jeho začátku. Tím, že de facto přidal k základnímu tříakordovému riffu ("Smoke On The Water") jeden akord navíc, se stal Nesmrtelným. Riff "Smells Like Teen Spirit" zůstane už navždy vytesán do pomyslné Bible Rocku jako nějaké Evangelium podle Kurta. Nirvana a celý grunge sound se posléze odrazily na zvuku naší šedivé desky "untitled" z roku 1994. Jakou skladbu Nirvany máš nejradši a proč.
Když musím, tak "Smells Like Teen Spirit". Je to prostě jedna ze základních rockových písní všech dob. I když já poslouchám radši celý alba.
Marek Odehnal - Heart-Shaped Box Zrovna tuto skladbu jsem do tohoto přehledu zařadil hned ze dvou důvodů. Tím prvním je samozřejmě sama píseň, která patří mezi těch málo vyložených hitů pocházejících z jinak syrového, rozervaného a špinavého alba "In Utero". Tahle nevermindovská věc v sobě spojuje beatlesovské popové melodie s tvrdými kytarami a undergroundem tak, jak to uměl vymyslet jen Kurt Cobain. Alternativní hit, který se však stejně jako další nirvanovské kousky stal, díky unikátní konstelaci být ve správný čas na správném místě (konstelaci, která se povede jen jednou za několik dekád), světovým megahitem napříč žánry a médii. Druhý důvod se týká luxusního videoklipu, který jsem jako sedmiletý capart viděl v televizi, a i když jsem tehdy ještě samozřejmě nedokázal ocenit rockovou hudbu a videoklipovou tvorbu, už tehdy to ve mě zasadilo semínko, které o pár let později vyklíčilo. Můžu proto říct, že právě Nirvana a konkrétně tato skladba a její videoklip mě kdysi dávno přivedly na tu správnou cestu.
Martin Kyšperský z Květů v Nirvaně
© facebook interpreta
V roce 1991 jsem sledoval televizní pořady s hudbou, určitě hitparádu (myslím, že ho uváděl Martin Hrdinka, ale možná se pletu), a pokud vím, tak ta doba patřila Queen, R.E.M. a Nirvaně. Pan učitel zeměpisu Lesniak jel do Polska a několika svým oblíbeným žákům (já mezi ně patřil, protože jsem chodil do ekologického kroužku) nabídl, že nakoupí nějaké kazety (tzv. polské originálky). Já si nechal dovézt "Nevermind" a smál se (v jedenácti letech!) spolužákovi, že je měkota, protože si nechal dovézt Roxette. Jakou skladbu Nirvany máš nejradši a proč?
A stejně nostalgicky i druhá odpověď. Tentýž rok jsme seděli s babičkou a tátou poprvé v životě v pizzerii ve Žďáru nad Sázavou. A hráli Nirvanu. A otec, který jinak bigbít nenávidí, řekl neuvěřitelnou věc: "To je pěkná písnička." A buď to bylo "Smells Like Teen Spirit" nebo "Lithium". Dnes už nevím, která z nich. Ale tu mám nejraději.
Adam Eff - You Know You're Right V roce 2002 vyšla bestofka a jeden z posledních songů Nirvany, který kdy vznikl. Neumím posoudit, jestli je "You Know You're Right" (původně zvané "Kurt's Song #1") obyčejná šuplíková věc. Jestli je horší, slabší, zbytečná. Protože mě dostává doteď a většinou mě i mrazí . Prý nejsem jediný. A vlastně nevadí, že je to docela jednodušší song, možná právě proto v něm Courtney Love našla "hitový potenciál" a následně žalovala Grohla a Novoselica s tím, že je té skladby na nějaký boxset škoda. Docílila toho, že song pozdržela a mně, později, když v přehrávači desky Nirvany vystřídaly jiné, donutila užívat si pubescenci naplno. A ještě teď v tom hlase slyším něco nepopsatelného. Není to odhodlanost, tak jako sebevražda není zbabělost. Ale kdyby ještě dneska Cobain vydával, věřím, že by byl tam, kde hromada jiných někdejších, přežitků. A možná by pak z toho songu nikoho nemrazilo.
