Nejen kuchař může uvařit vynikající oběd. A nejen muzikant může nahrát výživné album. To druhé se právě povedlo Kittchenovi. Podle deníku, který má na svém webu, jde o kuchaře z hotelu v Doksech. Dlouho chtěl nahrát desku, použít kuchyňské zvuky, nahrávat v kuchyni. Ten nápad mu zrál v hlavě, usazoval se. A pak přišla krátká nemoc, z kuchaře se stal princ na práškách a uzavřen doma s horkým čajem a teplou dekou nahrál své "Menu" (deska vyšla digitálně a je celá ke stažení na umělcově webu). Zároveň vznikl paralelní futuristický příběh z osady Dok 5y. Kittchen si představuje život po globální atomové katastrofě. A vše se prolíná dohromady. Doksy, Dok 5y, hudba, kuchyň.

Kittchen je kuchař a vaří rozličné pochutiny. Ty odrážejí momentální stav jeho nitra. Touhy, sny, přání. Je melancholik, trochu asociál, citlivý nepoznaný hrdina. Bezmezný idealista a naivní snílek, který se učí žít ve světě, kterému asi ani nechce rozumět. Jeho pokrmy jsou právě takové, jak svět kolem sebe vnímá, a tak zásadně nedovařuje, připravte se na to, že ho budete konzumovat zasyrova. Jeho maso si nechává svou přirozenou vůni i smrad a vy ho musíte důkladně přežvýkat. Máte-li jemnější jazýčky, objevíte nové, zatím nepoznané chutě. Osvobozující, nekonvenční, opravdové. Dřív nebo pozdějc si je jistě zamilujete.

Kuchař Kittchen je výrazná, muzikální osobnost. A kuchyň je pro něj nesmírně inspirativní místo. Ostatně v kuchyni byla nahrána řada známých demo snímků (namátkou třeba Ivan Král a jeho "Native"). Kittchen ale používá právě kuchyň jako jeden z nástrojů. Sáhne po tom, co má zrovna po ruce. A tak tu můžete slyšet čajovou konvici, královské Jakubské víno, příbory nebo i pecky z velkých broskví. Tyto instrumenty přirozeně zapadají do celého konceptu alba, skladby nejsou přesycené. A to právě díky velkému citu tohoto zajímavého hudebníka, citu, který chyběl třeba Jiřímu Burianovi na jeho sólovce "So Low".

"Menu" záměrně zní jako futuristický demo snímek z 80. let minulého století. Postapokaliptická vize budoucnosti se tu prolíná se zemitou a původní minulostí. Aby ale nedošlo k mýlce, nejde o žádný brutální industriál. Deska je plná citu, jde vlastně o milostné písně. Nenapravitelný romantik si pro debut vzal obrovské sousto a nespokojil se jen s hudbou. Jeho dílo přesahuje i do literárních a výtvarných vod, navíc vše drží pohromadě, funguje, dává smysl. Kittchen je pro mě největším tuzemským objevem letošního roku. Je až s podivem, že se na hudební scéně doposud neobjevil. Nebo snad objevil?