O pětadvacetiletém chlapíkovi, co si říká Alex Clare (dříve také Alexander G. Muertos, nyní také někdy Alex Claire), toho možná ještě dost uslyšíme. A možná vůbec ne. Dnešní doba je nevyzpytatelná. Na musicserveru jsme mu věnovali pár jukeboxů (tu, tu a tu), což dokazuje, že v roce 2011 stojí za to věnovat se mu aspoň trošku.

Clarův příběh je vlastně docela obyčejný. Člen několika londýnských asi-ne-až-tak-známých (čti "nepíše o nich ani Wiki") bandů, kuchař a ex Amy Winehouse se po letech zkoušení toho i onoho rozhodl zkusit to sólo a ono to vyšlo. Všimli si ho na labelu Island Records a nabídli mu smlouvu. Pak už to šlo jako po másle. Pozvánku do studia dostali a posléze přijali producenti Switch a Diplo a debut "The Lateness Of The Hour" byl na světě.

Zařadit ho do nějaké škatulky je těžké. Alex se evidentně rád rozprostírá mezi rozmanitými žánry, rád má dubstep ("Too Close"), drum'n'bass a liquid funk ("Treading Water"), je si ale vědom i zvláštního (pro někoho jistě ne příliš vábně znějícího) zabarvení svého hlasu, takže se klidně pustí i do nu-soulu ("Hands Are Clever") nebo pseudo punk-rocku ("Up All Night"). A úplně nejraději to všecko míchá do kupy ("Tight Rope"). To dělá desku nejen pestrou, ale vlastně i - laskavý čtenář promine nudnou floskuli - zajímavou.

Pokud se povzneseme nad všechny škatulky, můžeme směle prohlásit, že "The Lateness Of The Hour" je album současného popu. Valčíky "Whispering" nebo "Relax My Beloved" by se klidně v případě uzemněné produkce mohly objevit na nějaké r'n'b nahrávce. Alex Clare má ale radši produkci trochu odvážnější. Akustické nástroje jako kytary nechá podmáznout dubstepovými basy a výraznými elektronickými samply, na vokál si ale nechá sáhnout jen zřídka, a když už, tak jen zlehka (žádné autoťůny tedy nečekejte). A největší pecky? Našláplá "Treading Water", balada "I Love You"...

Na Pitchforku Alexe Clara docela setřeli. Možná si to zaslouží, možná ne. Debutoval férovou nahrávkou, která je současná, pestrá (někdo by řekl třeba eklektická) a nenasírací. Nahrávkou, která Clarovi otevřela několikeré dveře. Pokud vleze do těch správných, tedy do těch, které jeho žánrový rozptyl aspoň trošku usměrní a dají mu nějaký specifický výraz, bude mít vyhráno.