Žánr chillwave vznikl zhruba před dvěma roky ve Spojených státech. I když tohle označení vyvolalo vlnu kritiky od fanoušků, novinářů i samotných muzikantů, byla by škoda, kdyby vám takto označená hudba unikla. V následujícím textu se vás proto pokusíme se žánrem seznámit.
© onesmallseed.net Napíšu to radši hned ze začátku. Termín chillwave je blbost! O hudbě lidí, kteří jsou do této škatulky vsazeni, vám to nic neřekne a uměle vytvořený žánr je zkrátka nesmysl. Zvláště tehdy, když se od něj většina umělců distancuje. Tento článek se ale nechce zabývat samotným termínem, ale hudbou s ním spojenou. Ta si určitě zaslouží pozornost, protože pod touto žánrovou hlavičkou vznikla spousta kvalitních nahrávek.
Než se budeme věnovat muzice, pojďme se podívat na to, jak vlastně termín chillwave vznikl a co si pod ním představit. Celou scénu má na svědomí americký blogger, který si říká Carles. Ten sice hudbu neprodukuje, ale zato má velice vlivný blog
Hipster Runoff. Kolem léta 2009 se ve Spojených státech objevilo několik nahrávek, které měly podobný zvuk. V základu to byla indie electronica, ale odlišovala se lo-fi produkcí a popovými vokály zabalenými v reverbu. Navíc to všechno znělo osmdesátkově. Dream pop, shoegaze, new wave, chill-out, ambient house - ze všech těchto stylů si tvůrci brali inspiraci a vytvořili něco, co zní svěže. Carles to pojmenoval chillwave a tento termín pak převzala i prestižní média jako Wall Street Journal nebo New York Times.
Hudebně má chillwave kořeny u umělců jako
Panda Bear (album "Person Pitch"), i když pouze vzdáleně. Samotní muzikanti ale dělali muziku dlouho před tím, než se termín vůbec objevil, a šlo spíš o shodu náhod, že ve stejný čas vzniklo několik skvělých nahrávek, které zněly svým způsobem podobně. Pojďme si představit ta jména, která jsou s chillwavem pevně spjata (ať už se jim to líbí, nebo ne) a nejdůležitější chillwaveové nahrávky.
© Dagny Piasecki Kapela
Neon Indian pochází z amerického Texasu, ale hlavní postavou je mexický rodák Alan Palomo, který skládá veškerou hudbu. Toho k ní přivedl jeho otec, bývalá mexická hvězda, kterého Palermo uvádí jako svou inspiraci a jehož tvorbu občas sampluje do skladeb svých Neon Indian.
První nahrávka "Psychic Chasms" vyšla na podzim roku 2009 a krátce po svém vydání se stala malou senzací. Kritici ji vynášeli do nebes a kapele se podařilo prorazit i v Británii, kde se objevila na několika festivalech.
Druhá deska "Era Extraña" vyšla letos 13. září. Podle slov skupiny by měla být novinka stylovým odklonem, ale zas tak úplně moc se to nepovedlo. Zmizela sice odlehčenost a hravost prvotiny, ale zůstalo všechno ostatní - tedy i nadále chillwave, ale ne už tolik zábavný.
Klíčové album: Psychic Chasms
Pravděpodobně nejklasičtější chillwaveové album, které zní jako mix melodií ze starých konzolových her a
Daft Punk se samply Todda Rundgrena. Jedno z nejlepších alb roku 2009, které nás prostřednictvím skladeb jako "Terminally Chill" nebo "Deadbeat Summer" vrací někam na osmdesátkovou párty, na které hraje hudba z kazeťáku.
© pitchfork.com "Nechci tvořit velká konceptuální alba, chci nahrávat jednoduché písničky," svěřil se Ernest Green alias
Washed Out magazínu Epilogue. Rodák z amerického státu Georgia zaujal především jednoduchými kompozicemi, které byly postaveny na atmosféře. Co začalo jako koníček, kdy Green objevil program Fruity Loops a ve svém pokoji si zkoušel nahrávat písničky, se proměnilo v plnohodnotné zaměstnání podpořené smlouvou u slavného hudebního vydavatelství Sub Pop. To mu také vydalo první album
"Within And Without".
Green si určitě nevybral Sub Pop náhodou. Je totiž velký fanoušek
Nirvany, která u vydavatelství začínala. U nahrávek legendární kapely se také učil hrát na kytaru. Deska "Within And Without" si vede vcelku dobře a v americkém prodejním žebříčku se umístila na dvacátém šestém místě. To je obrovský krok vpřed, když si uvědomíme, že ještě před dvěma lety prodával svou hudbu na kazetách.
Ony kazety a také různé blogy zajistily projektu Washed Out patřičnou publicitu a výše zmíněná nahrávka "Life Of Leisure" patřila k hodně diskutovaným titulům v roce 2009. Díky tomu teď má Green možnost vystupovat po celém světě (momentálně je na turné s
Cut Copy) a pracovat na nových singlech. Přestože "Within And Without" vyšlo teprve nedávno, Washed Out už určitě připravuje nový materiál, který budeme mít šanci brzo slyšet.
Klíčové album: Life Of Leisure (EP)
Nostalgie po VHSkách, starých hračkách, kazetách a hlavně po omdesátkovém synth-popu. Letní odpoledne strávené ve společnosti Ernesta Greena a jeho nahrávek určitě stojí za to a právě "Life Of Leisure" mu získalo zaslouženou pozornost, která jej přivedla až do náruče vydavatelství Sub Pop. Doporučuji skladby "Get Up" a "Feel It All Around". Ještě nikdy nebyla levně znějící hudba přitažlivější.
© prefixmag.com Dayve Hawke si udělal jméno jako frontman indie rockové kapely Hail Social. Než se muzikanti rozešli svou cestou, vydali dvě desky. Hawke se rozhodl, že bude pokračovat sám (údajně v kapele často docházelo k výměně názorů, protože Hawke v ní nechtěl být). Nejdříve vypouštěl nahrávky pod hlavičkami Memory Cassette a Weird Tapes. Na těch mixoval samply, kosmické beaty a chytlavou elektroniku.
Největší pozornost si ale získal za album "Seek Magic", které vydal jako
Memory Tapes. To si postupně získalo status jedné z nejlepších elektronických nahrávek své doby a také se stalo zásadní deskou chillwaveu. Tomuto označení se ale Hawke brání. Na novém albu "Player Piano", které vyšlo zkraje července, se snaží o křečovitý odklon od toho, čím se proslavil. Nakolik to byl rozumný krok, se teprve ukáže.
Klíčové album: Seek Magic
Nejlepší nahrávka s nálepkou chillwave vůbec. A je úplně jedno, jestli vám to bude vyvracet samotný tvůrce Dayve Hawke, anebo někdo jiný. "Seek Magic" je výborné synth-popové album, které mělo trochu smůlu, že vyšlo zrovna na přelomu 2009/10. Kdyby to bylo o pár měsíců dřív, určitě by skončilo ve většině žebříčků nejlepších desek roku. K zásadním skladbám patří "Bicycle", "Plain Material" a "Stop Talking". Hodně nakažlivý pop.
© myspace.com/toroymoi
Na rozdíl od spousty jiných umělců, kteří jsou škatulkování jako chillwave, se
Toro Y Moi tomuto označení nebrání. Tedy alespoň v souvislosti se svou debutovou deskou "Causers Of This". Na té nejnovější nazvané "Underneath The Pine", která vyšla zhruba rok po prvotině, už bychom chillwave hledali marně. Nahrávka má spíše blízko k psychedelickému popu a funky music.
Alfa a omega celého projektu, Chazwick Bundick, pochází z města Columbia v Jižní Karolíně. Stejně jako Dayve Hawke z Memory Tapes začínal v indie rockové kapele, než přešel k sólové tvorbě. Je multi-instrumentalista což se odráží i na jeho nahrávkách, které oproti výše zmiňovaným tvůrcům přece jen znějí mnohem živěji. Mimo to je hodně pracovitý a kromě toho, že v jednom kuse koncertuje (loni se zastavil i u nás, kde vystoupil na festivalu Creepy Teepee v Kutné Hoře), také hodně natáčí. V září vyšlo nové EP "Freaking Out".
Klíčové album: Causers Of This
Projekt Chazwicka Bundicka a především tohle album také patří ke klasickým chillwaveovým nahrávkám. I Toro Y Moi se objevil na sklonku roku 2009, kdy vypustil singl "Blessa" s nádechem dream popu. Už na svém debutu ale ukázal, že chillwave je mu malý (hiphopové beaty ve skladbě "Fax Shadow" a tak dále).
Muzikanti o chillwaveu
Nedalo mi to a zeptal jsem se samotných muzikantů co si o žánru chillwave myslí. Položil jsem jim trojci otázek:
1. Co si myslíte o takzvaném hnutí chillwave?
2. Myslíte si, že vaše hudba je chillwave?
3. Vadí vám být takhle zařazeni?
A dostal následující odpovědi:
Yair Rubinstein (Big Spider's Back)
Web
© facebook interpreta 1. Nenazýval bych to chillwaveovým hnutím. Když si představím hudební hnutí, vidím skupinu umělců, která společně záměrně vytváří určitý sound a sdělení. Chillwave je maximálně novinářským hnutím. Umělci, kteří byli takto zaškatulkováni, by sami sebe do chillwaveu nezařadili ani by nevytvářeli sound, který by byl takto zařaditelný. Především proto, že tento termín ještě neexistoval, když většina těchto muzikantů začínala nahrávat, včetně mě.
2. Bude to znít asi jako klišé, když řeknu, že bych svou hudbu takto konkrétně nezařadil. Pokud vím, tak nedělám nic jiného než elektronickou muziku.
3. Nevadí mi to. Pokud to pomůže posluchačům dosadit si mou hudbu do určitého kontextu, dokážu to pochopit. Lidi totiž rádi třídí a zařazují věci. Mám s tím jen jeden problém, a to, že žánry jsou omezeny definicí. Nesmíme zapomínat, že spousta hudebníků dává dohromady kombinace zvuků, které nikdy nemohou být popsány jedním slovem. Pro mě osobně ty malé trhliny a rozdíly v osobním přístupu k tvorbě jsou to, co miluju u svých oblíbených hudebníků a u hudby vůbec.
Big Spider's Back - Perfect Machine
Josh Kolenik (Small Black)
Web
© facebook interpreta 1. Neexistuje chillwaveové hnutí, pouze skupina umělců/kapel, kteří se rozhodli přemýšlet o skládání hudby trochu jinak, než je zvykem.
2. Ne, nemyslím si, že by naše muzika byla chillwave. Především když hrajeme naživo. Je to optimistická, zábavná pop music.
3. Je to otravné, když jste zařazeni do nějaké škatulky v závislosti na nějaké internetové diskuzi. Ale stejně nejde kontrolovat, co lidi říkají o vaší hudbě. Musíte zkrátka dělat to, co milujete, a doufat, že to bude fungovat.
Small Black - Despicable Dogs
Mike Diaz (MillionYoung)
Web
© facebook interpreta Dovolím si to shrnout v jedné odpovědi. Nejsem vůbec proti žánru. Těší mě, že jsem považován za součást hudební generace, která mě zajímá a která přinesla spoustu opravdu skvělých skladeb a alb. Každý žánr má svůj vzestup, odpůrce, comeback, ale myslím, že na tom stejně nakonec nesejde. Obecně, když skládám, hledám sound, který sedí k dané situaci. Místo, čas, nálada - to všechno má na mou tvorbu vliv. Něco z toho, co jsem vytvořil, může být považováno za chillwave, ale podstatná část spadá do jiných kategorií. Samozřejmě tendence je začlenit se, protože pak se o tom lépe píše a album je lépe zařaditelné v obchodě s nahrávkami, ale věřím, že časem si lidé všimnou, že netvořím jen chillwave, ale že má tvorba je rozmanitější. Po našich koncertech za námi lidi často chodí a říkají:
"Hej, to byla zábava, zněli jste úplně jinak, než jsem čekal," a myslím, že to je proto, že rádi hrajeme b-strany singlů, nové songy a songy, které nebyly singly. Vždycky jsem obdivoval, jak kapely jako například
The Beatles dokázaly během své kariéry silně vyvinout svůj sound, a i když netvrdím, že bych mohl být jen trochu blízko jejich úrovni, tak právě ten vývoj je to, o co ve své tvorbě usiluji.
MillionYoung - Cynthia
© facebook interpreta 1. Myslím, že je hodně chill. Netuším, kde ten název vznikl... ale řeknu ti tohle: Mám hodně rád jak chill, tak waves - vlny zvuku nebo mořské vlny. Všichni umělci, kteří spadají do této kategorie, mají hodně DIY přístup k soundu.. což jsem měl vždycky rád. Vidím v tom také nový vývoj v elektronické hudbě. Je to, jako když se poprvé začalo hrát techno... ale svěžejší, dokonce rozmanitější, generace s větší škálou nástrojů.
2. Rozhodně ne. Já jsem ten termín slyšel, až když jsem si vytvořil svůj sound. Můj kamarád mi o tom řekl a myslel si nejdříve, že je to vtip. Haha. Dělám hudbu už víc než deset let a vždycky jsem byl hodně nakloněný experimentování. Vlastně ani nevím, jak svou tvorbu zařadit... Mám prostě rád
grooves .
3. Ne, haha. Pokud mě lidí označí za chillwave... znamená to, že poslouchají mou hudbu natolik, že o ní přemýšlejí... A proč by mě tohle mělo štvát? Pokud někoho odradí poslech mé hudby jenom proto, že někde četl, že je to "chillwave", tak je to jeho chyba. Jsem připravený nasednout na chillwave jakýkoliv den v týdnu...
Coyote Clean Up - This House Boat Is Making Me Sea Sick
Jakou má chillwave budoucnost? Na tu samou otázku se ptá i sám tvůrce Carles a odpovědi se asi jen tak nedočkáme. Zatím to vypadá, že se udrží déle než třeba takový nu-rave. Důvodem je to, že celá tahle scéna dokázala jedno: do centra dění se dostali muzikanti, o které by před lety nikdo ani nezavadil - muzikanti, kteří si doma po nocích točí tracky za použití levného softwaru a ty pak šíří na různé blogy. Teprve díky onomu mediálnímu humbuku kolem chillwaveu zjistily tisícovky posluchačů, že zajímavá muzika nemusí nutně vznikat v profesionálně vybaveném studiu. Za tohle zaslouží Carles velký dík. V budoucnu se tedy můžeme těšit na větší příval různých lo-fi, glo-fi a kdoví jakých projektů. Jen doufejme, že se v tom množství budeme moct orientovat a najít si to své. A když ne, určitě si pro nás někdo vymyslí termín, který nám v orientaci pomůže. Stejně jako nám v tom pomohl chillwave.