Jaké bylo překvapení všech fandů poctivé metalové muziky, když se koncem loňského roku objevily problémy s konáním festivalu Masters Of Rock. Naštěstí vše dobře dopadlo a i letošní rockování se mohlo odehrát v prostorách Jelínkovy likérky. A že to stálo za to! Vizovičtí podnikatelé si namastili kapsu na třiadvaceti tisících návštěvníků a fanoušci si jen na hlavní scéně poslechli přes čtyřicet kapel.

Den první - čtvrtek 14. července

Velká očekávaní fanoušků se vyplnila už v podvečer s Bonfire, kteří platili ve čtvrtečním line-upu za archivní kousky. Do starého železa ale rozhodně nepatří a do kapsy strčí i své o něco mladší hardrockové kolegy z Virgin Steele. Moderátorka Markéta z rádia Rock Max je do nebes vychvalovala trochu zbytečně - před publikum nastoupivší David DeFeis je zabraný sám víc do sebe než do komunikace s diváky. Poslouchat ho snad vydrží jen ti neojtrlejší a fajnšmekři si raději počkají na opravdovou show Bonfire, kde není nikdy nouzi o kultovní "You Make Me Feel". Jejich set můžeme hrdě nazvat pravou rockovou show a lídra Clause Lessmanna vyzvednout k těm nejlepším řečníkům.

Laťku nasazenou vysoko pokořili i Amorphis a Pagan Alliance, kterou tvoří členové folk metalových kapel Eluveitie a Finntroll. "Ale moc skákat se na ně taky nedá," stěžuje si řetězy ověšená slečna a její kamarádka ji opravuje: "To si musíš užít ty melodie. Tahle show není jen tak pro každého! Každý čeká skočnou muziku, ale oni tady hrají méně známé songy, pomalejší!" A mně nezbývá než souhlasit. Nedivím se všem máničkám v keltských sukních, když s úsměvem na rtech vítají švédské Hammerfall a i přes déšť paří jako o život. Třeba taková "Blood Bound" zaručeně dostane ty nejzarputilejší anti speed metalisty. Ostatně všichni se nechávají strhnout mixem starších i novějších songů z posledního alba "Infected". Bezpochyby největší úspěch ale sklízí "Crimson Thunder" a eponymní song z debutu formace.

Den druhý - pátek 15. července

Vedle plejády zahraničních umělců se Ronnie James Dio Stage otřásala i pod nájezdy českých kapel. A pořádně propečená klobáska s křenem a hořčicí by metalistovi Pepovi nechutnala víc než právě u Dark Gamballe. "Viděl jsem je před pěti rokama, to bylo poprvé. A od tý doby jdou pořád dál," zaníceně vypráví kamarádovi u pípy, kde točí pivo s láskou. Na jeho slova jsem myslela i při povedené show Rhapsody Of Fire. Snad neexistuje koncert, kde by dvojice Lione &Turilli nedokázala strhnout dav a sebepečlivější posluchač by napočítal jedinou chybičku v jejich projevu.

Cesta k jejich úspěchu ale byla dlouhá a poctivě vydřená. Kolik hodin denně asi musel kytarista Luca Turilli mordovat prsty, aby na kytaře vybrousil "Unholy Warcry"? Nebo jak dlouho musel Fabio Lione protahovat hlasivky, aby "Triumph Or Agony" vzala fanouškům dech? Na druhou stranu jsou kapely, které pro svůj úspěch potřebují tři riffy, čtyři slova a tunu make upu. Řeč je právě o Twisted Sister, hlavních headlinerech celého festu. Zpěvák Dee Snider a další muzikanti na tiskovce sami přiznali, že základem jejich úspěchu je "vidět se s ostatními co možná nejméně" a "nepřetěžovat hlasivky". Přes to všechno předvedli mistrovské vystoupení. Živou show plnou hitovek jako "Stay Hungry" nebo "I Wanna Rock" si užili nejen fanoušci, ale také oni sami. I když barevné kostýmy a rtěnky nechali doma a místo zapalovačů se nad hlavami diváků rozsvítily mobilní telefony. Důležité je podotknout, že tato kapela vystupuje jen párkrát do roka a dostat ji na Masters Of Rock stálo pořadatele velké úsilí. Za to jim bezesporu patří dík.

Den třetí - sobota 16. července

Předposlední festivalový den by mohl mít v programu kolonku s dodatkem těch nejpřekvapivějších vystoupení. Brainstorm jsme zmínili už výše a teď můžeme vyzdvihnout německé Powerwolf. Formace v čele se statným rumunským zpěvákem budí respekt. Nejen make-upem a vystupováním, ale také zpěvem Attily Dorna, jehož hlasivky prošly klasickým operním tréninkem na konzervatoři v Bukurešti. Není divu, že jeho ledově chladný vokál dokáže publikum pořádně rozehřát. Velký úspěch za mikrofonem má i nová zpěvačka Visions Of Atlantis. Statná Řekyně Maxi Nil je typově podobná předchozí Joanně Nieniewské, nicméně hlas má o něco sytější. Na poslech je určitě příjemnější než frontman tuzemské kapely Seven. I když by svým hlasem porazil i Gullivera v zemi Liliputánů, přece jen by mohl ubrat. O to líp se ale poslouchal hostující Blaze Bayley (bývalý frontman Iron Maiden) a kytarista Victor Smolski, který současně pokřtil nové CD formace a ještě ten den si na pódiu střihl vlastní show.

Z tuzemských kapel si pozornost zaslouží ještě Kreyson. První fanoušci a vlajkonoši pro jistotu hrozí už na "Lost Hero" Seven. Jejich nadšení patřičně stoupá, když na pódiu stane Láďa Křížek. Fanoušci mu připravili vřelou show - až se mu nechtělo z pódia. Na hardrockové vlně pokračujeme i s Ross The Boss. Kytarista a jeho kumpáni tak tak pokryjí pětasedmdesát minut - vždyť mají vydaná jen dvě alba. To daleko pestřejší arzenál mají U.D.O. v čele s Udem Dirkschneiderem. Ze třinácti studiových desek včetně poslední "Rev-Raptor" pečlivě namixovali svižný set, ve kterém své místo mají i skladby Accept. Metalista Jarda, stojící opodál a nejvíc hrozící právě na "Balls To The Wall" a "Princess Of The Dawn", si show musel náramně užívat. Vždyť Udo je i navzdory svému pokročilému věku necelých šedesáti let ve skvělé formě. S podobným ohlasem se setkali i Guano Apes, kteří na festival přitáhli zase jinou sortu diváků. I před žánrovou rozdílnost si je umí vychutnat i máničky v koženém ohozu. Právě ty sundávají trička na "You Can't Stop Me" jako první a při coveru Alphaville "Big In Japan" nebo kultovní "Lords Of The Boards" skáčou o sto šest.

Den čtvrtý - neděle 17. července

Finální festivalový den připomíná vždycky dort pejska a kočičky, kdy žánrová pestrost hraničí až s nesourodým chaosem. Z řady jednoznačně vybočuje ruská Arkona. Lidovky v metalovém kabátku a frontmanka navlečená do huňaté kožešiny zaujaly stoprocentně každého a podobné nadšení sklízí snad až koncert Oomph!. Industriální metal ve stylu Rammstein neměl chybu a jediné, co atmosféru trochu kazilo, byl hrací čas od půl šesté a velké horko. Při pohledu na line-up kapel se nabízí otázka, proč nemohli hrát místo Třech sester, které celý festivalový maraton uzavřely. I tak se ale Němcům podařilo publikum nažhavit na novou desku, které se snad dočkáme ještě letos.

Ještě než ale posluchači sní poslední sousto z porce festivalového guláše, vychutnávají si show mladých Steelwing. Ti jako by z oka vypadli Van Halen: upnuté elasťáky, ponožky vytažené proklatě vysoko a vlasy dlouhé jako od té nejzasloužilejší máničky. Pokud se na jejich živelné křepčení dívají němečtí Helloween, můžou tak akorát zamáčknout slzu, napadlo mě ke konci jejich setu. Andi Deris už není nejmladší a je to sakra poznat. Večerní show sice uměli zahrát skvěle, ale zpěv už není, co býval. Při starších skladbách, zejména z éry Michaela Kiskeho jako třeba "Eagly Fly Free", je jasně poznat, jak Andiho výšky bolí. Daleko líp se poslouchají songy "World Of Fantasy" nebo "Are You Metal" z novinky "7 Sinners", která si v Česku co do prodeje vybojovala zlatou desku. Že frontman už nemůže, bylo vidět i při natahování "Future World" a "I Want Out", kvůli čemuž celá show zbytečně ztrácí na kráse.