Tata Bojs platí za kapely, jejichž desky si v redakci jen málokdo nechá ujít. I tentokrát se na pozici makrorecenzenta/ky stály poměrně dlouhé fronty. Výsledek se potkal hned se třemi osmičkami. Osmá řadovka, "Ležatá osmička" a... SPOILER!... osmička v průměrném hodnocení.
© facebook interpreta Osmá řadová deska hanspaulských
Tata Bojs dostala název symbolu, který přepisujeme jako "Ležatá osmička" a který má mimo jiné vyjadřovat i princip opakování, který se pro nahrávku stal jakýmsi hlavním tématem. Produkce se ujal sám
Milan Cais, a aby se tento odstavec příliš nelišil od mnoha předešlých úvodních makrorecenzentských odstavců, vrací Tata Bojs ke kořenům. I když tentokrát ne tak docela. Spíš vrací skupinu tam, kde už jednou byla. Na cestu po všech sedmi dřívějších deskách. A svou práci zvládl. Alespoň třeba podle Honzy Průši, který v
hlavní, sedmičkové, recenzi napsal, že skupina
"může být se svou prací spokojená. 'Ležatá osmička' se povedla. Zvlášť po těch takřka kultovních albech musí být čím dál těžší najít zase další cestu. A i tentokrát to vyšlo". V redakci nás samozřejmě zajímalo, jestli si Tatáči nezaslouží třeba i o nějaký ten bod víc, nebo jestli se naopak opakováním nezahrabali do vod šedé nudy. A pětka redaktorů a redaktorek říká:
"Ještě aspoň bod navíc!" Osm rovných.
Tereza Vavroušková - Kluci, tady ste! (10/10)
Vztah ke kapele: Mánie okolo "Futuretra" mě ve své době úplně minula, zpětně nechápu, jak se mi to mohlo stát.
Jo. Za deset. Na té desce totiž není VŮBEC nic špatně. Má to koncept, od začátku do konce. Skvělá hudba, nejlepší texty, co kdy napsali, super obal, výborné doprovodné
promo. A "Světová" s Vladimirem? Tenhle kluk tu zní líp než na všem, co kdy udělal s
PSH. Prostě a jednoduše, už se mi dlouho nestalo, že bych nějakou desku po prvním poslechu sjíždela znova a znova a znova s takovým tím přiblbým nadšeným úsměvem, po většinu času doprovázeným zmatenými pohledy kolemjdoucích. Takže pokud jste mě zrovna viděli v metru, jak ze mě vypadlo samovolné:
"HAHA, to je fakt dobrý," tak bych vás chtěla ubezpečit, že netrpím formou autismu, ale zrovna jsem poslouchala rýmy:
"Říkala mi, že bych měl líp poslouchat, možná to neříkala přesně takhle, možná to ani neříkala ona, ale určitě mi někdo něco říkal," u "Ztraceni v překladu". Kdybych si "Osmičku" pouštěla na kazetě, u "Filmařské"
už by byla páska úplně prošoupaná. No fakt, nemůžu přijít na nic, co bych "Ležaté osmičce" mohla vytknout.
Lukáš Benda - Seznam silných sloganů, souhrn statusů sociálních sítí (9/10)
Vztah ke kapele: Jsem o čtvrt roku starší, ale jinak je nám oběma 23.
Vztah k deskám: "Futuretro" 8/10, "Biorytmy" 10/10, "Nanoalbum" 7/10, "Kluci kde ste?" 6/10.
"Opakování"? Po "Elišce" vůbec nejslabší singl Tatáčů, a přitom je "Ležatá osmička" po nepřekonatelných "Biorytmech" jejich vůbec nejlepší deskou - tedy podle mého hlasu.
Tata Bojs se vydali proti všem ručičkám i nožičkám času, nečekaně omládli a zastavili sestupnou tendenci kvality svých produktů. Desku roku nenatočili, to zase ne, ale překvapením roku se "Ležatá osmička" stává. Nabízí totiž minimálně jeden unikátní unikát, a totiž to, že svou strukturou maximálně oslavuje mladost a oslovuje mladé publikum. Fragmenty textů se to - nejen - u cílovky
Redwaye ve statusech na sociálních sítích jen hemží. Ty říkanky nejsou zpovědí stárnoucích třicátníků, jak by prozíravou prvoplánovostí přesycená nervová zakončení očekávala, ty texty jsou hotovým novogeneračním manifestem. Něco jako
fanky-panky výpověď lidstvu. Výpověď tomuhle světu; nakopání jej do prdele. No páni! Koráb Tatáčů, tu kocábku, kormidluje Kapitán Brož, který svou šamanštinou vraždí veškeré okamžiky, dosud označované za katarzi. "Světová" - 11/10. Tata se překonávají a nabízejí bordel a la "Biorytmy", model 2011, na což se čekalo, ale příliš se to nečekalo.
Kristina Bílá - Klasika, o niž se lze opřít (7/10)
Vztah ke kapele: Tata Bojs stavím na piedestal a nepokrytě je zbožňuju.
© Jan Dvořák / musicserver.cz Tata Bojs splňují představy o mém druhém já - příjemné hlasy vyjadřující se smysluplně v poetické rovině, a to ještě uklidňujícím tónem. Osobně oceňuji, pokud má album nějakou koncepci a celá ta věc kolem nekonečna mi nesmírně imponuje. "Ležatá osmička" bifurkuje - k jejím sestrám ji pojí nezaměnitelný
tatáčský styl a zároveň přichází s modernějším zvukovým pojetím. Ačkoliv si všichni na "Opakování" stěžují, spolu se "Ztraceni v překladu" je to elektronicky jeden z nejzajímavějších momentů nahrávky. Desky kluků z Hanspaulky mají tu příjemnou vlastnost, že se v nich i po letech dají objevit nové věci. Stejně je to i s osmičkou. Pod palbou nových desek sexy div popového světa si navíc "Tata deska" dokázala uchovat českost, křehkost a jedinečnost.
Nekonečným textům nechybí inteligence, výraz a jejich úvahy oplývají krásou. V playlistu tak přeskakuji akorát "Světovou", jelikož příspěvek
Vladimira 518 není nic pro mé uši. Tata Bojs však opět nezklamali. Alespoň v tom je svět ještě normální.
Radek Londin - Bojs are back in town! (7/10)
Vztah ke kapele: Začal s deskou "Ukončete nás"... dosud neukončen.
Minulá deska byla o stárnutí, jenže téma jim nějak přerostlo přes hlavu - vznikl fotr-pop a kromě jedné super pecky to byla víceméně jen zbytečná a hezky načančaná nuda. Z muzikantské krize středního věku se s novinkou zdárně vyškrábali a zase jsou to kluci, kteří občas i poškádlí, jejich hravost zní méně programově. Stále jsou však takovými Svěráky (to zní drtivě) české hudební scény, a to v tom dobrém i špatném. Textové srandičky ze sebevykrádání, odkazy na vlastní i cizí tvorbu, šikovně dávkovaný sarkasmus i hra se samply - to všechno je fajn, ale osobně bych si dal více odvahy. V momentech, kdy trochu vystoupí z rolí těch klasických Tata Bojs, jim to totiž prakticky vždy vychází. Nepopově vygradovaná "Papírovka", osvěžující spolupráce s rapperem Vladimirem 518 v kusu "Světová" nebo potemnělá
Clarinet Factory čeřená balada "Písmenková" jsou přesně ty věci, které desce dávají více než jen milý rozměr. A když už si jako téma vybrali princip opakování či vracení, jedna věc mě láká se vracet - dlouho jsem neslyšel v tomhle žánru tak skvěle nahranou domácí desku. Precizní zvuk sám o sobě dodává písním další vrstvu muzikálnosti a Tata Bojs jím dávají najevo, že si stále váží vnímavějších posluchačů a chtějí je nenápadně odměňovat...
Pavel Parikrupa - Ztraceni v opakování, ale... (7/10)
Vztah ke kapele: Mám je rád.
Nejpodstatnějším sdělením autora tohoto kousku makrorecenze nové desky Tata Bojs je: "Ležatá osmička" je lepší než "Kluci kde ste?". Bezstarostná hravost (hudební i textová) je sice skoro úplně pryč (chlapci definitivně dospěli?), ale písničky jsou silnější než na předchozím albu. Méně hlušiny a ještě více vážnosti: v některých skladbách znějí pro Tata Bojs až překvapivě apokalyptické podtóny ("Světová", "2031") a kladení důrazu na "opakování" je přiznanou střelbou i do vlastních řad, vždyť ano, i Tata Bojs se občas opakují. Nejdůležitější myšlenkou tohoto kousku společné recenze je, že aktuální album je lepší než to předchozí. Ačkoliv hravá bezstarostnost je v prachu (jinoši jsou už nezvratně dospělí?), skladby převyšují kvalitou nahrávky z desky minulé. Ubylo výplně a opět přibylo serióznosti: v jistých položkách Bublina zpívá dokonce až o konci světa ("2031", "Světová") a zdůrazňování "repetice" je alibistickou sebekritikou, vždyť ano, i
Tata Bojs se občas opakují. Ale nejvýznamnější idea této části makra tady už možná padla: nová deska je lepší než ta minulá.
Album: Tata Bojs - Ležatá osmička
Průměrné hodnocení: 8/10
Celkový čas: 44:38
Skladby: Progresivní (intro), Papírovka, Opakování, Usínací, 2031, Světová, Filmařská, Ztraceni v překladu, Písmenková, Hořká čokoláda, Homo demo, Progresivní (outro)