Ink Midget & Pjoni se svým novým, vůbec premiérově prezentovaným setem zahajují krátce po desáté hodině celý několikahodinový maratón. Prázdnotou MeetFactory do té doby burácejí tóny Kraftwerk, a teprve když se ke své jablečné veverce postaví Ink Midget, aby jako sólový DJ odehrál několik skladeb, prostory smíchovského kulturního centra se plní alespoň do poloplna.

Komplimenty na vrub slovenských electro-akustických kyberdětí neberou konce. Ink Midget rozehrává - nejen při svém sólovém setu - divadlo založené na absolutním splynutí lidského citu s mašinkami. Představení se pyšní hned několika pé - především precizností provedení, pramenící z patologického perfekcionismu. Ink Midget působí zakřiknutě, zároveň však rutinérsky. Mistr paradox hraje především pro svůj dobrý pocit, a tak se komunikace s publikem omezí na omluvné zdvižení ruky při jediné minele, které se za hodinu na pódiu dopouští.

Zanedlouho po úvodním, ryze instrumentálním setu jej doplňuje hlas projektu - Pjoni. Jeho zpěv, zdobící naléhavost a něžnost, znásilňuje démonický křik i snový šepot. Rozervanost hlasového projevu podporují i taneční, šamanské kreace, které na smyslové orgány útočí o to intenzivněji díky narko-epileptickému problikávání jednobodového reflektoru. A zatímco Ink Midget působivě vrství instrumentální plochy, Pjoni extaticky exploduje a pražské publikum s ním.

Několik zfetovaných zoufalkyň se svíjí od začátku do konce, zbytek návštěvníků reaguje především na - dnes již neváhám napsat kultovní - hit "Nerd". Publikum oslovuje také závěrečný remix nového projektu Moimira Papalescu Dioda Boy. Právě singl "Variations" symbolicky ukončuje animální působení stvořitelů blavstepu v MeetFactory. Ve stejném prostoru, kde se zjara uskutečnil artový festival nové generace, Sperm.

Právě na Spermu si Ink Midget & Pjoni a druhá páteční předkapela, Napszykłat, vzájemně konkurovali. Zatímco slovenské (s)nové děti svými lekcemi blavstepu poprvé pražily Prahu v přeplněném menším sále, na hlavním pódiu tehdy pro pět až tři nadšenců hráli Napszykłat.

Tentokráte přicházejí polská wéčka na řadu raději až po skřítcích z Bratislavy a přichází na ně o poznání více lidí než při Spermu. O poznání více než WWW pak svou atmosférou jejich vystoupení evokuje Beastie Boys. Poláci publikum ruchově propracovaným tropickým tyjátrem neurážejí, o svém nedotknutelném statusu na polské alternativní scéně ovšem Prahu zdaleka nepřesvědčují.

Překvapivě nepřesvědčivě působí i některé nové písně WWW. Samozřejmě, o jedinečném kreditu na česko-slovenské nezávislé scéně nemůže být u této legendy sebemenších pochybností, přesto se poznámky pod čarou po pátečním koncertu objevují. Úvodní "Stín" ("Radiátor") ještě měří radiaci spolehlivě, desítkově, ale taková "Procházka" ani tentokráte - podobně jako při nedávném natáčení živáku v Rock Café - není pro svou roztříštěnost a nevýraznost při komparaci se staršími písněmi konkurenceschopná.

Přímočarost a agresivitu dělí jen tenká hranice, a zatímco pokusy o zjednodušení, dekonstrukci a dešifrování - pro někoho - nečitelných WWW lze kvitovat jako progres správným směrem, snaha o destrukci se jeví býti lichá. Haha. Důležité je, že WWW dýchaj'. Těžko lze zoufat a jakýkoliv jejich song hodnotit po dvou posleších, navíc v koncertní podobě. Nicméně novinky slibují rozhodně bouřlivější přerod, než nastal po éře "Neurobeatu", při věku "Tance sekyr".

Pravděpodobné album roku očekávejte na podzim. Doufejte, že se na něm objeví i Milesina balkánská dechovka, která již tradičně uzavírá wéčkový set. Páteční noc sice končila v sobotu ráno, podle not MIDI LIDI DJs, v (d)uších probuzené, nabuzené Prahy ale dozníval především ohnivý hlas faraónky od vojvodinských pyramid.