Prvně je potřeba říci, že o návratu Oceánu se mluvilo dlouhé roky, přesto k němu pořádně (bohužel) došlo až po smrti Petra Muka. Nemálo fanoušků hned spustilo, že to je jasný a předvídatelný kalkul, když se však začtete do rozhovoru s Dušanem Vozárym, zjistíte, že pravda byla přeci jen jinde. Obsazení Jitky Charvátové byl na jednu stranu risk, ale při poslechu "Roxy" si uvědomíte (pokud jste nebyli na nějaké z pětice zastávek turné), že to byla ta nejlepší možná alternativa. Jitka se nijak nechopila kopírování Petrova stylu a při selekci došlo na skladby, které jí byly textově blízko (a nastalo určité naladění se na jednu vlnu s Petrem Honsem).

Od "Dávné země" po "Padají koně" se i na cédéčku přelévají emoce, typické oceánské atmosféry a v nejeden moment tělem znovu projede ona husina. Nová aranžmá jsou v základech blízká původním verzím, zpět jsou i Dušanovy kytarové ornamenty, ač kytara přímo v Roxy nebyla skoro vůbec slyšet a posluchač si je leda mohl domýšlet. Největším překvapením bylo jednoznačně zařazení skladby "V mlze", která dříve fungovala spíše jako předehra a úvodní part, který Muk vždy odzpíval s kápí přes hlavu; stejně tak v podání Jitky je to dech beroucí moment. "Jeden den" (vokály Dušana a Petra Kučery taktéž zapadly ve zvukové stěně), "Létám" nebo "Narcis" dostaly novou živoucí tvář a charisma. Před Jitkou zbývá jedině smeknout, že se této výzvy nezalekla a porvala se s tím zcela po svém.

Jak již bylo řečeno, ve studiu bylo potřeba několika málo zvukových zásahů, které jsou ve finále ku prospěchu věci. Zcela opačně ale působí nezařazení alespoň jedné písně od hostů večera. Těmi byli Bohouš Josef (zpíval "Lék světu" a "Nepoví") a Richard Krajčo (ten dal "Prázdnou ulici" a "Noc je jako..."), kteří celému večeru dodali nemalou nálož pozitivní energie a zasloužili by si zde být též. Byla to stejně velká pocta, jako když běželo video během kultovní "Ráchel" s archivními záběry Petra Muka, kterou mu asi nikdo již nevezme (Jitka ji prý zpívat nebude).

"Roxy" je hmatatelnou vzpomínkou na vzkříšení Oceánu. "Odlesk tvůj" nevědomky napsal první kapitolu nového fungování a je již čistě na nich, jak se vším naloží do blízké budoucnosti, zda dojde na studiovou desku atd. Aktuální živák by se dal asi pilovat do nekonečna (detailisti by určitě něco našli), vytratila by se však autenticita, která se hluboce vryla do všech účastníků koncertů. A hlavně - ono skandování "10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, Oceááán!" má svůj opětovný význam, za což patří kapele díky.