Jen rok po vydání "Domasa" vydávají Traband další řadovou desku "Neslýchané". A zatímco minulá nahrávka (šest písniček na albu vzniklo právě při nahrávání této desky) byla hodně o emocích a vnitřním světě, aktuální přináší soubor příběhů o nejrůznějších lidech, sbírku lidských osudů. Navíc příběhů skutečných lidí, jak frontman Jarda Svoboda upřesnil v promo rozhovoru: "Za každou písničkou je konkrétní osoba, situace, reflexe prožité události. A většinou se to všechno odehrává v jedné ulici na pražském Žižkově, kde jsem prožil několik intenzivních let."

Svoboda měl vždycky výbornou schopnost napsat barvitý a silný text. Vystavět příběhy, které nezněly obyčejně, nedělalo mu problém vtahovat do děje, a to mu jde i teď. A pořád skvěle. A tak si živě představujete třeba tu pozitivní paní z koloniálu, která nenadává prakticky na nic (i když by měla moře důvodů), protože "na světě je přece tolik důvodů pro radost."

Svoboda umí i skvěle vygradovat písničku, dojít až na dřeň a do svého projevu dostat až absolutní živočišnost, nádhernou, čistou agónii. I to se tentokrát daří perfektně. Posloucháte nejlepší skladbu z desky "Vetřelec" a téměř cítíte ten "poblitej koberec, smradlavý deky i plesnivý konzervy". Navíc pointu skladby tu jde zobecnit i na samotné autory. Mají důvod mít "strach, že vykrádají sami sebe"?

Trochu možná ano. Ne že by se dramaticky kopírovali, ale vracejí se k osvědčeným fórkům a často chybí moment překvapení, něco skutečně nového. Příkladem může být třeba hra s vyjmenovanými slovy na konci úvodní odlehčené "Moji učitelé" ("být obyčejný, bystrý / slyšet mlýn / pyšný pytel / polykat plyn / mýt pyj"), která dá vzpomenout na podobnou mluvnickou hru ("Já budu její pán, hrad, muž stroj / A ona moje žena, duše, píseň, kost" z písně "Dej mi, Bože, dobrou ženu" z alba "Přítel člověka"). Nebo předříkávání textu (tady "Vetřelec", na "Příteli člověka" "Adam a Luna").

Na druhou stranu - hudebně se kapela proměnlivě přelévá z místa na místo a hledá stále nové cesty. Pořád jí ale zůstává výrazný ksicht. "Neslýchané" se vrací a klade více důraz na dechy, naopak zvuk harmonia už tu není tak zásadní, nahrazují jej často hammondky a svůj podíl na tom má i nový producent Martin Černý. Dále tu zaslechnete třeba výrazné housle Jakuba Sejkory a mandolínu Lucie Redlové ("Muž, který sázel stromy").

Mnohem více se ale ve spojení s albem bude mluvit o jeho druhém, DVD disku. Na něm je zpracováno tucet písní ze čtyř posledních desek kapely jako klipy pro neslyšící posluchače. Skladby jsou fantasticky herecky zahrané tlumočníky, pro nás slyšící je fascinujícím zážitkem třeba tlumočení hudby v předehrách a dalších místech, kde se nezpívá. Je to obdivuhodný počin a zřejmě i naprostý unikát vytvořit ryze hudební DVD pro neslyšící.

Ale byla by škoda a ani by nebylo fér spojovat si novou desku Trabandu jen s tímto ojedinělým projektem. Traband má pořád co říct a je jedno, zda si vypůjčí "Walk On The Wild Side" ("Princezna Lada") od Lou Reeda nebo se ponoří do disko vod ("Takovej pán"). Co na tom, že předchozí dvě alba byla osobitější a výraznější. I tak jde o výbornou a silně nadprůměrnou desku.