Sraz s Jaromírem Švejdíkem, zpěvákem, textařem a spoluskladatelem hudby (jesenické) skupiny Priessnitz jsme měli v příjemném prostředí žižkovské hospody U vystřelenýho oka. Po docela dlouhé době nečinnosti v podobě alba se tato skupina letos přihlásila s počinem "Zero" (recenzi si můžete přečíst zde), která se hodně povedla, takovou povedenou sbírku svěžích kytarových skladeb jen tak neseženete. Logická otázka...

Priessnitz navzdory nové desce nehýří příliš koncerty, v Praze kromě křtu dlouho nic nebylo...

No ani ne, máme běžně tak pět až šest koncertů do měsíce. Teď jsou taky letní festivaly, různě dovolené.

Hrajete prakticky na všech.

Kromě Trutnova, kdy máme přestávku na dovolené, jsme byli v Kopřivnici, Chrudimi, Českém Brodě. My se snažíme, aby koncerty byly něčím trochu výjimečný, jako je křest, nebo to spojíme s různýma výstavama. Taky teď hrajeme unplugged, fakt čistě akusticky...

...potichu, potichu...

...teď jsme to testovali u nás na hradě, jen louče a totálně bez elektriky, to bylo příjemný. Tyhle koncerty ani moc nepropagujeme, tam se nehodí moc lidí. Nebo děláme větší akce, ve velkých městech - Praha, Brno, Ostrava.

A nejbližší akce v Praze?

Zase v říjnu, v Rock Café, zase to bude taková multiakce - výstava kamaráda, kterej nám teď dělá animovanej klip, budou tam asi promítaný klipy, starý a nový. Taky nějaký DJ, má se tam totiž křtít remixová deska, takže tam budou hrát ti, co se na ní budou podílet.

To je hodně zajímavá informace. To budou remixy z celý historie kapely nebo jen z posledního alba?

Jen z posledního alba.

Už jsou známa nějaká jména?

Stará se o to Stanzim, Standa Zíma. Je to rozjednaný, oni mají nějakou firmu, teď si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, jsou šikovný. Je to taky ve spolupráci právě s Rock Café a další lidi na tom participujou, je to pořád v jednání. Měla by to být celé regulerní album. My jsme měli dva remixy na singlu "Zlatý déšť" (který vyšel před dvěma lety, tahle písnička je i na posledním albu - pozn.red.), taky na kompilaci, co vyšla jako příloha Rolling Stonu, jsme měli remix od Carlose.

To byl nápad kapely, Libora Lisýho z Escapu (label, na kterém vyšlo "Zero" - pozn.red.)?

Ani ne, to byl nápad šéfa Rock Café Pavla Zvolenského a party okolo Stanzima. My ani nevíme, kdo bude oslovený, ani to nechceme vědět.

Vy jako kapela se na to díváte v pohodě nebo přímo nadšeně?

No spíš v pohodě (smích), za prvý to už dneska k tomu patří, a za druhý nás zajímá, jak naše písničky zpracují lidi většinou mladší. Jak budou znít v "modernějším hávu", i když já nemám moc rád tenhle výraz.

Slyšel jsi remixy Tata Bojs?

Něco jo, na Rádiu 1, ale celou desku ne. Slyšel jsem třeba remix Honzy Muchowa a ten se mi líbil hodně. Tatáči vyloženě mají písničky dělaný pro taneční hudbu, tam asi remixéři měli jednodušší práci.

No u vás bude zajímavý, jak se vypořádají s kytarama. "Potichu?" bylo plus minus unplugged, nová deska je občas zase víc o kytarách, ale celkově je znatelné, že kytar ubývá. Vidíš to jako přirozený vývoj, že v mládí ty kytary víc zní, a teď je to spíš o tom, že "méně je více"?

Asi tak. Sám cítím, že teď písnička nepotřebuje až tolik obalovat, když je dobrá, musí být ale dobrá. Jo, méně je více, přesně tak. Snažili jsme se ubírat aranžmá, aby písnička fungovala sama o sobě. Myslím, že dobrá písnička musí být zahratelná doma v pokojíku, se španělou, nebo u táboráku. Každý má jiný názor na muziku, já to teď cítím tak, že jedním ze současných trendů je návrat k písničkám. Nebo aspoň to mám rád já. Kapely jako Travis nebo David Gray, to je folk, nebo i Red Hot Chilli Peppers, ty poslední dvě desky jsou v jádru hrozně jednoduchý, dobře natočený, ale žádný složitý aranže.

Jestli můžu doporučit, tak sólovka kytaristy RHCP, Johna Fruscianteho, je fakt dobrá, syrová ve smyslu žádných složitostí.

Tenhle trend se mi líbí, kdy i zpěvák může něco zazpívat falešně nebo udělat chybu na kytaře, ale funguje to, protože je to autentické. Přijde mi, že teď je autentičnost hudby větší než dřív. I my, když jsme přišli do studia, producent Pavel Větrovec mě netlačil něco přezpívávat nebo se trefovat. Zpíval jsem, jak mi zobák narost, a když tam něco hodně neladilo, tak se to na počítači lehce upravilo.

Původně měl producenta dělat Honza Muchow, který s váma dělal předchozí dvě desky, ale vzhledem k jeho zaneprázdněnosti jste vybrali jinak. Jak jste spokojení?

Já osobně jsem spokojený hodně. Myslím, že Pavel Větrovec nám ukázal trochu cestu, jak dál ve studiu pracovat. On vyčistil, jak říkal, "nemocný kytary" nebo zvuky, deska zní podle mě pozitivně, na lidi působí plusově, není to agresivní. Ono to do těch našich písniček ani nepatří. On je spíš popový producent, ale myslím, že to funguje, že jsme docela trefili.

A jak se deska prodává, když jste ten pop (smích), máte přehled?

Prodává se to, ale nás budou brát vždycky jako alternativní kapelu (smích). Po dvou měsících se toho prodalo asi třináct set, odhaduji to celkově tak na čtyři tisíce.

Já právě nechápu, proč vás nehrajou v komerčních rádiích, protože je "Zero" podle mě výborný "pop" i pro posluchače takových stanic.

Já myslím, že tyhle rádia jsou už alergický na jména, jako jsme my, nebo Garáž nebo tak, nás prostě nepustěj z principu. Ale nemůžu to říct všeobecně, já můžu soudit Evropu 2 nebo Impuls, který zaslechnu někde v hospodě, ale nevím, co se hraje třeba na Moravě. Ale teď mi přišel výpis z Intergramu nebo odkaď, a z něj plyne, že to někde hrajou (smích).

A co bylo vlastně jako první singl z desky?

Singl ještě není, protože Luboš Mikula z Bullerbyne dělá remix ke "Kdo ví", firma to chce vydat s tím remixem, takže se musí počkat, až to dodělá. Ona vlastě vyšla "Drahá" jako první singl, ale jen v limitovaný edici jako příloha jesenického časopisu Hlava, takže to se moc počítat nemůže.

Já vím, že nyní už jako členové kapely nejste spolu v jednom městě, ty jsi v Praze, např. kytarista Dušan Oravec v Pardubicích, ale díky výdobytkům moderní technologie, jako je minidisk, se vám daří si vyměňovat nápady a pracovat na nich. Takže tvoříte něco nového?

My teď spíš vydechujeme, ale já už si dělám nějaký písničky a poznámky. Zatím mi vychází, že to bude ještě měkčí (smích), no měkčí... křehčí. Ale přitom si myslím, že by tam mohly být smyčky a technologie ve spodcích, jako to dělá třeba David Gray. To je folk, který by dneska už ani neměl fungovat, ale on udělal s technologií kompromis a funguje to hodně současně a písničkově. Asi nepůjdem do tanečních rytmů, zůstanem u písniček, ale pokusíme se v budoucnu skloubit víc technologie s obyčejnými nástrojy, španělou. Čili to, co máme osvědčený, a přibrat něco navíc.

Před deskou "Zero" to prý dokonce ale vypadalo, že to možná zabalíte. Teď je v kapele chuť pokračovat?

Nemůžu mluvit za všechny. Většina chce pokračovat, třeba ale Péťa Kružík, jeden ze zakladatelů skupiny, má trochu myšlenky na něco alternativnějšího. Ale nevím, jestli si jen odskočí. Dneska to nemůžu říct a ani o tom nechci přemýšlet. Možná žádná deska nevyjde a možná jich vyjde deset, ale spíš si myslím, že ještě něco vyjde.

Vyměňujete si nápady, je čas tvořit něco na koncertech?

Na koncertech furt vylepšujem (smích) ty daný písničky. Náš problém je, že máme respekt ze studia, takže u nás zraje písnička třeba tři roky. Dřív jsme byli mladý bouřliváci, dneska jsme hodně soustředění. Cítím, že jsme ve velký formě, že hrajeme nejlíp za celou kariéru, když se teda povede aparát a lidi. Jak jsme hráli ty fesťáky, sám jsem koukal, jak nám to šlape (smích).

Ještě se vrátím k historii. Škatulky jsou hrozná věc, ale ze začátku se o vaší muzice říkalo, že to je gotický rock. Poslouchali jste kapely typu Mission, Sisters of Mercy, byl tam ten vliv?

No tak jasně. My jsme byli původně punková generace, nejsme bluesová. Když s náma mlátila puberta, tak jsme poslouchali punk, hesla typu "prodej motorku, kup kytaru" (smích). To byl náš odrazový můstek, pak přišly postpunkový záležitosti, gotika, nová vlna, ty nás ovlivnily hodně. Ale nejen gotika, ovlivnili nás The Smiths a tyhle partičky okolo kytar. Do gotický škatulky jsme spadli taky asi kvůli tomu, že jsme z hor, je to takový temnější. I David Ondříček, který dělal první klip, to tak cítil, tak ta atmosféra byla gotická. Já myslím, že v tý škatulce jsme trochu omylem, vždycky šlo o písničkovou kytarovou kapelu. Pro kapelu je strašně omezující být zařazený do jedné škatulky, Mission už budou celý život brát jako gotickou kapelu. To my jsme nikdy nechtěli, i když naše gró je v kytarový muzice.

Je fakt, že nevím, jak to děláš, ale z tvých textů cítím nějak "ty hory", možná i proto, že v dost textech se zpíváš o přírodě. Je tam prostě ta gotika v tomhle smyslu cítit.

No to jsem rád (smích). Já o tom zas tak nepřemýšlím, já píšu intuitivně. Logicky si to nevysvětluju, někdy to mám hned, někdy to jde pomalu, třeba rok. Netlačím na pilu, někdy jen při dokončení. Je to asi tím, že člověk je prostě poznamenanej prostředím. Třeba Peneři budou asi tím Jižňákem nebo periferií velkoměsta chycený pořád. Bohužel nebo bohudík my to máme hozený takhle.

A to, že nějakou dobu žiješ v Praze, nemá vliv?

To není až tak důležitý. Důležitý je dětství, zážitky z něj, pak už tvoříš z tohohle základu.

To jo, ale když přijdeš domů poté, co jsi absolvoval cestu nacpaným metrem, tak tě asi nenapadne spojení "divoká a chladná", ale spíš "v nacpaném MHD".

(smích) No jo, my máme asi dvě městský písničky, ale já tady prostě nepíšu. Buď si vyrazím na kole někam za Prahu, nebo jezdím do Krkonoš, kde mám klid. V Praze jsem pracovně (smích). Asi bych dokázal napsat městský text, ale nemám to zapotřebí.

A není to předčasná autocenzura? Že si řekneš, že by to k Priessnitz nepatřilo.

Kdyby ten text fungoval, tak bych ho klidně použil. Ale třeba "Lehkovážný" je městem ovlivněný. Ale nevím, jsem rád, že to na lidi působí stejným dojmem.

Je fakt, že z vašich starých desek mám někdy pocit, že stylizace do gotiky tomu někdy škodila, že odlehčenější verze starých skladeb nebo nové věci působí silněji, s větší atmosférou.

To je asi vývojem kapely, mám pocit, že teď nám to hraje nejlíp. Byli jsme mladší, divočejší. Dneska ke koncertu přistupujem jinak, hrajeme víc za jeden tým. Dříve to bylo "egovitější", kytarista musel ukázat, že kytaru umí rozbít a tak (smích). Každý z party je důležitý, to mám rád, když ta práce k něčemu vede. Kluci mě asi berou trochu jako autoritu, ale ne že bych říkal - bude to tak a tak. Každý děláme něco jiného, ale na koncertě se nám daří nechat tam duši za kapelu, a to mám rád, když je to na 100 %.

V téhle souvislosti, jak se díváš na různé promo akce k vydání alba, patříte pod Escape, ten je součást Monitoru-EMI. Dočkáme se vás třeba ve Snídani s Novou?

Nabídnou nám různý akce, ale my to odmítnem, nemáme zapotřebí se tímhle zaobírat. Libor Lisý nás zná, ví, že to nechcem, nabídne nám to pro forma. Byli jsme 2 x ve Snídani, ale myslíme si, že z dobrého důvodu, byl to festival pro dětský domov nebo Mezi ploty. Vybrali si nás, nebyli jsme nadšený, ale kvůli dobré věci jsme to udělali. Ale třeba teď nám to nabízeli znovu, kvůli Mezi ploty, ale už jsme to nevzali. Nova je zprofanovaná a pošpiněná, tak jsme to odmítli. Ono to působí blbě vůči lidem, že říkáme jednu věc a děláme druhou.

Někdo může říct, že takhle můžete oslovit ty "nerozhodné", že objeví alternativu vůči těm sr..., co tam normálně jedou.

No jo, to si můžem namlouvat, jenže nakonec si tě koupěj. Nakonec budeš platit Impulsu dvacet tisíc za to, že ti tam pustěj písničku. Za to mi to nestojí. Já nejsem na hudbě finančně závislej, mě to nezajímá. Po určitých zkušenostech právě na Nově mi to za to nestojí. Pro mě jsou to zkorumpovaný záležitosti. Já jsem nešťastnej z trhu, kterej určuje Impuls a to hrozný Eso. Když tam půjdem... My máme daleko míň fanoušků, ale zase oni nám za to stojej, abychom je nemátli. Já si myslím, že ty písničky se k těm lidem, ke kterým se mají dostat, nakonec dostanou. Na koncertech hrajeme deset let starý písničky, který nikde v médiích neproběhly, ale většina si je s námi zpívá. Ty desky už nejsou na trhu, ani nevím, odkud je znají. Takže se dostanou. I Nohavica musel jezdit dvacet let s kytarou, dneska ho sice v rádiích zahrajou, ale lidi znají ty staré.

V téhle souvislosti je zajímavou možností internet a mp3. Překvapilo mě, že nemáte pořádné stránky, že ani Escape nemá nějaké oficiální (aspoň jsem je nenašel). Fanouškovské stránky nejsou také úplně aktualizované. To jde mimo vás nebo jen není čas?

Ne, nejde to mimo nás, není čas. Nechci se zaobírat ještě internetem, musím si vydělávat jinde. Oslovili jsme dva lidi, vždycky se to někde zasekne. Hledáme nějakého nadšence, který by ty stránky udělal pořádně. Já miluju internet, v něm vidím budoucnost nezávislosti. Jsem příznivec ukázek v mp3, ne celých skladeb nebo alb. Ty by se měly kupovat, ne kopírovat, koupí podpoří nás, firma je pak ochotná vložit peníze a dát je na oficiální trh. Pořád je to přirozenější, než si to stáhnout celý. Bylo by dobré, aby na stránkách byly ukázky, video, animace a tyhle věci, který souvisejí s kapelou. Je skvělý, že nějaký náš příznivec dal na své stránky odkaz na šest starých klipů. Dostat klip do televize je velká obtíž, když už, tak ho tam hrajou 2 x až 3 x. Přitom na něm dělá spousta lidí, je v tom hromada úsilí, někdy víc než na celé desce. A vyšumí to, protože tady není žádný pořad pro klipy.

Že ani Escape nepřišel s něčím... A že ty jako výtvarník nemáš chuť si navrhnout stránky...

No jasně. Chuť je absolutní. Moje představa jako výtvarníka je skončit na internetu, budu žít kdekoliv na světě, no kdekoliv (smích), mimo město, budu nabízet to, co umím, na internetu. Připravuju si své pracovní stránky. Je mi to až trapný, jak pořád slibuju stránky Priessnitzu, ale snad budou do konce roku. Problém je, že nám to dělaj lidi, který jsou žádaný. Třeba kluk, který nám dělá animovaný klip, dostal práci na výdělek, tuhle odložil, z ní nic nemá. Je to o penězích. Kdybychom byli Helenka Vondráčková, tak si zaplatíme profesionála a hotovo. Takhle spoléháme spíš na fanoušky, no a ono se to vždycky zarazí (smích).

Ještě s tím městem vs. venkov. Nemáš s tím problém, díky výletům na kole.

Ne, já to beru pořád jako vězení. Na kolo si vyrazím, ale než se dostanu někam do přírody přes výpadovky, podjezdy, nadjezdy, tak to trvá. Já byl zvyklý být za minutu v lese. Dělat práci, která tě nebaví, na maloměstě, jak jsem to dělal celý život, to taky není dobrý. Radši jsem tady, beru to jako menší zlo. Jsem na volný noze, a to má své výhody. Nejspokojenější bych ale byl na venkově, všechno k tomu směřuju, s připojením na internet, a tam bych si dělal svou práci. Nevidím v tom problém.

Znáš MusicServer.cz?

Jo, občas si to přečtu. Jednou za týden si sednu k internetu a prošmejdím všechno možný. Někdy pracovně, někdy nepracovně. Mp3 si doma nepřehraju, ale občas se podívám, jak mají kapely udělaný stránky. Já v internetu vidím velkou budoucnost pro mladý kapely a možnost jejich prezentace. Mně se zdá, že mladá generace je hodně znechucená oficiálními poměry v muzice, že se zvětšuje skupina nespokojených a že se ve společnosti něco děje. A internet tomu může napomoci.

Díky za rozhovor a v říjnu na křtu remixů se určitě uvidíme.

(V rozhovoru jsme ještě chvíli pokračovali, ale myslím, že to podstatné jste se snad již dozvěděli...)