Sakra, tahle deska mi ale leze na nervy. Přitom mám velké předpoklady pro to, abych ji dokázal zrecenzovat vcelku objektivně a hlavně nezaujatě. Na většině alba spolupracoval Zdeněk Rytíř, jehož spolupráce s Michalem Tučným mi byla velmi příjemná (například desku "Jak to doopravdy bylo s Babinským" prostě miluju!), takže jsem čekal podobně nápadité texty a písničky vůbec. Ale bože, to je tak strašná nuda!

Jakkoli pátrám ve své paměti, jediný opravdový hit Petra Spáleného, který znám a který jsem viděl v televizních show xkrát, je "Až mě andělé...". I přesto v minulých letech vydal dvě alba "největších hitů", které byly místy znovu nahrány a obsahovaly i některé nové písničky. Komerční úspěch se dostavil, ale už nebylo z čeho vyhrabat třetí hitovou desku, a tak se přikročilo k tomu, že se natočilo album s úplně novým materiálem. Coby, písničky se vezou na vlně, kterou byste od Spáleného čekali, poprock s názvuky country. Ale z jeho zpěvu je cítit, že desku určitě netočil proto, že by ho ta hudba nějak zvlášť bavila. Stačí se podívat na fotku v bookletu, kde leží v teniskách, rozhalené košili a cigaretou v ruce na zahradní houpačce s výrazem naprosté odevzdanosti.

Cokoli je na téhle desce dobré, nemá nic společného se samotným interpretem. Navíc jsou to jen takové malinké vychytávky, které se na kvalitě celkové desky ani neprojeví - třeba pěkné sbory v písničce "Dlouhá bílá pláž", povedený refrén v "Malé půlnoční vernisáži" a ... to je asi tak všechno.

Ta deska se dá možná poslouchat při vaření jako kulisa. Vlastně bych ji mohl dát své mamce. Ale možná radši ne, vždyť Spálený sám tvrdí v poslední skladbě, že on "nikdy nebyl dobrej". Tak proč jí kazit vkus.

CD k recenzi poskytla firma