Většinu pivních hudebních publicistů sjednocuje názor, že Sunshine jsou dnes jen derivátem sebe sama; že "MGKK Telepathy" bylo mezi prsty rozmělněné hovno pro pražské kidz; že Kay Buriánek rozhodně není českou variací na Iggyho Popa, i když by jí chtěl být... (haha) Asi málo chodím s takovými na pivo, protože podobné nálady při vyslovení prokletého slova Sunshine vážně nemám.

Kay Buriánek rozhodně není českou variací na Iggyho Popa, i když by jí chtěl být… (haha) Iggy Pop, Karlův bratr z punkového kolene, oslavil 21. dubna své čtyřiašedesáté narozeniny. Ve stejný den, kdy Sunshine překvapivě nevyprodali pražský LMB, kde představovali svou sedmou studiovou, dosud nejvíce dark-popovou nahrávku - "Karmageddon".

Táborský Iggy Pop Kay Buriánek prokazuje podobně jako rodák z Michiganu dlouhověkost. A nejen to. Oba veteráni i dnes splňují ta nejpřísnější kritéria pro označení progresivní umělec. Nikdy neustrnuli na místě, nepodlehli stagnaci, a zatímco Iggy si dnes jede ten svůj disharmonický jazzíček, Kay zaostřil na temnou melodičnost.

Ať se vám to líbí, nebo ne, Buriánek je legenda. Děti vašich dětí budou poslouchat Sunshine a budou je ctít a uctívat. Paradoxně ne pro ten progres, co dnešní marginální část veřejnosti, ale kvůli nostalgii. Sunshine mají ty nejlepší předpoklady stát se za pár dekád tím nejvyhledávanějším retrem.

Jako jediná tuzemská kapela Sunz drží krok (byť kulhají na obě nohy) s něčím, čemu se u nás s úšklebkem říká světové trendy. Kay v určitý moment dokonce předběhl dobu, to když zahodil martensky a obul konversky. V jiný určitý moment ale, podle tuzemské odborné veřejnosti, také doba předběhla Kaye.

PROGRESIVNÍ DAŇ

"MGKK Telepathy" se k mému údivu nestalo přelomovou deskou historie české pop-music. (Neúspěch omlouvám nadčasovostí materiálu.) Od Sunshine se každopádně po poslední desce odklonila i hrstka těch nejvěrnějších (čti v pražských ulicích a klubech nejhlasitějších) fanoušků a zbyly jen děti. Při prvním poslechu nového alba "Karmageddon" se pak nelze zbavit dojmu, že se Kay rozhodl odvrátivší se věrné dospělé nalákat zpět.

Ne, Kay Buriánek není zpátečník, jen tentokráte přidal no future zářezy do kytar, na což hudební kritici po celém světě slyší. Česko sice není celý svět, odborná veřejnost u nás ovšem na hudební kritiky a trendy celého světa dá. Lze tedy předpokládat, že americký "Karmageddon" znějící úplně stejně jako soudobá oceňovaná zámořská produkce přiláká pozitivní kritiky a zpět nové staré fanoušky. A kdyby ne, tak nějaká spřátelená novinářka, ve volném čase třeba manažerka NiceLanda, jistě zase napíše nějaký hezký report na iReport, ať příští generace vědí, jak byli Sunz ve své době úžasní a oblíbení. Ta egomanická hra začíná pozvolna nudit.

Po prvních posleších nové desky je patrné, že Buriánek uťal své experimentální discohrátky, které prostupovaly "MGKK Telepathy", a vrátil se obohacen telepatickou zkušeností do zajetí zajetých kolejí. "Karmageddon" tak spíše než na poslední řadové album navazuje na dosud poslední, odbornou veřejností oceněnou, nahrávku "Dreamer".

Věčná škoda, že si Kay za svým pozitivním párty albem "MGKK" po čase nestojí. Několikrát se nechal slyšet, že by tu desku dneska udělal z gruntu jinak. Snad nebude to samé říkat za dva roky i o "Karmageddonu", pokud ani ten náhodou óvéčka, navzdory svým nepopiratelným kvalitám v době vzniku, neosloví.