Vaše nové album má vyjít příští rok, je to pravda?

Marcus: Snad jo. (smích) Mělo by tam být deset nebo dvanáct písniček, ale je to ještě v přípravách, tak uvidíme. Zatím bychom ani nebyli schopni říct, kolik skladeb máme hotových.

Myslíte, že bude výsledná nahrávka podobná těm předchozím?

Marcus: Asi ano, ale fakt je, že na tom pořád ještě děláme, takže o písničkách jako takových toho zatím moc nevíme. Je to stále ve vývinu, myslím, že je ještě brzy o tom mluvit.

Mám na mysli, že jste teď přece jen o něco starší...

Oliver: A tím jako chceš říct co? (smích)
Heiko: To sice jo, ale neřekl bych, že jsme nějak výrazně dospělejší. (smích)
Marcus: Zatím to vypadá, že zvukově bude příští album ještě tvrdší než předchozí dvě, "Sensor" a "Relocated". Jestli je to známka dospělosti, to nevím. Na to si musí přijít každý sám. (smích) Pro nás byly vždycky velice důležité melodie a nápad, které tam snad budou - snažíme se. Ale bavit se teď o nějakých detailech je ještě opravdu předčasné.

Vaše poslední deska "Relocated" vyšla před pěti lety. Proč jste s další nahrávkou tak dlouho čekali?

Marcus: Vždycky nám desky trvaly dlouho. Jsme hodně sebekritičtí, snažíme se vždycky dosáhnout maxima, kromě toho Camouflage není naše hlavní zaměstnání. Všichni máme i jiné činnosti, které nejsou spojeny s kapelou. Takže pro nás udělat nové album je velká věc. Dlouhou dobu nám trvá, než napíšeme písně... Než se vždycky sejdeme a uděláme nějaké rozhodnutí, tak je rok pryč... Vždycky potřebujeme hodně času na přípravu desky.
Heiko: Kromě toho nezapomeň, že jsme před dvěma lety vydali live DVD, což taky zabralo spoustu času. Celkově jsme tomu věnovali rozhodně aspoň rok příprav, takže to není tak, že bychom se těch pět let váleli doma na gauči. (smích) Pochopitelně nahrát studiovou desku je časově náročnější. Musíš nasbírat zkušenosti a nápady. Když nemáš čas, nejsou ani nápady, a když nejsou nápady, nemůže ani ta deska být dobrá. Je to taky zodpovědnost vůči fanouškům, nechtěli bychom jim prodávat něco, co podle nás není poslouchatelné.

Co děláte kromě hudby?

Marcus: Já dělám v nahrávací společnosti Sony Music, Heiko pracuje pro filmovou společnost, píše hudbu k filmům pro Weberfilm Musik.
Heiko: Když připravuji nový film, všechno ostatní musí jít stranou. Dokonce i když přemýšlíme o koncertování nebo o pobytu ve studiu a dalších věcech kolem kapely, filmy mají vždycky přednost.

Takže Camouflage je v podstatě jen taková "brigáda"?

Heiko: To ne, tak jsem to nemyslel. Samozřejmě kapelu miluju, ale dneska už mě to neuživí. A když dostanu od Weberfilmu za úkol udělat muziku k nějakému snímku, dostanu s tím vždycky i deadline, který prostě nemůžu překročit, to nejde. Teď to bude znít možná špatně, ale představ si, když vydáme desku o rok později, než jsme třeba plánovali, prakticky se nic zásadního nestane. Myslím nic existenciálně zásadního. Ale pokud nestihnu svou práci, pozdrží se celý film, čekají na to všichni: tvůrci, herci i diváci. A to si nemůžu dovolit.

Poslední dobou se ta vaše scéna začíná zase vracet. Za rok snad přijdete s novinkou vy, loni vyšla po sedmi letech nová deska Alphaville. Jak moc sledujete hudební kroky ostatních new wave kapel?

Marcus: Abych řekl pravdu, ani moc ne. S Marianem Goldem z Alphaville si občas napíšeme nebo zavoláme, toho mám hodně rád. "Catching Rays On Giant" jsem si poslechl a líbí se mi to. Je bezvadné, že se do toho zase dali, držím jim palce.

Marcusi, co se ti stalo s nohou, zvládneš dnes vůbec vystoupit?

Marcus: Včera jsme hráli v Bratislavě a při jednom z posledních songů jsem to nějak neustál. Celou dobu jsem tancoval a nic se nestalo, a těsně před koncem jsem si nějak narazil kotník. Děsně to bolelo, ale dokončil jsem aspoň koncert, až dnes ráno jsem šel k doktorovi na rentgen, který potvrdil zlomeninu.
Oliver: Ono to vůbec bylo zábavné, protože Marcus si myslel, že je to jen naražené, takže po koncertě až do rána pařil na afterparty, občas trochu fňuknul, ale věřil, že se z toho vyspí. (smích) Pak byl hrozně překvapený, když mu dali nohu do gypsu.
Marcus: Jo, je to otrava, dneska to bude první koncert v životě, kdy budu sedět. Poprvé za třicet let kariéry, to je neuvěřitelný. Přitom vždycky po tom pódiu skáču stejně, a nikdy se mi nic nestalo, až teď. Tak snad pražští fanoušci nebudou zklamaní. (smích) (Nebyli.)

Nemyslím si, že by byli. Kromě toho, v Praze dnes hrajete úplně poprvé, tak se můžeš tvářit, že sedíš běžně...

Oliver: V Praze sice hrajeme poprvé, ale v České republice jsme už hráli. Bylo to asi před dvěma roky na festivalu Sava... Savas...

Sázavafest.

Jo, to je on. (smích)

Zvláštní, že si to ještě pamatujete a že vám to v těch všech ostatních koncertech nesplývá.

Oliver: Po pravdě to není tak, že bychom si to zvlášť pamatovali, ale nedávno se nás na to někdo ptal, tak se nám to vybavilo. (smích) Měli jsme tam dost málo času na nějaké výlety, obhlídky nebo něco podobného. Jen jsme odehráli koncert, našim dětem jsme nakoupili trička s Krtečkem a šli jsme.

Marcusi, ty jsi už prý ale v Praze byl...

Marcus: Ano, v roce 2003 jsem tu strávil Nový rok a byla to paráda. Praha je opravdu překrásné město, a neříkám to jen proto, že tu teď s tebou mluvím. Vážně to tady miluju.

Jak jsi tady trávil silvestra?

Marcus: Byli jsme tu tenkrát s manželkou na víkend. O půlnoci jsme stáli na Karlově mostě a dívali se na ten fantastický ohňostroj... Spousta barev, rachejtle a krásná atmosféra. Na obloze se pak dokonce rozsvítilo neonové srdce... No prostě romantika.

Romantika, ale taky fakt klišé...

Marcus: To ano, ale já to mám rád. Možná už fakt stárnu. (smích)

Camouflage - Suspicious Love (live)