Skupina Vltava (původně se občas prezentovali jako Vltava Beat a dodnes mají pod tímto označením webové stránky) se po domácích pódiích producíruje již od poloviny osmdesátých let. V jejich diskografii najdeme čtyři alba, vinylové ep, kazetu ze začátků a několik singlů. Není tedy divu, že došlo i na reprezentativní výběr typu best of.

U výběrů tohoto druhu je vždy důležité, zda-li ho kompletovala sama skupina, nebo jestli je dílem vydavatelské firmy. A nebyla by to v mystifikacích a nejednoznačnosti si libující Vltava, aby to v tomto případě nebylo ještě zamotanější. Vltava sice funguje patnáct let, ale první deska jim vyšla až v roce 1993. Do té doby se sestava několikrát zásadně proměnila a nějakou dobu skupina vůbec nefungovala. A přesně v té době vznikla první deska, která je jakýmsi souhrnem předchozího období. A o tomto počátečním období se skupina vyjadřuje kuse a občas má tendence i mlžit. Nicméně není ani tak velkým tajemstvím, že jestliže je po celá devadesátá léta jednoznačně uznávanou reprezentující personou a téměř výhradním skladatelem skupiny kytarista a zpěvák Robert Nebřenský, v úvodním období byl "druhým kohoutem na smetišti" basista Jan Maxa, který složil ne nepodstatnou část prvního repertoáru. Jeho skladby z tohoto ranného období se však nikdy na žádném oficiálním nosiči Vltavy neobjevily (nakonec alespoň některé z nich byly vytaženy na světlo prostřednictvím alba současné Maxovy skupiny 69, kterou ovšem můžete na pódiu vidět jen opravdu výjimečně).

Jestliže se na best of albu neobjevily mnohé nevydané skladby z prvopočátků skupiny, je to ještě pochopitelné. Proč ovšem skupina nezařadila nějakou raritu, skladbu ze singlu nebo koncertu a spokojila se pouze s průřezem čtyřmi alby plus dvěma bonusy, je poněkud záhadou. Taková pouze na singlu vydaná taneční verze skladby "30 případů majora Zemana" by se zde moc pěkně vyjímala. Také nějaká multimediální stopa dnes už není až takovým luxusem. Je to určitě promarněná šance.

Všechny čtyři desky jsou zastoupeny spravedlivě a poměrně vyrovnaně. Z debutového alba samozřejmě nechybí ani legendární "Prasátko", ani slavná úprava hudby z již zmiňovaného televizního seriálu o hrdinném policistovi. Zastoupeny jsou i skladby, které Vltava složila pro divadelní představení "Míč" seskupení BSP (Bavíme se po práci), což byl jakýsi boční projekt Divadla Sklep. Škoda jen, že nedošlo na písničku "Letadlo". Daleko vyrovnaněji byl proveden výběr z druhé a třetí desky. Ze zatím poslední kolekce je rozhodně škoda absence písně "Orloj viděl chlapec", na které je krásně slyšet, kam až Vltava za ta léta ve svém vývoji dospěla. Na druhou stranu je jasné, že zavděčit se všem asi při podobném výběru nelze. Skalní fanoušky určitě nejvíc potěší bonus desky. Poslední dvě skladby totiž patří ke zlatému fondu skupiny a na CD nebyly nikdy vydány. Obě jsou přearanžovány do současného zvukového kabátu, "Kapitán Pejsek" už je skoro jakousi coververzí sebe sama.

Prostě povedená reprezentativní kolekce. Příznivci skupiny, kteří mají řadová alba doma, asi zaváhají, zda-li mají tento výběr kupovat jen kvůli dvěma skladbám, ale třeba pro seznámení pro nezasvěcené je to kolekce víc než doporučeníhodná.

CD k recenzi poskytla firma Sony Music / Bonton.

Album: Vltava - Best Of
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 74:43
Skladby: Prasátko, 30 případů majora Zemana, Být s ní touha, Alena, Básník les, Oči, Náklad štěstí, Micána, Hurá písničky, Šťastnej jako trám, Beryl a Reform, Miláčku, ztrať se, Hrazda a hradba, Marx, Engels, Beatles, Zajíc a koza, Smutný příběh Váni, Louči se a konči, Malá mrtvá víla, Holčičina hnízda, Zídky a koleje, Do krajiny vodový, Blázen, Bezvadnej chlap, Jen pro ten dnešní den, Kapitán Pejsek 2001, My tě tu písničku naučíme (Baby boogie)