Koncerty Pavla Fajta bývají zpravidla zážitkem neopakovatelným a nenahraditelným. Zejména od dob, kdy nefiguruje jako součást většího a skladbám podřízeného celku (považuji za zbytečné stále omílat jeho působení v Dunaji či Plutu), můžeme s jistotou konstatovat, že od sólových koncertů nemůžeme očekávat vůbec nic. Nebo úplně všechno, jak je libo. Pavel Fajt se od mnohých kolegů "z branže" liší hlavně tím, že nepřehrává nacvičené, ale že skutečně hraje. Hraje, tvoří, mění, boří, konstruuje v dané chvíli a pro ten který okamžik. Existují sice struktury, ze kterých vychází a kterých se drží, "leitmotivy" jednotlivých skladeb pozornější posluchač rozezná, nicméně to hlavní jde mimo ně. Ať tento princip hraní je ideálem sólových hudebníků, nebo jejich postrachem, Pavel Fajt je člověk, kterému sedí maximálně a úměrně jeho virtuozitě je pro něj přirozený.

Koncert ve foyer galerie Rudolfina (ano, té obrovské renesanční místnosti o třech patrech se skleněným stropem) musel být a byl dík svým akustickým podmínkám diametrálně odlišný od jakéhokoli klubového vystoupení. Když délku každého tónu protáhnete na dvě sekundy a těch tónů zazní v tomto intervalu někdy až desítky, dostanete se po velmi krátké době ke konstantnímu hukotu. A z něj se v rukou Fajta (a v těle Rudolfina) stává nový člen kapely - nový prostředek, kterého nezbývá než do své hry vpustit a přijmout ho jako partnera. Aby se prosadili oba, musí tónů zaznívat méně, být kladen větší důraz na dynamiku a tu a tam zaexperimentovat s možnostmi obou spoluhráčů.

A to se během necelé hodiny presentace čerstvého alba "Drumtrek" podařilo! S přispěním civilního textového intermezza Davida Prachaře a (bohužel dost krátké a lehce uspěchané) improvizované taneční vložky Kristýny Lhotákové (ta, která stojí za kapelou Kopir Rozsywal Bestar) došlo, k čemu dojít mělo - rozbily se jak představy diváků o tom, jak by mohlo vypadat živé předvedení studiové desky (zvlášť těch, kteří ji už slyšeli), tak očekávání Pavla Fajta, která zažíval před koncertem, rozbily se i všechny zkušenosti, který mohl prostor galerie kdy s jakou hudbou mít. A je tomu dobře, pro všechny tři strany to byl zážitek skutečně neopakovatelný a nenahraditelný.

Pavel Fajt - křest alba, Galerie Rudolfinum, Praha, 13.6.2001