Žijeme v čím dál tím víc uspěchané době. Nemáme čas skoro na nic a chceme také konzumovat stále rychleji. Tenhle životní styl se musí nutně projevit i na hudbě - na tom, jak k ní přistupují sami hudebníci a konzumenti. Ta doba, kdy se hojně prodávaly desky, dvojdesky, trojdesky a lidi si dokázali sednout a hodiny poslouchat, je pryč. Je to vlastně návrat někam do 50./60. let, kdy se víc než desky poslouchaly singly. Vydat v dnešní době nahrávku, která má víc než čtyřicet pět minut, je pomalu zbytečnost, protože milovníci empétrojek si stejně z každého alba vyberou jen pár skladeb a ty sjíždějí dokola.

Radiohead byli vždycky o krok dál než ostatní. "The King Of Limbs" má stopáž něco málo přes třicet sedm minut a pouze osm skladeb. Podraz na fanoušky? Tvůrčí krize? Ani jedno. Kapela si spočítala, že zaujme spíš, když dá dohromady osm silných skladeb, bez zbytečné vaty (vzpomeňte na "Hail To The Thief", které bylo přece jen trochu delší, než bylo potřeba). Povedlo se?

Povedlo. Přestože je skupina v pozici, kdy si může dovolit natočit takřka cokoliv, je fajn vidět, že Thom Yorke & spol. neztratili chuť experimentovat a posouvat se dál. V čem se novinka nejvíc liší od svých předchůdců, je ještě menší přístupnost. Pánové rezignovali na strukturu skladeb, a tak na nějaký vzor sloka/refrén zapomeňte (výjimkou je snad jen "Lotus Flower"). Asi se hodně inspirovali hudbou Stevena Ellisona (aka Flying Lotus), na jehož posledním albu "Cosmogramma" hostoval Yorke.

První půlka desky se vyznačuje elektronikou, která je napasovaná na dokonalou souhru mikrobeatů bubeníka Phila Selwaye a basových linek Colina Greenwooda. Mísí se zde vlivy world music, jazzu a ambientu, které vytvářejí chill-outovou hudbu, která vás udrží vzhůru po celou dobu. Úplně nejvíc vybočuje "Feral", která připomene tvorbu dubstepového Buriala.

Do druhé půlky nás přenese "Lotus Flower", pravděpodobně jediná singlovka z celého alba, s dominantní basovou linkou a Yorkovým falsetem. V poslední trojici skladeb přichází na řadu akustičtější skladby. "Codex" možná trochu připomene "Piramid Song" ("Amnesiac") - pomalá skladba, která je celá postavená na pianu a zpěvu. Akorát na konci se přidají smyčce, aby dotvořily atmosféru. Celou desku uzavírá "Separator", ve které reverby a echa vytvářejí až snovou atmosféru. Název skladby (oddělovač) a text "If you think is over, you’re wrong" (jestli si myslíte, že je konec, tak se mýlíte), by mohl naznačit, že se brzo dočkáme pokračování (anebo kapela chce, abychom si to mysleli).

Pokud jde o textovou stránku, tak je to business as usual. Zjistit, co nám chtěl básník říci, opět není snadné, texty většinou spíše dotvářejí atmosféru skladeb. Yorke vykresluje temné obrazy své duše ("there's an empty space inside my heart") a Radiohead i nadále zůstávají tou neveselou kapelou, tak jak je máme rádi.

Kapela spolu s dvorním producentem Nigelem Godrichem přišla s nahrávkou, která nepotěší příznivce alb "Bends" a "OK Computer", albem, které nepřepíše dějiny, albem, které bude nudit ty, co se u hudby Radiohead nudí, bude drásat nervy těm, kteří odmítají všechno natočené pod hlavičkou Radiohead. Všichni ostatní ať jásají. "The King Of Limbs" patří už teď k nejlepším nahrávkám roku.