Mírovou propagandu. Opičí mimiku Ala Cometa, jaggerovský tanec a hypnotické zpívání Franze Treichlera, lesknoucí se amulet bicáka Trontina nebo zívání nemocného novice - kytaristy Hänniho. To všechno mohli fanoušci švýcarských mágů The Young Gods po dva večery ve vyprodaném paláci Akropolis obdivovat. A nejen to.
Live: The Young Gods
místo: Palác Akropolis
datum: 19. února 2011
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Nejznámější žižkovské kulturní centrum se díky umu švýcarských Mladých bohů - jen pro tento víkend - proměnilo v industriální džungli, kde každé šlehnutí elektronické větve přes obličej, každé pohlazení uší a duší syntetickými tóny způsobovalo na ksichtě dvakrát vyprodaného sálu až orgastický úsměv a vlnu nadšení.
Obrýlené fotografky narážely při tanečních kreacích zamlženými skly do svých zrcadlovek; lidé, zmítající se jakoby v nirváně, vráželi do jiných lidí, tak jako při pogu, někteří se začali pod vlivem tropických beatů i obscénně obnažovat. Back to the roots. Zpátky ke kořenům. Navzdory venkovním minusovým teplotám panovaly v oáze Akropolis díky vrstvení stop tropy. Tu a tam zdmi a stropy paláce otřáslo basové zemětřesení, jindy se stěny ohýbaly nasamplovanými kytarami.
Rachot pozval
The Young Gods do Prahy, aby si už zkraje roku odbyli svou implicitní povinnost v našem hlavním městě zahrát. Je to stejné každým rokem a přitom pokaždé tolik jiné. Tentokráte neúřadovaly
španělky jako při dvou předchozích návštěvách, ale elektronika. Motivací pro turné po
Českopolsku totiž nebylo oceňované, takřka kultovní
klepání na dřevo, ale vydání nové, plně
elektrifikované nahrávky
"Everybody Knows".
Dva dvouhodinové koncerty, natěsnané ve dvou dnech, nabídly latentní obraz toho, jak lze v pekelné zvukové koláži dosáhnout maximálního možného uspokojení.
Rozstřel: The Young Gods vs. Laibach
Zatímco
Laibach (*1980) si
při svých prosincových elektronických hrátkách k hypnotické atmosféře dopomohli využitím vizuálních obrazců a sugestivních videoprojekcí, The Young Gods (*1985) se při své šou spokojili s minimalistickým blikáním RGB LED-diod, a přesto vytvořili ještě podmanivější inferno než jejich slovinští bratři (a sestra). 1:0.
Kdo vloni dorazil do Archy na avantgardní performance Laibach, dočkal se agrese a brutality bez obalu. Na představení Young Gods v Akropoli jste se ale navzdory variabilitě emocí ani na okamžik nebáli - kvarteto Švýcarů symbolizovalo svými postoji bezpečí. Ale strach je mocný hybatel, zvláště při víkendových nocích, což? 1:1
Laibach i Young Gods si při tvorbě svých playlistů zakládají na koncepci a nejinak tomu bylo při jejich posledních zastávkách. Laibach vsadili na chronologii, kdy nejprve odprezentoval ranou tvorbu, aby se v průběhu večera, přes taneční hity, dopracovali k nejnovějším projektům, to YG v Praze představovali svou aktuální nahrávku "Everybody Knows", a tak byla první polovina koncertu věnována právě jí. Teprve při přídavcích se fanoušci dočkali nesmrtelných záležitostí typu "Skinflowers", o to větší efekt ovšem prolnutí nového a starého materiálu mělo. 2:1
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Franz Treichler se od začátku do konce svíjel u stojanu mikrofonu, na kterém měl připevněné světlo. Když začal zaklínat publikum stále se opakujícím sloganem
"And the winner is...", stojan zvedl a namířil jednobodový reflektor proti lidem. Posouval jej ze strany na stranu a hra světel a stínů nabírala na intenzitě. Vše vygradovalo tancem, který při zapojení fantazie připomínal souboj mezi hadem a člověkem. Hada suploval stojan, který na konci počáteční písně "No Land's Man" Franz uškrtil. Zvítězil.
"And the winner is..."
Vítězné tanečky, jež následovaly, evokovaly nejen ještěrčího krále
Morrisona, ale díky sexuálnímu napětí, které Akropolí zcela prostoupilo, také personu Jaggera. Svou intimitou a fragilností ale tanec ze všeho nejvíce připomínal
aktuální klip Radiohead.
Písně z nové desky "Everybody Knows" překvapivě uspěly. Zatímco ve svých studiových podobách se oproti starším songům jeví kvůli absenci výrazných momentů nekonkurenceschopné, naživo, s mnohem experimentálnějšími aranžmá, většina vynikla. Vynikající byla především
pank pěstující
"Tenter le Grillage", kterou lze společně s gradující "C'est Quoi C'est Ça" a přídavkem "Gasoline Man" označit za jeden z vrcholů večerů.
Rozstřel: The Young Gods vs. Einstürzende Neubauten
Když pořádali progresivní a inovativní experimentátoři
Einstürzende Neubauten (*1980)
vloni v listopadu svůj industriální dvojvečer, nepřijeli do Prahy ani tak tančit, jako rozjímat. Sice do svého repertoáru zařadili i ta nejkreativnější čísla, přesto si fanoušci pořádně nezařádili. Young Gods oproti nim psali zcela odlišný příběh. Návštěvníky Bozi zhypnotizovali už druhou písní, již zmíněnou hymnou "Tenter le Grillage", a následně si s nimi Treichler & spol. dělali, co se jim zamanulo. 1:0
Na berlínských ikonách Blixovi a Alexovi byla patrná jizva času. Neubautenům se přesvědčit pražské publikum o stále trvající rozervanosti nepodařilo. To Franz Treichler jim se svou až morrisonovskou aurou ukázal recept na dlouhověkost. Tohleto byl rock'n'roll! 2:0
Přestože jsou ENka oproti Young Gods mnohem známějším a významnějším jménem, mají velice omezenou posluchačskou základnu. Dokázal to věkový průměr návštěvníků Archy, který osciloval někde mezi čtyřicítkou a padesátkou. Atmosféru v Akropoli při koncertě YG pak netvořili
stařečci, ale jejich o generaci mladší multi-kulti děti. Podle toho vypadala přehazovaná s energetickou koulí mezi umělci na pódiu a publikem pod ním. 3:0