Neuběhly ještě ani dva roky, kdy slovenští From Our Hands zazářili se svým debutem "Buildings Fall." Nyní je kapela zpátky a znovu potvrzuje, že Slovensko má na poli melodického hardcoru co nabídnout. S kletbou druhé desky se popasovali s přehledem.
8/10
From Our Hands - Sinners
Vydáno: 22.12.2010
Celkový čas: 34:03
Skladby: Someone Like Me, Bad To The Bone, Eye For An Eye, On The Ground, The Devil, The Razor, The Noise, Sinners, Changes, Till We Die
Vydavatel: X Production
Pakliže jste příznivci melodického hardcoru, patrně vám existence bratislavských
From Our Hands neunikla. O to méně jejich debut
"Builidings Fall" vydaný před necelými dvěma lety. Tehdy se jednalo o poměrně velké překvapení. Před nedávnem kapela vydala další album s názvem "Sinners." Objevila se tak otázka, do jaké míry a jestli vůbec budou schopni navázat na kvality předchozí nahrávky.
S velkou nadsázkou lze říct, že dobrou prvotinu umí natočit každý. S tou druhou deskou to už bývá podstatně horší. Potvrdit, že vydařený debut nebyl jenom pouhý omyl nebo shoda šťastných náhod, není jednoduchá věc.
From Our Hands si to při natáčení evidentně dobře uvědomovali. Na "Sinners" je tak patrná základní idea: zachovat věrnost původnímu zvuku, nezůstat stát na místě a předvést aspoň minimální vývoj.
From Our Hands nelehkou rovnici vyřešili na výbornou.
Zpravidla bývá zvykem, že kapely startují z tvrdých kytarových pozic. Postupem času ovšem zvolňují, ubírají a se zdůvodněním
"chceme hrát pro víc lidí" pozvolna sklouzávají do podbízivosti a kalkulu. Ne tak
From Our Hands. Novinka je o poznání tvrdší a podstatně víc přímočará. Dá se tak říct, že si to hoši namířili přímo proti proudu zažitých zvyklostí. V konečném důsledku to vůbec není na škodu. Naopak.
Zmíněný příklon k tvrdšímu zvuku je možná hlavním faktorem, kterým se "Sinners" vymezuje od svého předchůdce. Další novinkou je celková kompaktnost a celistvost. Je až s podivem, jak album coby celek funguje. Nic nechybí ani nepřebývá. Každá skladba má svoje opodstatněné místo. I když tady už zazněla zmínka o melodickém hardcoru, najdou se i místa s pasážemi klidnějšími a více procítěnými. Coby protipól pak lze vnímat okamžiky, kdy zaznějí strhující vícehlasy.
Zpěvák a kytarista Matej Hoťka se nechal slyšet, že při natáčení kapela hledala inspiraci v nové vlně britského heavy metalu. S tím nelze než souhlasit. Postupy typické pro "těžký kov" jsou tady snadno dohledatelné. Ovšem stejně tak se tady nezapře výrazný odkaz k post-hardcoru a vůbec všemu zásadnímu, co tenhle žánr světu přinesl.