Když jsem dostala nejnovější album Joea Satrianiho "Black Swans And Wormhole Wizards" k recenzi, zařekla jsem se, že se těm banálním novinářským frázím jako "kytarový mág", "génius", "virtuos" a "prstokladový bůh" tentokrát zkrátka vyhnu. Jenomže…
Vydáno: 4.10.2010
Celkový čas: 53:23
Skladby: Premonition, Dream Song, Pyrrhic Victoria, Light Years Away, Solitude, Littleworth Lane, The Golden Room, Two Sides To Every Story, Wormhole Wizards, Wind In The Trees, God Is Crying
Vydavatel: Sony Music
Ach jo. (Milo, 20.03.2011 07:30) Reagovat
No vidíš to, a je to jen další novinářská onanie (fráze).
Smesne (Sisyf, 20.03.2011 11:08) Reagovat
Double fail:
1) Deska vysla uz minuly rok v rijnu!
2) "V dlouhých monotónních melodiích se Satriani rochní jako larva měkkýše v mokvajícím hnisu. " to je vtip? nebo nejaky koutek baudelairovske poezie?
... (Aleš, 23.03.2011 12:57) Reagovat
deska opět super, ale také nechápu takové zpoždění recenze ..
Kataríno... (David, 26.03.2011 14:29) Reagovat
..přes všechnu snahu jste se nevyhla jedné frázi, kterou používají všichni ti, které nenapadne nic vlastního, totiž ta "instrumentální onanie". Z neznámých důvodů ale vymýšlíte absurdní slovní spojení jako "vrnící králíček", "obřadní teatrálnost orchestrálního charakteru", "larva měkýše v mokvajícím hnisu". Ccccožéééééééé? No nic, Satriani mě sice nezajímá, ale pYšte klidně dál. Ideální by byly určitě scénáře k nějakým večeníčkům pro starší diváky ze zvířecí/hmyzí říše. A kdyby něco, minutu trvající sebeuspokojování mi přijde dost krátké... :-D
Tweet