Nick Cave u nás není žádným nováčkem, jeho poslední návštěva Prahy byla již pátá v pořadí, stejně tak ostatní muzikanti z Bad Seeds si příležitosti k návštěvě naší stověžaté nenechají ucházet (ať je to Blixa Bargeld s Einsturzende Neubauten, Warren Ellis s Dirty Three, nebo Conway Savage se svým sólovým vystupováním) a je to v souvislosti s úspěchy, které zde slaví, logické. Poslední koncert The Bad Seeds ve Veletržním paláci byl tedy "jen" jedním z dalších, očekávat něco, s čím by nás pánové mohli překvapit, nebo zarazit, by bylo zbytečné. Jednalo se o další z řady tradičního caveovského uhrančivého nášupu, který (nebýt extrémně špatného ozvučení výstavní dvorany) zklamat nemohl.

Současné turné je věnováno čerstvému albu "No More Shall We Part" (o něm se na MusicServeru dočtete v samostatné recenzi), proto mu byl v programu věnován zvláštní akcent - ze sedmnácti přehraných písní zaznělo z této desky sedm. Živé podoby skladeb zapadly mezi ostřílené a časem ověřené hity bez sebemenších obtíží.

Zahajovací dvojka novinek "Fifteen Feet Of Pure White Snow" a "Oh My Lord" svou energií takřka vyrážely dech, asociace s prvním koncertem kapely v pražské Lucerně (1993), věnovaném jednomu z nejnašlapanějších Caveových alb "Henry's Dream" v tuto chvíli musela proběhnout hlavami většiny z těch, kdo zažili obé; okleštění skladeb o nasládlé smyčce a libé dámské vokály s sebou přirozeně přineslo syrovější a hutnější verze, v tom nejlepším slova smyslu to odneslo hlavně "Hallelujah". Milý kontrast pak představovaly verze pomalejších a tišších skladeb, které si Cave střihnul pouze s piánem, ve své obnaženosti zašly tedy dál než na desce. V kombinaci s problémy s hlasivkami, za které se protagonista několikrát omlouval, vyzněly pak skladby jako "God Is In The House" nebo "And No More Shall We Part" o poznání křehčeji a naléhavěji.

Jsou ale i písně, které svou atmosférou zvýrazní jakkoli laděný program, jako jedna z nejsilnějších před čtyřmi lety v Kongresovém centru i letos ve Veletržním paláci, fungovala dvojka z alba "Let Love In" - "Red Right Hand" a "Do You Love Me", okleštěné aranže a ústrojné světelné efekty zkrátka udělají své.

V klidnějších pasážích se koncert velmi podobal tomu k "The Boatman's Call" (1997), došlo však i na místa, která by poklidná atmosféra Kongresového centra pravděpodobně nevstřebala. Staré fláky jako "Saint Huck" ("From Her To Eternity"), "The Mercy Seat" ("Tender Prey"), "Papa Won't Leave You, Henry" ("Henry's Dram") nebo i závěrečná nakopnutá "The Curse Of Millhaven" ("Murder Ballads") dokázaly, že náboj a energii z let dávno minulých Cave se svými současnými "vyměklými" projekty rozhodně neztratil. A jestli na tomto koncertě bylo něco výjimečného a nového, pak je to právě vyrovnanost či nejednostrannost repertoáru. Nebude to ten, na který budeme vzpomínat jako na ten tichý a poslechový, ani na ten, který se nesl jen ve jménu propocených košilí a vyřvaných hlasivek.

P.S.: Jménem všech diváků, kteří stáli dál než deset metrů od pódia, prosím všechny, kdo to mohou ovlivnit, aby udělali maximum pro to, aby se v tak akusticky nemožných prostorách (určených pro výstavy průmyslových objektů) už nikdy žádný koncert za podobně otřesných zvukových podmínek neodehrál! Škodí si tím ti na pódiu i ti pod ním.

Koncertní playlist: Fifteen Feet Of Pure White Snow, Oh My Lord, Lime Tree Arbour, Red Right Hand, As I Sat Sadly By Her Side, Do You Love Me?, The Weeping Song, God Is In The House, Love Letter, Papa Won't Leave You, Henry, Hallelujah, The Mercy Seat, And No More Shall We Part, přídavky: Into My Arms, The Ship Song, Saint Huck, The Curse Of Millhaven

Nick Cave & The Bad Seeds, Veletržní palác, Praha, 26.5.2001