Zasněnost, chlad, osamělost, smutek, sametem pokrytá křehkost atmosfér. Modrá čerň. Další obrazce vnitřního já Mylene Farmer. Ta se po letech rozhodla pro experiment a kompletně přestavěla tým spolupracovníků, kteří jí pomohli natočit osmý opus, který přišel na svět zcela nečekaně. RedOne, Moby a Archive se po svém chopili nelehkého úkolu spojit intelekt textů s jejich hudebními formami. Výsledek je na první poslech rozpačitý, po bližším sblížení se ale jeho určité kouzlo objeví.

Pilotní singl "Oui mais... non" je práce vyšitá po vzoru RedOnea a je čitelná každičkým taktem. Vedle "Lonely Lisa" však bere trumfy do svých rukou, ta se stala pouhým kolovrátkem. Zradou na první poslech je fakt, že pokud tento chlapík natáčí s někým jiným než s Lady Gaga, výsledek je jaksi poloviční, postrádající šmrnc, grácii. Pro někoho vítaná změna, pro jiného nejslabší momenty "Bleu Noir"; vše stojí a padá s vaší oblíbeností Lady Gaga. Archive se postarali o tři skladby, do nichž propletli pop se svým nadšením pro trip hop a lehké pošimrání orientálními ornamenty v "Leila". V "Light Me Up" se však dopustili chyby při produkci (všimnete si jí ve slokách, kdy Mylene opakuje některá slova), zčásti za to může i zbytečná snaha nazpívat anglické texty. To vám však vynahradí "Diabolique mon ange", která uhrane svým temnějším stínem na pozadí.

Paradoxním vítězem a překvapením je Moby (stejný úděl, v dobrém, letos postihl Stuarta Price s "Progress" Take That). Většina jeho písní má punc hitovosti jeho desky "Hotel" a po dřívějších spolupracích s Mylene s ní asi našel nejvíc souznění, zároveň dal "Bleu Noir" nejucelenější tvář. "Inseparables" je čistě jeho dílem a jedna z mála skladeb, kterou Mylene Farmer neotextovala ani k ní nesložila muziku (částečně to vynahrazuje ve francouzské verzi, která zde figuruje coby bonus) a připomene vám jeho přepracování klasiky "Lost Again" Yello (z vynikají placky "Hands On Yello") hozené do najazzlého feelingu. Titulní track nebo dvojice "Moi je veux..." a "M'effondre" jsou aspiranty na singly, Mobyho zvuk je nezaměnitelný a často se přistihnete, že právě u těchto momentů si budete nejvíc pobrukovat melodii.

"Bleu Noir" si bohužel vybere asi stejnou daň rozporů jako Madonnino "Hard Candy", bude vychvalováno i zatracováno. Laurent Boutonnat je nepostradatelná persona v kariéře Mylene Farmer, snad jejich odloučení bude jen pro tuto chvíli. Samotné album pro své zaměření je stále nadstandard s plně funkčními písněmi a hity. Postrádá však jakési magické sevření a tajuplnou identitu. Ty pro tentokráte jen vykoukly skrze rozplývající se páru/opar tajemství.

Mylene Farmer - Leila