Nakonec to byly vlastně křty dva. Malostranskou besedu si velmi dobře vybavuji z dávných dob, kdy jsem tam každou první sobotu v měsíci (pokud si správně pamatuji termíny) navštěvoval burzu cédéček a vinylových nosičů. Dodnes tam nějaké ty černé desky visí na stěnách, i když celý prostor prošel velkou rekonstrukcí - bylo to první zavítání po mnoha letech; prokouklo to tam. Na křest nového alba Obří broskve se dostavil dostatek lidí, koncertní sál se slušně zaplnil, tlačenice se ale nekonala. První řady patřily skalním, kteří s velkou vervou Cannyho partu hecovali, tancovali, pobrukovali si texty a vehementně se dožadovali hitovky "Do Děčína". V první várce přídavků k tomu sám leader musel s trochou černého humoru konstatovat: "'Do Děčína' přece nemůžu zpívat sám, když jste mi zničili kapelu!", to když osamoceně rozehrál "Mezi tebou a nebem" z novinky "Sever". Tím "zničili" ale spíš myslel, že po maximálním nasazení už na konci moc sil nezůstalo.

Večer však zahajovali VyjakyMy, kvartet z České Lípy, bylo to vlastně takové dostaveníčko českolipských rodáků v Praze, sympatická to spojnice. Když však člověk jen jedním okem nahlédl do sálu, kde to tato čtveřice rozbalila, mohl si mylně myslet, že již hraje Obří broskev. Hudební stylizace byla sice jinde, ale frontman Dan Švarc z dálky vypadal skoro stejně jako Canny, tomu se říká kvalitní maskovací manévr. Jejich épéčko "Zima09" tu dostalo své místo, ale došlo i na řadu dalších. VyjakoMy svým indie popem a s kytarami v rukách byli tou správnou zahřívací štací.

Když se zpětně dívám na koncertní soupisku, paradoxně se tasí do popředí zjištění, že zazněla převážná část "Severu" a povedených "Potápěčů". To dává nepřímou jistotu, že se skupina nyní nevyhne srovnávání těchto dvou počinů. Na vzdálenější historii se vzpomínalo až ke konci, kdy rozjařený kotel prožíval svou malou (radostnou) extázi. První polovina tak postupně nabírala tempo, severní vítr nevyhnutelně směřoval k znamenitému "Bunkru", krásce "Hlídám těkavou"; tu následovalo druhé vokální sólo Oly v "Bod mrazu". Po něm přišlo přerušení a slíbený křest. Krom popíjení šampaňského a vodky nejmenované značky (tato láhev posléze rotovala napříč publikem) byl vypuštěn héliový vzduchostroj s balónky, ke kterému bylo přivázáno CD s novinkou (a který se hned rozhodl zakotvit u stropu).

Venku panoval nečas, možná i proto na chvíli Canny schoval hlavu do huňaté beranice (tu na scénu splněných snů přinesla jedna z kmoter). Ono besední pódium bylo pro Obří broskev drobet malé, třeba dechová sekce se tísnila v jednom rohu, i přesto byla hnacím motorem. Canny coby ústřední bod se tentokráte tolik nerozpovídával mezi písničkami, a některé historky z natáčení "Severu" tak byly ukryty pro další dějství. "Opilí a smutný" bylo zlomem k našlápnutému finiši, kdy teplota v téměř nezakouřeném (vítaná to skutečnost) prostoru dosahovala varu a na výlet "Do Děčína" taky došlo.

Byl to sympatický dýchánek s ochutnávkou nové úrody Obří broskve. Onen vznášející se balón se zavěšeným cédéčkem byl ukořistěn až v úplném závěru koncertu, kdy kapela dozpívávala "Mnohem dál než já". "Sever" byl pokřtěn a vyrazil do světa. Sama kapela se nadechla k dalšímu kroku svého fungování, společně jim to šlape a už se vůbec nemusí ukrývat ve svém soukromém bunkru.