Vltava na jednom z řadových koncertů se "standardním" programem a Vltava na mimořádném vystoupení (x let kapely, křest desky...) - je rozdíl skoro jako mezi kvalitním revivalem a originálem. Čtvrteční večer v Paláci Akropolis patřil bezesporu k zážitkům z druhé jmenované třídy. Snad by šlo i hovořit o jedné z nejlepších zkušeností, kterou s Vltavou pražské publikum mohlo prožít. Pánové pro příležitost křtu svého "Best of!" vytvořili zcela unikátní repertoár, zařadili skladby, které již dlouho nehrají (a nejspíš dlouho hrát nebudou), podoby aktuálních písní obměnili a hlavně se na koncert těšili a sami si jej užívali.

Program zarámovala verze 2001 písně "My tě tu písničku naučíme", verze, která byla více než příjemným šokem i pro pravidelné fanoušky - zahrnuté žánrové citace (původně z počátku devadesátých let) byly "upgradeovány" do dnešních měřítek, což skladbě dodalo punc aktuálnosti. Podobně dopadl i zanedlouho zařazený "Kapitán pejsek 2001" - obě skladby jsou na "Best of!" přiřazeny jako bonusy.

Jeden z šoků největších - samotný křest CD. Do instrumentálního úvodu k "Bezvadnýmu chlapovi" nenastupuje překvapivě Tomáš Průša s první slokou, nýbrž ten pán, kterého je možno spatřit na obalu křtěné desky v podobě, ve které se zde vyskytuje. Dvorní grafik Vltavy Aleš Najbrt si zkrátka držitele bronzové medaile v oboru kulturistiky Ivana Horáčka nevymyslel, fotka na obalu je reálná, pan Horáček existuje a co je ocenitelné zejména, poskytl nám zde profesionální několikaminutovou přehlídku svých bicepsů.

Z šestadvaceti tracků výběru v Akropoli zazněla většina (viz. přiložený playlist z koncertu), unikátních tvarů se dočkaly především písně z prvních dvou desek (zrychlená "Alena", "Náklad štěstí", nebo již citovaná "My tě tu písničku naučíme"); na řadu se ale dostala i coververze skladby "Holčičina hnízda" z předposledního alba "Marx, Engels, Beatles" - je třeba konstatovat, že oproštění od samplovaných rytmů Františka "Kurzweila" Svačiny ji osvěžilo a poslechově mile zatraktivnělo.

Devadesát minut čisté produkce bylo neobyčejně našlapaných, zejména gradace druhé půlky dosahovala rozměrů nebývalých. Těžko vybírat, která skladba mohla patřit k vrcholům programu, po instrumentální stránce to bylo bezesporu dvojsólo kláves Františka Svačiny a bicích Martina Vajgla v "Konečně volnej", nejvýraznější předělávkou byla asi již citovaná "My tě tu písničku naučíme", nejmilejším poměrem "neočekávaného/slyšeného" byl alespoň pro mne poslední přídavek žánrově čistého "Básníka lesa".

Vltava tímto koncertem opět obhájila místo, které už jí bylo kolikrát přisouzeno a na kterém se už léta drží s úspěchem - místo objektivních špiček domácí hudební scény. Jen více nových alb, příležitostí k novým výběrům, příležitostí k podobným koncertům! A méně ústupků světu číhajícího šoubyznysu typu účasti v TV reklamách, k přežití toho, čeho si na Vltavě vážíme, to není třeba!

Vltava, Palác Akropolis, Praha, 17.5.2001

Koncertní playlist: My tě tu písničku naučíme, Když bozi zestárnou, Blanokřídlý výtah, Kapitán Pejsek 2001, křest CD, 30 případů majora Zemana, Náklad štěstí, Micána, Alena, Hurá písničky!, Malá mrtvá víla, Smutný příběh Váni, Kdybych já byl kovářem, přestávka, Noční výprava, Beryl a Reform, Holčičina hnízda, Jen pro ten dnešní den, Konečně volnej, Bezvadnej chlap, Prasátko, Zajíc a koza, Marx Engels Beatles, Orloj viděl chlapec, přídavky: Všechno prohrát, jít a pohoda, My tě tu písničku naučíme, Básník les.