Čus lidi, pamatujete si na mě? Říkaj' mi Tricky a naposledy sme se viděli tohle léto na ňákym fesťáku, v pohodě mejdan. No a teď sem tady zase. Fajn klub a je vás tady docela dost. Zahrajeme pár písniček a až budete chtít zapařit na pódiu, tak úplně v pohodě. Nemáte někdo zapalovač?
Live: Tricky
support: The Ritchie Success
místo: Lucerna Music Bar
datum: 8. listopadu 2010
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Jo, neměl jsem to jednoduchý. Fotr odešel od mý mámy, ještě než jsem se narodil. Matka to pak těžce nezvládala, a když mi byly čtyři, tak to zabalila. Aspoň jsem po ní pojmenoval svý první cédéčko. Bydlel jsem s babčou a pařil jsem jak s bílejma, tak s černejma. Pak mi říkali
Tricky kid, ale už nejsem dítě, takže teď jenom
Tricky. Taky jsem seděl, nic moc. Byl jsem ale u něčeho velkýho. Dvacet let zpátky bylo v Británii spoustu americkýho hip hopu. Všude samej hip hop a taky house. U nás v Bristolu jsme to ale začali dělat jinak. A fakt dobře. Dneska všichni sjížděj
Lamb nebo
Zero 7, ale ty začátky, ta černá práce, to je všechno naše zásluha. Bez nás by žádnej trip hop nebyl.
Je fakt, že mě to nikdy nebavilo dělat stejně. Sem míšenec a moje krev nebublá stejně jako ta vaše. Jako jo, říkaj'
guru trip hopu, ale proč sjíždět pořád to samý. Jenže když jsem tam hodil něco jinýho, nějakej alternativní rock nebo trochu disca, všichni se mohli posrat, hlavně kritika. Teď mám "Mixed Race", už devátou deska. Moc jsem to nehrotil, necelejch třicet minut. A taky už tolik neblbnu a trochu jsem se vrátil ke kořenům. Teda to aspoň tvrděj, mně osobně je to docela jedno.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Hej, v létě na tom letišti to byla super akce. Jak jsem vytáhnul lidi na pódium, tak docela pařili. A že jich tam bylo! Tenhle klub taky vypadá dobře. Co je to za zemi? Německo? Aha, Česká republika. Tak proč ten zpěvák
The Ritchie Success zpívá německy? Ale jo, je to trochu ujetý, ale docela ujdou. Tyhle velký bedny na kraji pódia tady asi normálně nebejvaj', co? A ten plot kolem pódia taky ne. Vlastně ani netušim, proč to tady všechno je. Já celkově moc netušim. V jaký sem zemi a na jakym kontinentu... Občas i přemejšlim, na jaký planetě.
Tak čumte, takhle to nějak vypadalo před patnácti lety v Bristolu. Ty bicí nejsou mizerně nazvučený, to je schválně. Musí to bejt špinavý a temný. Co říkáte na moje tepláky? Mám rád svý tenisky, žádný podělaný moderní retro. Tyhle jsou oldschoolový, fakt dobrej model. To intro a la "Sweet Dreams" je dobrej úlet, zbožňuju to. Triko dolu, odpálit prvního jointa a jde se na věc. Pořádně si mě prohlídněte, protože v následujících devadesáti minutách uvidíte spíš moje záda. A hodně kouře z jointů. Ještě víc než na flyeru k tomuhle koncertu.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Ta holka to u mikrofonu zvládne sama. Sem tam jí píchnu s vokálem, ale kvůli muzice tady nejsem a kvůli muzice tady asi nejste ani vy. Doufám, že mi někdo odnese vysypat popelník, za chvíli bude plnej. Chudák klávesák mi každou chvíli hledá zapalovač a nestíhá hrát. U mikrofonu si to ale docela užívám. Prej epileptickej záchvat, to je dobrá blbost. Dyť říkám, že si to užívám. Nebo se mnou takhle škube a švihá moje tělo a já už to ani nevnímám, nevim. Ale úplně mimo nejsem - když mi nefunguje mikrofon, tak to ještě poznám. No a co, že hulim moc, prostě mi to dělá dobře. Jak tak koukám kolem, spoustě z vás taky.
Pojďte na pódium, lidi. Aspoň si zejtra můžete napsat na do statusu, že jste byli na jednom pódiu s
Trickym a to se počítá. Svý hity už jste dostali a trip hopu už taky bylo dost, teď zase trochu psychedelie a punku. Jo, to je ono. Jen si zaskákejte, securiťáci to kontrolujou, abyste nespadli. A ne, že bude někdo říkat, že to nebyl zážitek.