Cílem této kompilace, kterou sestavoval Miloš Skalka, ovšem nebylo reprezentativně shrnout dosavadní kariéru Michala Davida, a to navíc pouze tu pěveckou. Těch kolekcí, které měly toto za úkol, už vyšlo dost a "50" sice neměla opomenout důležité hity, ale ty opravdu zásadní měly doplnit méně známé věci, které časem zapadly v prachu času. Přeloženo a sečteno - nenajdete tu takové kousky jako třeba "Je to blízko", "Poupata" nebo "Céčka" a naopak si někteří připomenou ranou tvorbu Davida z první půlky osmdesátých let a věci, které dělal po svém návratu na hudební scénu. Obecně se dá říct, že až na několik výjimek jsou ty starší věci minimálně o třídu lepší než ty z doby po roce 1996. Jako by se v tu chvíli v Michalu Davidovi něco zlomilo a on přestal mít takový čuch na opravdu hitové melodie anebo si je nechával pouze pro jiné, případně pro muzikály.

Extra povedené není ani to, co tvoří hlavní náplň tohoto titulu, tedy DVD. Už to, že na něj kdosi zařadil hned dva Davidovy koncerty, dokument a v neposlední řadě několik videoklipů, signalizuje, že nic z toho nemohlo být udělané pořádně. Prvním koncertem je dva roky starý záznam z Lucerny, který má dvě naprosto odlišné části - první lehce úděsnou násilně taneční a druhou akustickou, kdy Michal David sedí za klavírem na druhém konci sálu. O něco starší je druhý záznam ze Žofína a koncertu "Pár přátel stačí mít", kam si pozval spoustu hostů a také symfonický orchestr. Problém obou je v tom, že nejsou kompletní, ale jsou to jen sestřihy. Obzvlášť v případě toho druhého jeho dosti dietní podoba vyplave ve finále koncertu, kdy se najednou na pódiu objeví řádka hostů, které v tu chvíli vidíte poprvé.

Bohužel ani onen dokument nelze prohlásit za dokonalý. Jde spíš o vyprávění samotného Michala Davida sem tam doplněné o určité postřehy, což by až tak nevadilo, nicméně jaksi úplně vynechává nejslavnější období jeho kariéry. Zmíní se o jeho jazzových začátcích, prvních větších hitech a pak se hned přenese do doby jeho comebacku a především se zaměří na jeho muzikály, které místy až příliš adoruje. Nikterak valná není ani technická kvalita DVDčka. Záznam druhého koncertu je vysloveně televizní, v poměru 4:3 a nikoho zřejmě nepřekvapí, že ani zvuku se nedostalo více jak dvou kanálů. Nic nezachrání videoklipy poplatné době svého vzniku. Připomenou spíš filmy jako "Vítr v kapse" nebo "Discopříběh".

U "50" Michala Davida se perou dva pohledy na něj - kvalitativní a kvantitativní. Tři disky v jednom titulu a přes dvě stě sedmdesát minut materiálu je opravdu slušné. Přesto to ale nestačí, protože jeho zpracování je totiž v několika pohledech tristní a neodpovídá dnes běžným standardům, což je škoda, protože takovéto výročí by si jistě zasloužilo lépe zpracovanou kolekci, která by se ovšem zaměřila pouze jedním směrem - ať už třeba na rarity a podobně, nebo pouze na hity.