Michale, je bůh žena?

Já myslím, že jo. Hodně věcí by to vysvětlovalo. Ale i když to vezmu v přeneseném smyslu slova, tak se říká, že za každým úspěšným mužem je žena. Nevím, nakolik je relevantní v mém případě mluvit o úspěchu, ale za mnou je žen hned několik. Ať už v dobrém, nebo špatném.

Leze ti nějaká písnička, co jsi složil, tak strašně na nervy, že už ji nechceš hrát?

Naopak. Je sice několik písní, které s kapelou nehrajeme, protože si je buď nepamatuju, nebo to v kapelním provedení ani není možné. Ale zase nefungujeme tak dlouho, aby se mi nějaká píseň vyloženě omrzela. I první singl "Come On" je pořád zábava hrát, když na něj lidi reagují a zpívají text. To je přece super. Na druhou stranu, kapela by určitě nějaký takhle otravný song našla.

Vaše první album se jmenovalo "Little Black Book". Někteří kluci si vedou black book se seznamem holek. Takže, vedeš si i ty svoji black book, nebo máš ještě přehled?

Mám přehled, protože si ten seznam vedu (smích). Nerad bych se dostal do situace, kdy nemůžu přijít na něčí jméno...

Zajímáš se o politiku?

Řekl bych, že spíš okrajově. Asi to bude tou českou náturou a tím, jak politiku obecně tady vnímáme. Jako frašku. Cítím to podobně. Třeba to přijde s věkem. Ale je fakt, že poslední volby s tímhle politickým obrázkem trochu zamíchaly, tak možná začnu dávat pozor.

Sám jsi vítěz talentové soutěže, sleduješ momentálně nějakou v televizi?

Pokud jsem měl zrovna televizi, tak jsem koukal. Alespoň někdy. V první SuperStar jsem upřímně a pravidelně fandil Anetě, Česko Slovenská SuperStar byla zase příležitost se setkávat společně s kamarády u někoho na bytě a udělat si z toho takovou malou nedělní párty. Vlastně je to fajn, odvahu některých lidí obdivuju. Vždycky se objeví někdo, kdo ten talent má, a to je podstatný. Teď nedávno třeba Mako!Mako, skupina, která na bandzone.cz po postupu do semifinále předběhla v poslechovosti i Xindla X. To už je co říct.

Jeden z producentů "God Has Her Ways" Amák při natáčení bral do studia svého syna Vincenta. Co ty a děti?

Vincent nebyl jen studiu, ale taky při focení, které má na svědomí jeho maminka Bet Orten. Je to zlatý dítě, fakt hodnej. Vůbec není po tátovi (smích). Děti mám rád, ale zatím nejsem v situaci, kdy by mi přišlo vhodné rozšiřovat svůj genetický fond. Na jednu stranu jsem sobec a chci se věnovat hudbě, dokud to jde. A taky mám problém se postarat sám o sebe, a to bych svému potomkovi nerad udělal. Mám božího synovce a to zatím stačí.

Posluchači tě většinou zařazují do škatulky emo, ale ty to označení moc rád nemáš. Jak bys charakterizoval svůj styl?

Nejednou jsem nad tím přemýšlel. Škatulce emo jsem se bránil spíše kvůli tomu, jak v posledních letech zparachantěla a získala dost negativní nálepku. Baví mě se malovat a tím vystupovat z řady, nejsem vždy úplně veselý člověk a byly doby, kdy jsem trpěl těžkými depresemi. O sebepoškozování taky něco vím. I moje texty by té škatulce odpovídaly. A přes to všechno zařadit nás pod emo úplně neodpovídá. Prostě děláme, co se nám líbí.

Momentálně se věnuješ pouze muzice, dá se tím uživit?

Od pár lidí - muzikantů - vím, že dá. V mém případě to tak úplně nefunguje a jsem trochu odkázaný na podporu přátel a rodiny. Za to jsem jim vděčný, ale samozřejmě člověka to někdy dost štve. Na druhou stranu si nedokážu představit, jak bych stíhal chodit do práce a zároveň se věnovat kapele natolik jako třeba v posledních šesti měsících. Je to taky práce, někdy dost dřina a blbě placená, ale zatím mě to ještě úplně nevyčerpalo. Je hodně věcí, kterými mi to hudba naštěstí vrací zpátky.

Jsi původem z Bruntálu, momentálně žiješ v Praze. Jak často se ještě podíváš domů?

Moc často ne. Za posledních pět let vlastně jen dvakrát. Jednou se nám čirou náhodou právě v Bruntále porouchalo auto a byli jsme tam nuceni s kapelou přespat. Tak jsem toho využil a obešli jsme pár barů, kde jsem se v pubertě snažil předstírat, že mi chutná pivo. Docela nostalgický večer. A podruhé teď v létě na oslavách města, kde jsem sólově vystupoval. Jeli jsme s mým bratrem a bylo to ještě víc nostalgický než předtím. Ale oba jsme se druhý den vraceli do Prahy fakt rádi.

Hodně lidí tě výrazově spojuje s Jamesem Bluntem, co na to říkáš?

Asi nemám odstup, ale zrovna Blunta v sobě neslyším. Možná tak Come On. Ale. NE! Na Bluntův hlas a jeho texty mám alergii, i když muzika je docela fajn. Spíše byl první na ráně. Vycházím z jiných věcí, někdy i z kapel a interpretů, které fungují pomalu déle, než já umím chodit.

Co nebo kdo tě dokáže spolehlivě naštvat?

Já sám sebe, když si svou nedůsledností přidělávám práci. Když mi ostatní přidělávají zbytečně práci. Zbytečný kecy, nedostatek pokory a když ráno zjistím, že není kafe.

V čem vidíš největší posun mezi deskami "Little Black Book" a "God Has Her Ways"?

Je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Na "Little Black Book" to byla hlavně práce moje a Yardy Helešice. Teď nahrávala a aranžovala celá kapela plus hosté. Točili jsme s přestávkama skoro půl roku, hodně věcí vznikalo ve studiu. Tahle deska má mnohem méně obvyklých aranží. Je určitě současnější, všechny písničky vznikly až za poslední rok a půl, takže je hodně aktuální i textově. A hlavně je to album rozmanité, nebáli jsme se skoro ničeho.

Název alba vám trvalo dát dohromady poměrně dlouho, v čem byl problém?

S názvem přišel náš basák Přemek. Nechtěli jsme uspěchat natáčení a stejně se stavěli i k názvu. Aby vyjadřovalo určitý koncept a dávalo to smysl vůči textům a aby to taky vypadalo cool samozřejmě (smích).

Na albu s vámi spolupracují Amák a Kay ze Sunshine, nebo Andy ze Sunflower Caravan. Dokázali jste se bez problémů shodnout, nebo bylo občas moc kohoutů na jednom dvorečku?

Ono stačí, když se sejde celá kapela a producent a už jsme se přeřvávali. To se naštěstí nestávalo tak často, protože jsme se ve studiu střídali, a to včetně zmíněných hostů. Nějaký rozepře samozřejmě byly, ale to k tomu asi patří.

Co na albu dělá hlas Mela Gibsona?

Opět jeden z šílených nápadů našeho basáka. Jenže my Melovi fandíme, má to teď těžký. Nehledě na to, že nám tou hláškou připomněl jednu historku nejmenovaného člena kapely, a tak víme, co teď chudák Mel prožívá. Ale samozřejmě je to jen pro silné žaludky. Na obalu by mělo vlastně být "Parental Advisory" - obsahuje neslušné výrazy a Mela Gibsona (smích).

Ačkoliv se deska jmenuje "God Has Her Ways", na albu ženský element chybí. Přemýšlel jsi o spolupráci s nějakou zpěvačkou? Koho bys případně oslovil?

Přemýšleli jsme o tom až v momentě, kdy se písně začaly dostávat do posledního, finálního stádia. Původní záměr to nebyl. Nejvíc by se nám hodil dámský vokál do jedné pseudocountry písničky, bavili jsme se Ivou Frühlingovou nebo třeba s Klárou Vytiskovou z Toxique. Ale nakonec jsme usoudili, že tam ten vokál nebude potřeba a ta zmíněná píseň nakonec na albu neskončila vůbec.

Čteš hudební recenze, nebo zastáváš názor, že hudební kritik je již vyčpělé povolání?

Čtu. Pravidelně. Pokud se týkají mě samotného, tak se snažím je nebrat příliš vážně, což se mi daří málokdy. Ať už jsou pozitivní, nebo ne. Ale hlavně se snažím sledovat novinky a názor si pak udělám sám. Ono se mi tý muziky do hlavy stejně teď moc nevejde. Odpočinu si spíš u filmu než u muziky.

Své texty skládáš v angličtině, zkoušel jsi napsat nějaký český text? Dovedl bys česky zpívat?

Český text jsem naposled napsal snad před deseti lety a už dávno ho zahodil. Nemyslím, že by mi to nějak výrazně šlo. Na mateřský jazyk je u nás v rodině spíš brácha, kterej má plnej šuplík skvělých textů a písniček, snad se dostaneme k tomu to brzy v našem domácím studiu nahrát. Ale zpěv mi snad nedělá takové problémy. Nedávno vyšla výběrovka Letů Mimo, kde jsem v akustické verzi zpíval vokály s Lookym, a žádnej průser to není, ta písnička je super. Od nich moje nejoblíbenější, už asi tak osm let. Docela úlet, že jsem dostal k tomu si ji takhle zazpívat. To je třeba jedna z těch fakt pozitivních věcí.

Chces ještě něco vzkázat fanouškům?

Snad stačí na konec dodat, že 13. 10. vyjíždíme na dost obsáhlé turné - všechny koncerty na bandzone.cz/niceland nebo na třeba na našem Facebooku. Pražští fanoušci nás během turné mohou vidět hned dvakrát, poprvé 6. 11. v Rock Café, kde budeme předskakovat americkým Boyce Avenue, a poté 24. 11. v Lucerna Music Baru, kde naše nové album pokřtíme.