Novinka "Praxe relativity" přišla na svět oficiálně 10. 10. 2010, tedy netradičně v neděli a je zřejmé, že jste na toto datum cílili záměrně. Věříš v magii čísel?

Měl jsem období, kdy jsem se o magii docela zajímal, ale postupem let jsem od toho utekl. Na tohle datum to vyšlo prakticky náhodou. Původně jsme desku chtěli vydat prvního října, ale nestíhali jsme. Tak jsme datum posunuli právě na desátého, aby se to hezky pamatovalo.

Mohli jste počkat do 20. 10. 2010, to by vypadalo ještě líp…

Vidíš, to mě nenapadlo. To by se ještě stihlo udělat věcí...

Debutu se prodalo 7 000 kousků, což je v dnešní době poměrně dobré číslo. Očekáváš, že novinka zaboduje ještě lépe, když jsi v současnosti mnohem víc známý?

Já doufám, že jo, protože nová deska stála asi třikrát víc než minulá, takže kdyby se jí prodalo sedm tisíc, tak se nám náklady vůbec nezaplatí. Ale samozřejmě budeme rádi za každé koupené cédéčko, a ačkoliv nechci nikoho navádět, tak jsem rád i za ty stažený. Když pak teda ty lidi přijdou na náš koncert.

Spolupracuješ s jinými muzikanty než na debutu "Návod na čtení manuálu". Znamená to, že jsi nebyl spokojený s hudební stránkou desky?

My jsme spolu dělali tři roky a měl jsem dojem, že naše spolupráce stagnuje, že se neposouváme nikam dál. Prostor, na kterém to společně fungovalo, byl docela úzký. Některé žánry nám šly, ale když jsme se pokoušeli zabrousit do jiného stylu, nebylo to ono. Taky jsem měl dojem, že energie, kterou jsem do toho vkládal, se mi nevracela, že to celý táhnu sám.

Slibuješ "multižánrový hudební zážitek", konkrétně šanson, rap nebo country. To je oproti prvotině, která byla co do hudební pestrosti dost skoupá, znatelný posun...

Ještě před Xindlem X jsem měl projekt Já a brácha, kde bys našel jak popík, rap, tak i věci a la Alice In Chains. Zároveň se začaly objevovat náznaky toho, co jsem pak dělal pod názvem Xindl X. Tehdy jsem si na pestrosti zakládal, ale pak jsem si všiml, že lidi baví jenom ta jedna poloha. Tak jsem na první xindlodesce upnul pozornost tímhle směrem a i aranže jsme záměrně udělali podobné, abychom si vyprofilovali svůj hudební xicht. Teď jsem si řekl, že ten xicht snad zvládneme udržet, i když budeme pestří a dáme těm písničkám, o co si řeknou, nehledě na žánr.

Před lety jsi vstupoval na scénu jako prakticky neznámý nováček. Teď jdou s tebou mnohem větší očekávání. Nejsi z toho trochu nervózní?

Podle mě každej čeká, že mi umyje prdel, že bude moct říct: "Jo, první deska dobrý, ale teď ses, chlapče, moc nepředvedl." Za sebe vím, že jsem k tomu přistupoval zodpovědně, deska se připravovala dlouho, vyměnila se kapela i přístup a nechal jsem v tom i hodně peněz. Nechtěl jsem sázet na jistoty a hlavně jsem chtěl, aby byla pestrá a hudebně jiná, aby si člověk nemohl říct, že zní stejně jako ta první. Takhle si buď řekne: "Jo, je to úplně jiný, ale předtím mě to bavilo víc," nebo si řekne: "Je to úplně jiný a tohle mě baví víc." Každopádně nechci dělat druhý díl "Návodu na čtení manuálu".

Zpátky k mojí otázce...

Jo, nervózní samozřejmě jsem, ale nemám důvod si myslet, že to bude průser. Možná nás strhají kritiky, ale věřím tomu, že tenhle repertoár naživo fungovat bude.

Singl "Chemie", který se v současnosti dostává do éteru, se věnuje drogám. Máš osobní zkušenost s nějakou takovou chemií?

On ten text není čistě o drogách. Podle mě jsou větším problémem dnešní společnosti legální drogy. Spousta doktorů předepisuje lidem antidepresiva víc, než by bylo potřeba, a ty pravé důvody potíží nikdo neřeší. Ta písnička je taky o tom, že naše pocity jsou jen výsledky chemických procesů, což je dost děsivý. Prostě spojíš tuhle látku s tamtou látkou a vyvolá to v tobě nějaký pocit. Kde je pak místo pro lásku, kde je pak místo pro boha?

Vraťme se k předchozímu singlu. Jak vznikl nápad zasadit "Lásku v housce" do arabského stylu a prostředí?

Už když jsem psal "Anděla", tak jsem se chtěl pokusit o arabský styl, ale k "Andělovi" neseděl. Tak jsme ho aspoň nějakou dobu hráli na melodii od Tarkana. No a teď jsme si udělali vlastní Tarkan song.

Když mluvíš o "Andělovi", teď jsem si vzpomněl na veselou historku z léta, kdy malé děti chtěly na táborové diskotéce zahrát "Anděla" a pak tam poskakovaly a zpívaly: "Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel..."

Dneska ty děti ale dospívají o dost dřív, takže třeba vědí, o co jde. Třeba za pár let vydám nějaké "Zpívánky s Xindlem" pro děti. Dáda potřebuje nějakého důstojného následovníka.

Pokud jde o "Lásku v housce", přijde mi paralela mezi konzumním stylem života a fastfoodem jako omletý kýč.

Ta píseň není o konzumním způsobu života, ale o lásce. A co se kýče týče, tak na kýč já nevěřím.

Olga Lounová, která s tebou v klipu účinkovala, je zároveň tvojí partnerkou a teď s tebou vyráží i na turné. Nemáš obavu z ponorky?

Doufám, že na ponorku nedojde. Ale i kdyby - je lepší být spolu v jedný ponorce než žít v paralelních světech.

Kdysi ti ke vzestupu velmi pomohl portál Bandzone.cz. Věříš tomu, že právě nejrůznější sítě by mohly být částečnou záchranou hudebního byznysu?

To určitě ne. Tyhle sítě mají spoustu výhod, ale určitě nemají vliv na to, že se v muzice vydělá víc peněz. Dneska se nejvíc vydělává na koncertech, protože ten si nestáhneš.

Nebo merch.

Nebo merch. I když už jsem taky zažil lidi, kteří chodí na naše koncerty v doma vyrobených tričkách Xindl X. Pokud se vrátím k těm sítím, tak jejich nevýhoda je v tom, že když začnou fungovat, jdou nahoru, ale po nějaké době přestanou lidi zajímat. Třeba v Americe je dneska Facebook všem ukradenej a frčí tam Twitter. Je otázka, co přijde dál.

Nejde mi na rozum, že se v textech otevřeně vysmíváš komerčnímu stylu života, přitom sám tímto způsobem žiješ. Není to pokrytecké?

Nemyslím si, že žiju kdovíjakým komerčním způsobem života.

Tak třeba aktuální turné jedeš pod Evropou 2.

To mi přijde jako úplná pí*ovina. Třeba Radio 1 je stejně komerční jako Evropa 2, jenom je cílené na jinou skupinu. Všichni, kdo dělají muziku, chtějí, aby se dostala k lidem. Kdo tvrdí, že ne, tak kecá. A pokud má možnost, aby ta muzika byla hraná v rádiu, a odmítne, tak právě on je pro mě pokrytec. To si hraje na alternativce? Čemu tím prospěje? V čem je přínos, když tu jeho muziku v rádiu nehrají? A remcat, že rádia hrají sračky, a proto v nich nebudu? Pokud si ale o sobě myslíš, že děláš kvalitní muziku, tak by sis naopak měl říct: "Sice ta rádia hrají sračky, ale chtěj' tam zahrát mě, tak jich tam aspoň bude míň a dobrý muziky víc." Pro mě komerční způsob života neznamená poslat nahrávku do Evropy 2 - podle mě to znamená, že konzumuješ, nevytváříš a nepřemýšlíš. Jen přijímáš a necháváš se vést.

Takže to fakt nebereš jako nutné zlo, třeba jako divadelní herci účinkování v seriálech?

Já to beru jako poctu. Hrají tam třeba Kryštof, který mám moc rád. Ano, Evropu 2 poslouchá spousta masových posluchačů, o kterých zpívám, ale taky ji poslouchá spousta jiných lidí.

Dobře, řeknu to na férovku. Sám tvrdíš, že ti jde zejména o hlubší sdělení. Není právě těchhle hlubších sdělení mezi těma sračkama škoda?

Já nemám takovéhle předsudky. A pokud všechny ty věci kolem budou třeba horší než ty moje, tak budu jedině rád.

Nedávno jsi na tiskovce říkal, že existuje jakýsi "black list" novinářů, které nezveš. Mám to chápat jako skupinu novinářů, kteří o tobě nepíší podle tvých představ?

Novinář by měl ke své práci přistupovat tak, že si ji ten, o kom píše, může brát osobně. A musí nést zodpovědnost. Může napsat něco, čím toho interpreta poškodí, takže by se neměl divit, když pak dostane na hubu.

Kdysi jsi byl v úzkém kontaktu s Xavierem Baumaxou, jak je to v současnosti? Podle toho, co o tobě kdysi prohlašoval v médiích, asi nejste na nejlepší vlně?

V kontaktu nejsme. Zaregistroval jsem, že mi myje prdel v hudebních časopisech, ale moc jsem nechápal proč. Pokud jsem mu nesedl, mohl mi to říct a ne o tom potom kecat do časáků.

Zanechme muziky. Plánuješ po filmu "Restart" další zářez do kinematografie?

Mám několik napsaných scénářů, ale asi s nimi nebudu nic dělat. Do budoucnosti mě láká spíš divadlo.

O tom chci taky mluvit. Slyšel jsem o představení "Dioptrie růžových brýlí", což je tvoje divadelní prvotina. O co jde?

Trochu váhám, jestli je to černá komedie, nebo vztahové drama. Asi taková romantická komitragédie.

"Bruno" zase ukojil tvé spisovatelské pudy. Šlo o prózu, co poezie?

Pro mě jsou texty poezie. Dřív jsem samozřejmě psal básničky, ale spíš to byl prostředek, jak se naučit dělat texty. Když už bych napsal dobrou básničku, tak ji stejně radši zhudebním.

Působíš jako renesanční člověk. Nezkusíš v budoucnu malovat nebo třeba sochařinu?

Výtvarné vidění nemám. Mě zajímají hlavně dialogy. Věci, které dělám, si jsou dost blízko, pořád je to práce s jazykem. Jenom jsem se k tomu naučil hrát na kytaru a zpívat.

Když mluvíš o zpěvu, právě tuto disciplínu ti kritici často vyčítají...

Já náhodou zpívám skvěle.

Prosím?

No jasně. Jsem nejlepší zpěvák v Čechách.

Já to tam vážně napíšu...

Napiš. Ne, samozřejmě si dělám prdel. Myslím, že jsem až tak třetí nebo čtvrtej nejlepší. Ono podle mě nejde o to, kolik vyzpíváš oktáv, ale co tím zpěvem sdělíš.. Proto je pro mě mnohem lepší zpěvák Jarek Nohavica než třeba Bohuš Matuš.