Po skvělém debutu přicházejí Halford se živákem na dvouCD "Live Insurrection".
Rob Halford se na hudební scéně už pohybuje hodně dlouho, ostatně právě recenzovaná živá deska je už jeho 22. v pořadí, na které se podílel. Nejúspěšnější byl bezpochyby jako zpěvák
Judas Priest, ze kterých po skvělém a veleúspěšném albu "Painkiller" na počátku devadesátých let odešel. Pak se chvíli oddal experimentování s kapelami Fight či Two (produkoval
Trent Reznor!), v mezičase přiznal, že je homosexuál (což je třeba kvitovat s uznáním, protože právě on se pohybuje v hudebních sférách, které povětšinou k jiné sexuální orientaci nejsou zrovna přívětivé a chlap tam musí být opravdu chlap), aby se minulý rok vrátil k heavy metalu a nahrál pod hlavičkou kapely
Halford naprosto skvělou desku "Ressurection". Té jsem dal 9/10 a posléze byl jedním členem redakce označen za zastydlého metalistu. Asi jo, jsem zastydlý metalista. Ale když ta deska je prostě skvělá...
Po fenomenálním úspěchu, který album přineslo, se
Halford rozhodl zkompilovat nahrávky ze světového turné, jehož část probíhala například i s
Iron Maiden či
Queensryche, a tak se na svět dostal živák s titulem "Live Insurrection", který obsahuje úctyhodných osmadvacet skladeb. Protože se jedná o živé album, je jasné, že si ho pořídí, respektive tuto recenzi budou číst, převážně fanoušci Halforda,
Judas Priest či prostě metalu vůbec. Všem těm můžu vzkázat, že s její koupí neprohloupí. Dvojalbum je potřeba poslouchat hodně nahlas, při tom mlátit hlavou do rytmu a každý příznivec této hudby musí být spokojen.
Halford vybíral jak z "Ressurection", které je ovšem zastoupeno jen sedmi skladbami, tak samozřejmě ze své bohaté kariéry s
Judas Priest, opomenuty nezůstaly ani jeho jiné projekty. Kapela šlape jako skvěle namazaný stroj, vše výborně zní, ani vás nenapadne, že mezi daty vzniků některých skladeb může být i dvacet let, protože ty starší skupina přitvrdila a dala jim modernější kabát.
Rob Halford zpívá jako o život, ale občas už je přece jen znát, že ty "šílené" polohy dosažitelné ve studiu naživo nezvládne, příkladem budiž skvělá "Silent Screams", která ale na koncertě nevyznívá úplně nejlépe. Poněkud mě také zklamala skutečnost, že ačkoli mnohokrát sáhl do repertoáru
Judas Priest, ani jednou nedošlo na už zmíněné album "Painkiller", na které "Ressurection" svým zvukem téměř navázalo. Celá živá část alba vás přenese na koncert Halforda a spol., vyhranost kapely však občas způsobuje, že máte pocit, že to snad ani není z koncertu, ovšem kritizovat je za muzikantské umění dost dobře nejde.
Jako bonus deska obsahuje dvě písničky, které se nevešly na debutové album
Halford a jednu zbrusu novou pecku. Ona novinka "Screaming In The Dark" patří snad k tomu nejtvrdšímu, co
Halford kdy nazpíval, ale nic nového od ní nečekejte.
Dva "odpadky" z minulé desky se nesou v podobném kvalitativním duchu, klasika, nic nového pod sluncem. "Prisoner Of Your Eyes" ale přece jen překvapí tím, že se jedná o baladu, na které u Halforda nikdy nebylo příliš místa.
Dvojcédéčkový živák "Live Insurrection" určitě potěší všechny fanoušky heavy metalu a Halforda zvlášť. Jen bych osobně přivítal několik jiných skladeb, které bych naživo slyšel ještě radši a studiové nahrávky taky mohly být o něco lepší. Pokud jste ještě víc zastydlí metalisté než já, přidejte si k hodnocení minimálně dva body.
CD k recenzi poskytla firma
BMG.
Album:
Halford - Live Insurrection
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 62:47 a 50:24
Skladby: CD1: Ressurection, Made In Hell, Into The Pit, Nailed to The