K překvapivému i překvapivě vydanému EP "All Delighted People" nejspíše není co dodat. Podobně jako ke dvěma bezplatně uvolněným písním ("I Walked" a "Too Much") z této desky měsíc před jejím vydáním.

Zástupy potěšených před nedávnem ještě decentně zaskočila jedna zprávička od Sufjana Stevense (respektive jeho vydavatelství Asthmatic Kitty), která vyzývala, aby posluchači nenakupovali digitální hudbu prostřednictvím větších komerčních portálů (konkrétně jakékoliv z divizí Amazon, která chystá hned ze startu slevu a desku za velmi nízkou cenu), ale aby raději využili služeb nezávislých obchodů à la Bandcamp.com. Jediným rozdílem je pochopitelně cena, která je prostřednictvím bandcampu téměř dvojnásobná, čímž toto avízo v některých jedovatějších vzbudilo ideu šířit fakta, že Sufjan je nenasytný a chce jen víc tantiemů. Pochopitelně všem rozumným je jasné, že jemu - zakladateli labelu Asthmatic Kitty - o ty drobné s největší pravděpodobností nejde tak jako o nějakou tu prestiž a snahu zlomit čím dále nechutnější schéma obchodu s hudbou... Kdo jiný vám taky dá hodinové EP za kilo a celé album na 320 dva týdny před jeho vydáním, pokud si ho předobjednáte za dvanáct babek (něco málo přes dvě stovky)?

Desku otevírá něco, čeho se fanoušci dřívější tvorby Stevense nedočkali pěknou řádku let. Obyčejnější a lehčí akustické folkoviny v jeho tvorbě za poslední léta nahradilo mnoho jaksi sofistikovanějších postupů, těch opravdověji skladatelštějších, které zahrnují orchestry, sbory a drobnější nepřízeň masy a naznačují, že titulovat Sufjana Stevense jako písničkáře, je opravdu mimo. "Futile Devices" důstojně dozní a po přeexponovaném, bublavém, praskavém, björkoidním intru začne polovolná "Too Much". Svou nekompromisní electro-akustikou a gardou efektů, vokalizéry, auto-tuny, harmoniemi v linkách zpěvu a střídanými sekcemi orchestru lehce vysvětlí a dokáže přítomnost té zmíněné hudební sofistikovanosti, naznačí však i hravost v konceptu i kompozici skladby.

"I Walked" a "Too Much" zdarma prostřednictvím Bandcamp.com

Mezi největší klenoty desky patří bez nejmenší pochyby titulní "The Age Of Adz" - neuvěřitelná bipolární skladba, apokalypsa, díky které pochopíte, že Sufjan nejen ví, co dělá, ale ještě tomu i rozumí. Dramatický orchestrální a osobitě dramaturgizovaný epos s lehkou dávkou klaustrofobické alternativní melodičnosti, disharmonie v doprovodech, se žesťovou a smyčcovou sekcí v kontrastu k elektronickým efektům, s clustery, kytarami, sborem i rolničkami. Výsledek je dech beroucí, podobně jako v případě mýtického a citlivého hymnu "Vesuvius". Závěrečná koláž "Impossible Soul" trvá bezmála dvacet šest minut a pojí v sobě několik písní. Říci, že se jedná o paskvil lepící nesourodé kusy, se kterými Stevens neuměl jinak naložit, by bylo velmi nemístné. V mnoha pasážích jsou ukryty odkazy, díky kterým fragmenty korespondují, a k tomu využívá nejedné technické hříčky. Finálový kolos je po produkční stránce fenomenálním experimentem.

Za zmínku stojí i řada dalších písní - zběsilá a energická "I Want To Be Well" či vyvážená a odměřená "I Walked", ve které nádherně vyznívá specifický projev Sufjana, či elektronické "Get Real Get Right". Jejich nápaditost a umělecká hodnota by si zasloužily více než jen tuto jednu větu, o čemž svědčí i fakt, že první várka desek na pre-order je vyprodána a ti, kteří si ji koupili až po prvním říjnu, si na ni ještě chvilinku počkají.

Po významové stránce se dozvíme nejednu skutečnost o tomto novátorovi. Dříve jsme se dozvídali o jeho vývoji a náročnějším dětství, nyní filozofuje nad svými domnělými vinami, pocitem odmítání a pochopitelně i láskami. Slovo "lover" se na albu objeví mnohokrát, podobně jako nejedna moudrá otázka o smyslech mnoha věcí. Zvědavci se opět dočkají citlivých veršů pro muže, tak jako decentních i rezignovaně či provinile působících homoerotických výjevů, které jsou lehce výraznější než dřívější sonety adresované mužům. Stevens se o tom, s kým spí, nebaví, protože do toho nikomu nic není. To jen tak mimochodem.

Tento velmi-velmi-citlivý-a-křehký-muž představil tedy desku, kterou subjektivně vnímám jako jednu z nejlepších letos a ještě subjektivněji jako jednu z těch vůbec nejlepších i s vědomím, že ke Stevensově tvorbě chovám jen decentní vztah. "The Age Of Adz" nabídne přespříliš.

Celá nahrávka "The Age Of Adz" bezplatně ke slyšení