Na první pohled to může vypadat jako typická kompilačka z musu, jejíž vydání bývá zpravidla podmíněno smlouvou mezi vydavatelstvím a interpretem. Jestli tomu tak bylo i v případě Zero 7 a Atlanticu, respektive jeho poboček a zástupců, můžeme jen odhadovat, každopádně "the first ever collection of their finest moments including 'Destiny', 'Home', 'In The Waiting Line' & 'Distractions'", jak hlásá samolepka na krabičce cédéčka, je tu.

Zero 7 patřili svého času mezi výrazné pilíře britské lounge music. Jejich skladby se pravidelně objevovaly na pohodových kompilacích majících v názvu slova jako Café, Chill nebo Ibiza, jejich tvorbu znají ale třeba i fanoušci filmu "Blue Crush" nebo seriálu "Six Feet Under", kde se kousky dua Binns-Hardaker taky objevily. Jejich počiny ovšem obecně patří někam do prostoru ohraničeného pojmy downtempo, inteligentní pop a jazz, čímž v rámci třeba zmíněných kompilaček vždy s přehledem převyšovaly většinu produkce založené na samplování mořských vln a racků.

Z hlediska materiálního toho "Record" moc nenabízí. Standardní edice (existuje ještě dvojdisková - s remixovým cédéčkem) přináší v běžné jewel case výtvarně vkusný, nicméně informačně poměrně prostý booklet. Žádné povídání, žádné fotky. Že by podobné věci součástí (kór první) výběrovky být musely, nikdo asi tvrdit nemůže, že by ale fanouška opravdově a od srdíčka potěšily, je asi fakt.

Z hlediska hudebního ovšem kompilaci nechybí nic. V téměř pětasedmdesáti minutách prezentuje skutečně to nejlepší, co Zero 7 za svou více než jedenáctiletou kariéru stvořili. Skladby nejsou řazeny chronologicky, což možná výběru pomohlo, protože, a mnozí snad budou souhlasit, kvalita tvorby dvojice s přibývajícími léty pozvolna klesá. Takto ale slabší kousky, zejména ty z poslední řadovky "Yeah Ghost", do celku nekonfliktně zapadnou. Mezi šestnácti stopami je i "Salt Water Sound", označovaná jako previously unreleased, což nutně nemusí znamenat nová. A skutečně - zvukem odkazuje až někam k "Simple Things", což opět (a v tomto případě tuplem) neznamená, že jde o nudnou záležitost.

Je pravda, že právě debut i jeho nástupce "When It Falls" patří mezi nahrávky, které se kvůli jejich atmosféře vyplatí poslouchat vcelku, přesto se nedá říct, že by "Record" byla nějakým odfláknutým nepodarkem. K seznámení se se Zero 7 postačuje dokonale, jako taková podzimní melancholická kompilace do empétři přehrávače vlastně taky, takže co...?