Pětadvacet let je poměrně dlouhá doba v životě člověka, ale ještě delší v životě kapely. Už jsme doma za tuto dobu prakticky neuhnuli z nastaveného směru a trpělivě kráčeli kupředu. V alternativní scéně jsou zvláštním úkazem, protože vycházejí z hodně syrových punkových kořenů, které poměrně jasně udávají směr. Na tom nic nezměnilo ani sedm let, které uplynuly od minulé řadovky, a na rovinu si můžeme říct, že i tentokráte je to trefa do černého.

Od nové desky nemůžeme čekat nic jiného než letitou klasiku v podobě silného rockového drivu a feelingu a zároveň posluchačské náročnosti a neprvoplánovosti. O to více pak potěšilo začlenění trumpetisty do sestavy, protože nikterak nevyčnívá a naopak spíše úžasně dokresluje sound kapely. A navíc funguje i jako nečekaný dramatický prvek. On i název "Jeskyně" evokuje tajemno a dobrodružno. Což se perfektně daří.

Mozek kapely Miroslav Wanek využil dokonale celého motivu jeskyně. Poeticky si pohrává se strachem, osaměním, vodou a dalšími momenty, které evokuje samotný název. Právě u titulního a úvodního songu se tyto věci krásně snoubí v neobvykle silném celku, ale i tak to pokulhává za nejsilnějšími momenty, tedy "Kapkou" a "Navijákem", které jsou skvosty i v celé diskografii UJD.

Novinka se tak zařadila mezi ostatní desky kapely, čímž potvrdila své nesporné kvality. Jde s dobou a zároveň neztrácí tvář. Je stravitelná pro punkery i alternativce, čímž násobí svou působnost. Škoda jen že občas jsou aranže překombinované a obtížněji se do nich proniká, což jistě může část posluchačů odradit…