Nahrávaní "Non-Stop" probíhalo na dvě etapy, i když to vůbec nebyl původní záměr. V té první měl produkci na starost Stephen Hague, když však byly hotové první kompozice, šéf Mute Daniel Miller je smetl ze stolu z důvodu, že to "prý znělo moc jako Erasure". Tato snaha tedy skončila v koši (přesto bych ji rád někdy slyšel) a na druhé kolo byl pozván Pascal Gabriel, který s Andym Bellem album dokončil. Pascal se s Bellem poznal již v osmdesátých letech, kdy pro Erasure remixoval singl "It Doesn't Have To Be", a "Non-Stop" tak více pokračuje v linii debutu "Electric Blue".

Ono je však ve finále téměř jedno, kdo vedle Bella ve studiu stojí, protože ať už tenhle zpěvák spojí síly s kýmkoliv, výsledkem jsou rádiově přijatelné hity na výraznějším tanečním podkladu. "Non-Stop" má pod pokličkou čitelný retro přesah do sedmdesátkového disca a osmdesátkového synth-popu. Úvodní část alba je však výrazněji nadupaná, "Running Out" nebo "Subject/Object" by se na singlech rozhodně neztratily ("Running Out" dokonce vyšla pod pseudonymem Mimó, stejně tak "Will You Be There?" a zde jsou ke slyšení jejich upravené verze). Přesto nad vším vyčnívá titulní track, který má největší hitové ambice.

Oproti debutu však ubylo hostů; už se tak neopakují spolupráce s Claudií Brücken nebo Jakem Shearsem ze Scissor Sisters. Jedno překvapení se však v úplném závěru přece jen koná: Perry Farrell (Jane's Addiction) jako milovník Bellova hlasu napsal skladbu "Honey If You Love Him (That's All That Matters)", tu produkoval a nazpíval i část vokálů. A "DHDQ" (po rozkladu na jednotlivá slova, nese název "Debbie Harry Drag Queen") je věnovaná Debbie Harry, se kterou se Bell potkal v rámci akce True Colors Tour.

Ovšem zajímalo by mě, kdo navrhl tak nevkusný obal a komu v uších unikl nepovedený (přebuzený) master. Je sice otázkou, kolik takto vylisovaných disků koluje po světě, toto vše však přesto snižuje výslednou známku o nějaký ten bod. "Non-Stop" je jinak celkem hitovým albem s jasně identifikovatelným vokálem Andyho Bella a hmatatelným odkazem na domovské Erasure. "Electric Blue" ale bylo o třídu lepší.