Třetí kulka, stejný terč

Svět je sužován hladem, válkami, povodněmi a obdobnými katastrofami. Větší kapely ale postihla jiná tragédie. Některá slavná seskupení jako např. AFI či Lostprophets se svými posledními deskami předvedla, že jim nejspíš došly kouzelné složky "inspirace", "nápad" a "originalita". I welšská parta Bullet For My Valentine podobně jako výše jmenovaní kolegové sází na jistotu. Přichází s kvalitním a dobře poslouchatelným albem, jež ale balancuje na hranici mainstreamu.

Říká se, že risk je zisk. Welšané evidentně nic riskovat nechtějí. Otázkou je, zda to jejich fandy uspokojí, nebo je začne třetí řadovka s obvyklým metalovým nášupem nudit. Jako by snad čtveřice vyčerpala svoje nápady a nedokázala překonat sama sebe. Zvuku tradičně vévodí úderné a rychlé kopáky a hlas zpěváka Matta Tucka, ale invence se zastavila daleko před železničním přejezdem a čeká, jestli kolem neprojede vlak spásy. Bulleti jsou pro leckoho přestupní stanicí mezi rockem a metalem. Dokonce je skousnou i lidé, kteří tvrdší muzice nikdy neholdovali. "Fever" na sobě tentokrát nese lehké modřiny středního proudu, tudíž se stane přístupnější širší vrstvě publika. Kapela se nemusí za album stydět, ale není to pro krále britských žebříčků málo?

Pokud se ale "Fever" vyhne jakémukoliv srovnávání s předchozí tvorbou, vyjde z boje o dobrou desku relativně dobře. První pecka "Your Betrayal" předesílá, v jakém duchu se Horečka ponese, a po poslechu jedenácti stop zanechá placka v posluchači dozvuk příjemného nářezu. "A Place Where You Belong" a její kolegyně "Bittersweet Memories" (nechat ji trochu vyměknout, a Nickelback mají další hit) jsou oproti předchozím skladbám příjemným oddechem v metalové krasojízdě. Díky těmto odpočinkovým trackům nemáte pocit, že vám z úderných rytmů praskne hlava.

Bullet For My Valentine umějí stále pobavit, své pověsti na poli metalcoru stále dostávají. Ačkoliv na své housličky hrají čím dál víc stejně.