Na svůj první koncert v Praze americká kapela Beirut vedená Zachem Condonem asi jen tak nezapomene. Nevím, co se organizátorům honilo hlavou, když volili prostory Kulturního Centra Vltavská, ale organizačně se jim nepodařilo koncert zvládnut zrovna šťastně. Především do vyprodaného sálu, kam se vměstnalo něco málo přes tisícovku lidí, neproudil skoro žádný vzduch a nebyla tam žádná klimatizace. Kvůli tomu se tam nedalo dýchat a z lidí se valily proudy potu. Nejlépe bylo na balkóně u baru (s pivem), ale odtud zase nebylo nic vidět.

Kapela na tom nebyla o nic líp. Dokážu si představit, že na pódiu to muselo být úplné peklo a Condon sám označil pražský koncert jako "the hottest show they’ve ever played". Přesto všechno se kapela ze sebe snažila dostat to nejlepší a publikum jim nadšeně aplaudovalo.

Beirut nastoupili na pódium kolem půl deváté a rozjeli svou podobu world music, ve které mimo jiné spojují prvky balkánské dechovky a francouzského šansonu. Hlavní pozornost na sebe logicky strhával leader Zach Condon, rodák ze Santa Fe v Novém Mexiku, který původně měl formaci jako sólový projekt a až postupem času z toho vznikla kapela. Ten na pódiu střídal zpěv, trubku a ukulele. Je až k nevíře, že tomuhle talentovanému muzikantovi bylo letos teprve čtyřiadvacet let. Úctyhodný výkon předváděl i akordeonista Perrin Cloutier, který se horko nehorko do hry natolik dokázal položit, že pot stříkal na všechny strany (což bylo vidět až z nejodlehlejšího konce sálu KC). V početné kapele pak figurovaly ještě bicí, klavír, kontrabas, lesní roh, pozoun a tuba.

Publikum bylo opravdu vděčné a už po prvních tónech úvodí skladby "Nantes" začalo nadšeně tleskat. Mám pocit, že se v České republice přece jenom začíná blýskat na lepší časy, protože promotéři začínají přivážet čím dál tím víc zajímavější kapely a lidi u nás na ty kapely chodí.

Setlist byl převážně poskládán ze skladeb, které vyšly na oficiálně vydaných nahrávkách (do dnešního dne jsou to dvě řadová alba "Gulag Orkestar" a "The Flying Club Cup", plus řada épéček), a k dobru přidali i pár novinek. Kdyby ty měly naznačovat, jak bude znít nová deska, nekonala by se sice žádná revoluce, protože skladby zní jako klasický Beirut, ale to je z mého pohledu jedině dobře.

Koncert byl údajně ukončen dříve kvůli průtrži mračen. Voda totiž natekla až do podzemních prostor a organizátoři nechtěli riskovat, že by se někomu něco stalo (jeden člověk na to reagoval tím, "že měli strach, že by Condon mohl dostat elektrickou ránu ze svého ukulele"). Přesto ta zhruba hodinka času strávená v přítomnosti tohoto sympatického chlapíka a jeho kumpánů byla příjemná, a pokud se vrátí a zahrají v klimatizovaných prostorách, určitě zase budou mít vyprodáno.

O tom, jak to na koncertě zhruba vypadalo, se můžete přesvědčit ve videu níže, kde Zach Condon prohodí: "We are takin' a sweat shower!"

Beirut - Postcards From Italy