Autorský projekt multihudební postavy Antonyho Hegartyho si v posledních letech založil velice pěknou tradici. Lehký hudební hiatus krutě utne povícero hostovaček a úplně z patra i nějaké čarovné EP, které již předznamenává další řadovku. Z hostovaček vyberme čerstvou kolaboraci projektu Oneohtrix Point Never s Antonym na písni "Returnal" (k poslechu zde) nebo lehce dramatický duet "Forgiveness" s Italkou Elisou či desetiminutový opus "Another Day In America" na červnové desce "Homeland" americké konceptualistky Laurie Anderson.

Vydání EP "Thank You For Your Love" bylo docela náhlé, ohlášeno bylo 5. srpna, tedy necelý měsíc před svým datem. Těžko říct, je-li to marketingový tah typu udělat radost a zkrátit čekání fanouškům, kteří čekají na říjnové album od května, nebo jestli je EP vyloženě neplánované. Pravdou zůstává, že nabízí titulní píseň, která jako jediná pochází z desky, a pět milých překvapení. Dvě písně, které se na albu neobjeví ("You Are The Treasure" a "My Lord My Love"), dvě předělávky ("Pressing On" Boba Dylana a "Imagine" Johna Lennona, na které se podílel i experimentalista a skladatel William Basinski) a také video pro titulní píseň vytvořené z archivních záběrů na opravdový filmový materiál (tedy Super 8 mm film) z roku 1991, kdy Antony Hegarty přijel poprvé do New Yorku. Záběry postříhal David Boatman.

Těchto osmnáct minut hudby může působit velice rozpačitě, budeme-li je kategorizovat vyloženě jako zbrusu nový materiál. Nejspíše každý pár uší (opět) pocítí magickou atmosféru, která pramení v specifickém pěveckém projevu Antonyho a (opět i) v cellech Julie Kent. Je bezesporu na místě poznamenat, že Antony And The Johnsons znějí stejně, a vlastně se ani nesnaží brodit se k jiným žánrům. Soud, je-li to správné, záleží na každém posluchači. Drobné kompoziční a technické inovace, jako například širší použití syntezátorů, mohou být vnímány jako určitý krok. Někam.

Všechny písně napovídají, že zvuk poslední (vydané) řadovky "The Crying Light" z roku 2009 Antonymu vyhovuje. Tato (kupodivu ještě) uhlazenější forma vláčných písní mu i svědčí a nejspíše ani neexistují detaily, které by se tomuto ípíčku daly vytknout. Je osobité, pro některé nestravitelné, pro jiné moc depresivní a temné, pro další lehké a možná příjemné... ale nejspíše nikdo si při poslechu hitovky "Imagine" ani netroufne pobrukovat si, i kdyby znal každý verš. Nejvíce vyčnívajícím kusem tohoto singlu je titulní a pro mnohé nezvykle rozjetá "Thank You For Your Love". Na Antonyho je zkrátka podezřele svižná. Píseň můžete slyšet a bezplatně stáhnout na speciálním webu alba, případně dole pod článkem.

Antony Hegarty již několikrát dokázal, že zkrátka nepotřebuje vymýšlet nesmyslné taneční desky jenom proto, že je IN přesedlávat a dokazovat multižánrovost. Kompenzuje si to ale rozličnými kolaboracemi. Možná i právě proto si může pod nálepkou Antony And The Johnsons dovolit de facto stejný zvuk i instrumentace a dát osobitou formou posluchači přesně to, co čeká (a má možná rád). A to už je možná to správné, nebo alespoň to lepší.