S Runem Pedersenem, basákem kapely The Kissaway Trail, jsem se sešel během letošního ročníku dánského festivalu Roskilde. Kapela si 14. 8. odbude svou premiéru před českým publikem na Open Air Festivalu, takže bylo proč si povídat.
© thekissawaytrail.com
Většině českého publika budete asi neznámí. Můžeš představit kapelu?
Jsme pětičlenná dánská kapela, která hraje hodně epický, hlasitý rock se spoustou energie. Pro nás je nejdůležitější vidět naše publikum po koncertě v dobré náladě. Snažíme se pokaždé dát lidem na každém z našich koncertů to nejlepší. Hrajeme výborně naživo, to nám jde nejlíp.
Čím je vaše hudba ovlivněna?
Jéjda! Toho je strašná spousta. Jak už jsem říkal, je nás v kapele pět a každý jsme jiný. Ale z těch kapel, které nás inspirovaly všechny, bych asi zmínil
The Beach Boys,
Sonic Youth, Grandaddy,
Blonde Redhead a
Nirvanu. Hodně jsme ovlivnění noise rockem.
Jak bys popsal styl The Kissaway Trail?
Říkáme tomu alternativní indie pop se swingujícími kytarami. Těžko se to popisuje. Určitě je to rock, ale ne úplně tradiční. Je hodně líbivý. Zní to trochu jako mix mezi
Pink Floyd,
Sonic Youth a
The Beach Boys.
Pro umělce, kteří nepocházejí z anglicky mluvících zemí, je těžké se prosadit globálně. Vy jste měli možnost odjet šňůru nejen po Evropě, ale i po Spojených Státech. Co podle tebe potřebuje kapela udělat, aby se jí povedlo to, co vám?
Ze začátku to chce tvrdě makat. Pokud kapela hraje dobře naživo, tak se to brzy rozkřikne. Lidi nás zaregistrovali a brzo se začínali ozývat a zvali si nás do Španělska, Itálie nebo Německa. Pokud se dostaneš tak daleko, že máš možnost vystupovat v zahraničních zemích, a pokaždé hraješ naživo, jak nejlépe dokážeš, tak ta šance, že se to podaří, je velká. Proto máme možnost jezdit po celé Evropě a Spojených Státech. Jsme zkrátka dobří (smích). Chce to ale opravdu dřít.
The Kissaway Trail
se dali dohromady v roce 2006 v dánském Odense. V současné době kapelu tvoří pět členů: Thomas L Fagerlund (zpěv, kytara), Søren Corneliussen (zpěv, kytara), Daniel Skjoldmose (kytara, zpěv), Rune Pedersen (basová kytara, zpěv), Hasse Mydtskov (bicí, zpěv). Jejich hudba bývá často přirovnávána k americkým
The Polyphonic Spree a kanadským
Arcade Fire. Jako předskokany si je na svá turné vzali britští
Editors a američtí
Ra Ra Riot, díky čemuž se jim podařilo se dostat do širšího povědomí. Momentálně objíždějí Evropu se svým druhým albem "Sleep Mountain", které vyšlo letos v březnu. Českému publiku se letos představí poprvé v rámci Open Air Festivalu na letišti Panenský Týnec.
Jako kapela jste vstoupili na pole hudebního byznysu právě v době, kdy lidi více hudbu stahují nelegálně než kupují. Co si o současné situaci myslíš?
No, nemyslím si, že je v pohodě, že si lidi můžou hudbu stáhnout jen tak zadarmo, ale vím, že spousta kapel se snaží nalákat lidi na své koncerty tím, že uvolní nějaké skladby volně ke stažení. Tím pádem sice nemají příjmy z prodeje hudby, ale z koncertů. Ale já opravdu nejsem fanoušek nelegálního stahování. Vem si například takového malíře. Když namaluje obraz, tak ho neukradneš, ale normálně koupíš. Každopádně vím, že teď díky internetu je všechno snadněji dostupné a my s tím těžko něco uděláme. Jediné, co můžeme dělat, je se přizpůsobit, snažit se dělat věci nově a po svém, prodávat skladby na internetu a občas uvolnit nějakou tu skladbu zdarma a doufat, že lidi koupí ten zbytek.
Takže myslíš, že se v budoucnu bude hudba rozdávat pouze zadarmo?
Myslím, že ano. Jenomže přestože hudba bude dávána lidem zadarmo, ti budou muset počítat s tím, že ceny lístků na koncerty budou dvakrát tak drahé. Takhle to nakonec skončí. Pokud nechceš platit tady, budeš holt muset platit jinde. My taky musíme být z něčeho živi. Pak jsou tady ještě kolem muzikantů lidi, kteří z nich žijí. Ti na tom také nejsou moc dobře. To se nás ale naštěstí netýká.
© nme.com Co považujete za svůj dosavadní vrchol ve své kariéře?
Bylo toho víc, ale tím klíčovým bylo, když jsme podepsali smlouvu s nahrávací společností v roce 2007. Tenkrát jsme byli moc šťastní, protože jsme se nesnažili točit album, které by nám zajistilo podepsání smlouvy. Nakonec se ale všechno seběhlo strašně rychle a bylo to super. Pomohlo nám to nastartovat kariéru. No a pak k dalším vrcholům patří některé koncerty. Například naše první vystoupení na festivalu Roskilde 2007, Wirelles festival v Anglii nebo třeba švýcarský Montreux Jazz Festival, kde jsme vystupovali s kapelami
Interpol a
The National. Možnost hrát jako méně známá kapela s těmi velkými je skvělá příležitost a vždycky jsme si to moc užili.
V srpnu se The Kissaway Trail poprvé představí v České Republice na Open Air Festivalu. Navštívil jsi už někdy Česko?
Ještě jsem neměl tu příležitost, ale mám pár přátel, kteří u vás byli, ještě když jste byli Československo, a o vaší zemi mi vyprávěli, takže se tam všichni moc těšíme. Pro mě osobně je mnohem zajímavější jet hrát na východ než třeba do USA nebo na jih. Jsme moc zvědaví na to, jak budou Češi reagovat na naši hudbu, ale myslím, že si to užijí. Máme připravených pár překvapení a naše vystoupení by mělo být delší než obvykle, takže určitě se na nás přijďte všichni podívat, protože naše hudba je skvělá a vy si zasloužíte poslouchat skvělou hudbu (smích).
The Kissaway Trail - Beat Your Heartbeat