"Taky ses tak těšil, vole?" volá stokilový Ostravák na svého podobně vyhlížejícího kamaráda. Společně s další partičkou tentokrát z Chodova pospíchají hned po vylodění z vlaku ke stánku s pivem. Ve čtyřicítkách je jedno na cestu k areálu nezbytná proprieta, neboť vedra napovídala, že letošní ročník open air festu Masters Of Rock skutečně dostojí své pekelnické pověsti - nejen co do hudebních koncertů.

Den první - čtvrtek

Hned zkraje festivalu zařadili pořadatelé do programu speciální koncerty. Bubeník Mike Terrana totiž přijel do Vizovic trhnout světový rekord s téměř čtyřhodinovým setem jakožto bicman čtyř po sobě hrajících kapel. Bohužel tak moc dobrý nápad to nebyl. Pubikum rozhýbali až bojovníci Sabaton. Svou noční show začali s "Ghost Division" kapitána Rommela a ze všech sil se snažili vynahradit půlhodinové zpoždění. Osobně jsem nezažila jedinou slabou show této formace a ani teď Švédové nezklamali.

Mike Terrana hačnul za škopky už s progresivní formací K2, která nahradila vypadnuvší powermetalisty Masterplan. Rozvláčná show s trochou reggae hudby ale moc posluchačů do varu nepřivedla. O to víc se dav těšil na svižného Axela Rudi Pella a na songy z jeho nového LP "The Crest". Sám slavný kytarista se ale o pódiovou show moc nestaral a hlavního slova se chopil zpěvák Johnny Gioeli. S publikem vtipkoval jedna radost a ke konci vystoupení si prohodil pozice s Terranou, jenž ladně zazpíval "I Do It My Way". Příslib podobně dobré show měl i koncert Tarji Turunen s Filharmonií Bohuslava Martinů.

Set finské zpěvačky a bývalého hlasu Nightwish se ale změnil na hodinu a čtvrt neskutečné nudy. Skladby se nedostaly do rychlejšího tempa než středního a v některých z nich Mike Terrana ani nebubnoval (asi v rámci upravených aranží). Vystoupení nepomohla ani úvodní árie z "Rusalky" Antonína Dvořáka. Díky obtížné výslovnosti mnozí ani nepoznali, že se jedná právě o slavnou operu. Na závěr světového rekordu si Mike Terrana odbubnoval půlhodinový set postavený na známých melodiích z vážné hudby, kdy doprovázel na bicí reprodukovanou kulisu. Publikum se mohlo jen dívat - "pařit na Mozarta by bylo minimálně divné," jak poznamenal jeden rocker na tribuně.

Den druhý - pátek

Už od brzkých hodin se areál začal plnit natěšenými fanoušky Manowar. Americká formace dříve těžila hlavně z úspěšného materiálu z pozdních osmdesátých let a podobné kultovní songy očekávali fanoušci i teď. Muzikanti ale poskládali playlist ze skladeb z posledních dvou desek, tedy z "Thunder In The Sky" a "Gods Of War". Asi jediným úderným kouskem byla hitovka "Warriors Of The World". Publikum pod pódiem ale nešetřilo potleskem a k mému překvapení dokonce ocenilo i DeMaiovo trhání strun na baskytaře. Je to docela zarážející, protože ti samí fanoušci se procpali dopředu i na koncert Queensrÿche a během jejich show jen nechápavě zírali, případně řvali "Hovnoo!!!".

Opravdu se zdálo, že fanoušků Queensrÿche bylo pod pódiem jako šafránu. Frontman Geoff Tate se předvedl jako skvělý zpěvák s talentem herce. Ať už se jednalo o starší kousky, nebo o písně z nové placky "American Soldier", každá z nich byla nesmírně působivá. Jedna z nejlepších byla právě novinková "Man Down!". Že se jedná o velmi silný materiál, potvrdil nepřímo i sám zpěvák na tiskové konferenci. Řekl: "Než začneme pracovat na další desce, musíme mít od našeho posledního počinu trochu odstup." A co můžou fanoušci na další a v pořadí jedenácté studiovce očekávat? "Prakticky všechno, od hip hopu přes waltz až k polce," žertoval Geoff na tiskovce.

Společně s Manowar přijeli do Vizovic také Metal Force a Holyhell. Obě formace pocházejí ze stáje baskytaristy Joea DeMaia a tento vliv byl nejvíce vidět na německých Metal Force. Mužský kvartet se do svých idolů docela silně stylizoval co do vzhledu i tvorby a možná kdyby Holyhell neměli frontmanku, dopadli by stejně. Metal Force měli alespoň z čeho vybírat skladby (i když si zněly docela podobně), zato kapela Marie Breon moc na výběr neměla. Musela čerpat z EP vydaného z roku 2007 a z těch pár skladeb, které muzikanti dali dohromady za poslední roky. Loni měli přesně tolik songů, aby mohli vydat dlouho očekávaný debut.

Kreativita a nápady ale nechybějí holandské Epice. Ačkoliv vydala loni novinku "Design Your Universe" a fanoušci ji přijali s otevřenou náručí, v playlistu dala kapela přednost starším skladbám. Posluchači to ohodnotili potleskem a věřím, že ti, kteří viděli Simone Simons a její družinu poprvé, si odnesli silný zážitek.

Pokud vás hlas zrzavé krásky nadchnul, je možné, že ho uslyšíte i v nemetalovém spojení. Během tiskovky Simone prozradila, že by ráda spolupracovala s britským fenoménem Muse a že je jejich velkou fanynkou. Ještě o něco lépe než Epica rozhýbali publikum thrashmetaloví Destruction. Mosh-pit se jim povedlo udělat vskutku obrovský.

Den třetí - sobota

Program prvního víkendového dne vypadal jako dort pejska a kočičky - během hlavní části se na scéně vystřídali blackmetaloví Behemoth, sympatičtí heavymetalisté Primal Fear, thrasheři Annihilator a Gamma Ray se svižným power metalem. Divácky nejzajímavější byli asi polští bubáci Behemoth a jejich fanoušci. Kapela nastoupila na scénu s vražedným pohledem a mrtvolným make-upem. Jakmile muzikanti spustili, fanda se zakrvavenými ránami na zádech a na hlavě přispěchal do prvních řad. Jedna ze slečen se na něj dívala s hrůzou v očích a při poslechu skladeb jen nechápavě vrtěla hlavou. "Přijela jsem sem jen kvůli Ralfovi," prohodila ke svému kamarádovi. A jen co naběhl frontman Primal Fear na stage, už ji snímala jedna z kamer pod pódiem. Show, během které zazněly hlavně starší songy a pár skladeb z novinky "16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)", si užila na výbornou.

Koncert Annihilator podkreslily blesky a hromy blížící se bouře. Déšť na sebe ale nechal ještě pár hodin čekat a Gamma Ray mohli bez obav odstartovat svůj set. Podobně jako Manowar dali přednost novějším songům, kterým ale chybí trochu té jiskry. Jakmile totiž přihodili nějaký starší kousek, třeba "Gardens Of The Sinner", vzduchem projela obrovská energie a ožili i fanoušci za zvukařem. Nemůžu si pomoct, ale skladby z novinkové "To The Metal" zněly až moc prvoplánově. Večer uzavřelo vystoupení Bloodbound a ke smůle muzikantů jen co nastoupili na scénu, začala pořádná bouřka. Kapela se přesto nezalekla a hrála dál. Konec deště ale bohužel přišel až s posledním hrábnutím do strun.

Českou scénu reprezentovala čtveřice odpoledních kapel. Seskupení Legendy se vrací nasadilo laťku docela vysoko a žádná z dalších skupin tak vtipnou show nepředvedla. Díky Legendám ožili Pink Floyd nebo Lynyrd Skynyrd a jejich "Alabama Song", který muzikanti zařadili do repertoáru už na začátku své kariéry. Na festivalu ho zahráli jako jeden z přídavků. Ještě o něco očekávanější bylo vystoupení Miloše Dodo Doležala, Doga vystupující po Škworech pak set uzavřela.

Den čtvrtý - neděle

Z posledního festivalového dne se fandové těšili nejvíce na Accept. Kultovní formace sedmdesátých a osmdesátých let slaví velký návrat na hudební scénu a na Masters Of Rock přivezla nové album "Blood Of The Nations" a také nového zpěváka Marka Tornilla. Ještě než vešli na hlavní scénu, zvedl se obrovský potlesk a muzikanti neskrývali své překvapení a nadšení. A hned od začátku jejich show bylo jasné, že volba frontmana byla přímo výtečná. Publikum se skvěle chytlo a jako by se najednou ocitlo třicet let nazpět. A přesně to byl záměr. Na tiskové konferenci muzikanti prozradili, že nové skladby skládali úplně stejně, jako to dělali v osmdesátých letech. Kromě novinářů se na tiskovku dostali i tři fanoušci z Kanady, jejichž oddanost Accept a chuť je vidět je přivedla do Česka. Na závěr vyvedeného koncertu zazněly hymny "Princess Of The Dawn" nebo "Balls To The Wall".

Další legendou osmdesátých let je bezesporu i Doro Pesch. Metalová královna slaví letos pětadvacetileté výročí na scéně a kromě aktuální placky "Fear No Evil" předvedla i skladby z dob, kdy působila ve Warlock. Konkrétně zavzpomínala na desku "Burning The Witches" a stejně jako tehdy nadchla fanoušky i teď. Chronologicky vzato, v té samé době sklízel úspěch i Michael Kiske jakožto frontman Helloween. Posledních sedmnáct let se držel v ústraní, ale nyní slaví comeback. Publiku představil svůj nový projekt Unisonic, se kterým ale zatím nenatočil žádné album. Odehrál i pár skladeb z repertoáru Place Vendome a na závěr zavzpomínal i na éru s Helloween kouskem "A Little Time". Odměnou mu byl obrovský potlesk, který ho docela překvapil.

Z našich českých legend si diváci nesmírně pochvalovali Arakain. Muzikanti byli ve skvělé formě a na svou show přitáhli více posluchačů než Lacrimosa. I když tato německá formace patří k legendám gothic metalu a na pódium Masters Of Rock zavítala v rámci oslav dvacetiletého výročí, moc přesvědčiví pánové nebyli. Na to, že se do Česka vrátili po devíti letech, je moc fanoušků podpořit nepřišlo.

Ústřední dvojice Tilo Wolff a Anne Nurmi se na scéně hýbala jako v rauši, ale to možná k žánru patří. Co mi ale vadilo daleko víc, byl ze začátku přehulený a falešný zpěv. Trochu připomínali Callejon, kteří vystoupili ten den odpoledne. Frontman jednal s publikem jako šílený Joker z "Temného rytíře".

Finální show celého festivalu a také poslední koncert v rámci svého turné přivezly finské příšery Lordi. Rocková diskoška pro děcka začala ve velkém stylu a nejmladší metalový dorost (tak okolo dvanácti let) byl v sedmém nebi. "Na pódiu chvíli tančily zombies, pak je ta paní u kláves propíchla a ten velký zpěvák pak někomu usekl hlavu a ruce," popisoval kamarádovi jeden nadšený klučina druhý den po festivalu. Do toho všeho lítaly rachejtle a ohňomety přikrášlovaly scénu plameny. Fanouškům se dostalo i exkluzivní ochutnávky z novinky "This Is Heavy Metal" a v jednom z přídavků nastoupil na scénu i speciální host Udo Dirkchneider. Musím dodat, že Mr. Lordi měl docela pěkně naučené české fráze a svým: "To je horko, doprdele," skoro trumfnul i frontmana Sabaton, jenž v Česku dokonce chvíli žil. "Byl jsem ale asi docela zlobivý chlapec, z dětství si pamatuju jen dvě slova - pivo a kurva," řekl se smíchem Joakim během čtvrteční show.

I přes svou žánrovou vyhraněnost se pořadatelé snažili do programu zařadit i něco "lehčího". Třeba vystoupení Horkýže Slíže, Harleje nebo Visacího zámku patřila mezi nejnavštěvovanější. Fanoušci ale nebyli jen u hlavní Ronnie James Dio stage (kterého moderátoři vzpomínali co chvilku), pár z nich se našlo i u druhé Coca Cola stage, kde se mohly předvést lokální tuzemské kapely. Návštěvníci si tuto rozmanitost docela chválili.

Co ale metalisty a rockery moc nepotěšilo, byly přeplněné Toi Toi budky a nedostatek sociálního zařízení. A jednotná cena piva 37 korun v areálu taky nikomu úsměv na tváři nevykouzlila. Zvlášť když se hned před vstupem točil Janáček za 23 Kč.