Současná scéna disponuje mnoha kapelami, které už na začátku svého působení rezignovaly na vokální složku a řekly si, že to půjde i bez zpěváka. Možná dokonce lépe. Pro lepší představu jmenujme zvukové kolážisty God Is An Astronaut nebo zasněné This Will Destroy You. Kanadští experimentátoři Holy Fuck sice ve srovnání s výše jmenovanými razí poněkud odlišnou politiku, přesto minimálně absence frontmana třímajícího mikrofon a poutajícího pohledy fanynek, je spojuje.

Když před pěti lety vydali eponymní debut, dalo se mluvit o nadčasovém počinu. Identifikační body, nutné k rozklíčování data vydání, jako by přestaly existovat. Zvuková rozostřenost, nelehká uchopitelnost udělala z alba výjimečnou nahrávku. U tři roky starého "LP" to už tak jednoznačné nebylo. Ačkoliv si kapela zachovala pro sebe typické postupy, nešlo si nevšimnout příklonu ke srozumitelnějšímu elektronickému zvuku.

Na aktuálním "Latin" v nastoupené cestě v zásadě pokračují. Když si uvědomíme, že jim albová dvojka vynesla několikero nominací na různé ceny, bylo by pošetilé od daného směru ustupovat. Paradoxně však lze do jisté míry mluvit o kroku zpátky.

Nebylo by tak docela spravedlivé kapelu založenou Grahamem Walshem a Brianem Borcherdtem obviňovat z kopírování toho, co právě letí, přesto se v souvislosti s "Latin" nelze zbavit pocitu, že šmrncovní osobitost byla do jisté míry nahrazena poplatností době. Hypnoticky uhrančivé pasáže - stejně tak jako přívaly emocí - byly vyměněny za odosobněné syntezátorové zvuky.

Celková celistvost a kompaktnost zmizela pod vrstvami o poznání čitelnějších zvuků. Ovšem i přes několik drobných vad na kráse jsou Holy Fuck i na svém třetím albu pořád rozpoznatelní a charismatičtí. Stále tak patří k tomu nejzajímavějšímu, co momentálně alternativní scéna nabízí.

Holy Fuck - Stay Lit