Nedaleko Vídně leží rakouské pidiměstečko Wiesen. Nic moc se tu neděje, jenom tu čas od času vystoupí neznámé undergroundové kapely jako Gossip, Jamiroquai nebo Muse, či potulní písníčkáři, jako Leonard Cohen. V sobotu zde proběhl festival, na kterém vystoupili britští Incognito, argentinští Gotan Project, nebo místní Rodney Hunter. Nicméně pět hodin autem jsme se sem táhli přece jenom kvůli hlavní hvězdě - Jamiroquai.

Ve Wiesen si chvílemi připadáte jako v pohádce. U cesty se prodávají jahody, parkoviště aby člověk pohledal a auta parkují kdekoliv podél cesty, u potoka, na poli...ochranka se na vás přitom směje a ještě si podupkává do rytmu hrající hudby. Nic nenasvědčuje tomu, že by zde za několik hodin měli vystoupit Jamiroquai a tak pro jistotu kontrolujeme vstupenky, jestli se nejedná o nějaký místní revival.

Na počest našeho příjezdu na festivalu spustili Incognito směs funku, soulu a blues, prošpikovaného muzikantskými perlami, vtípky a hlasovými koncerty zpěvaček. Příjiemné rozehřátí za popíjení Radlera. Hodinová pauza na přestavení pódia, nikdo nikam nespěchá, prostě ein Behagen.
Po jazzmanovi Gilovi Scottu Heronovi přišla erotikou nabitá předehra před hlavní hvězdou večera - tango na tisíc způsobů v podání Gotan Project. ( Nejznámější melodii jistě znáte z reklamy na tablety do myčky...). Tahle argetinská parta nás rozrajcovala tak, že jsme se rozhodli zaútočit na přední lajny publika, doufaje v zachycení kapky potu či odhozeního ručníku Jay Kaye. Byl to lítý boj, po cestě jsme si prosfištěli německá slofíčka, schytali pár lokýtků a párkrát se dostali do eine kleine schlamastiky. Ale vidět Jaye zblízka tak, že jste studovali každou novou vrásku na jeho čele, stálo za těch pár modřin.

S mírným zpožděním se na pódiu konečně zjevil náčelník Jay Kay se svým kmenem Jamiroquai a hysterie začala. Jay celý koncert gestikuloval zvukaři něco ve smyslu WTF a došlo i na pár "čtyřpísmenných" nadávek, jelikož jeho mikrofon byl nazvučen lehce prekérně a na jeho výrazu to bylo dost znát. ( Ano, byli jsme tak blízko, že jsme zachytili i jemné nuance Jayova výrazu). Nicméně koncert byl jednoduše geniální. Atmosféra plná štěstí, nadšení, excitovaných stavů a hudebního souznění. Zazněly všechny očekávatelné hity, "Cosmic Girl", "Virtual Insanity", "Little L", "Space Cowboy" nebo nádherná novinka"Rock Dust Light Star". V euforii neutichajícího potlesku se Jamiroquai vrátili na pódium, Jay se posilnil zvláštní cigaretou, co vzdáleně připomínala marihuanu a spustila megapecka "Deeper Underground". Na stupnici od jedné do desíti by se nálada změřila asi tak na třiceti. Tahle banda rozhodně nezapadá do kategorie skupin, co se zapomněly rozpadnout. Naopak, s léty jen zraje. A ještě je schopna vyprodukovat takovou hitovku, jakou "Rock Dust Light Star" nepochybně je.

"Nova Jazz & Blues Night" se nedá brát jako regulérní festival. Je to spíše série koncertů. Ani délka vystoupení neodpovídá klasickým pětačtyřiceti minutám a nazdar, interpreti hráli kolem hodiny a půl čistého času. Kapacita festivalového městečka je osm tisíc lidí, ale obrovský stan je však schopen pojmout pouze polovinu. Tento fakt plus provazy deště ovšem vytvoří pořádnou tlačenici pod pódiem. A světe div se, ani v Rakousku ještě bohužel nejsou deodoranty součástí každé slušné rodiny...Velké minus dostalo také občerstvení. V malé frontě, která vypadá z dálky přijatelně si totiž zaplatíte pouze jakýsi "potravinový lístek", a vyhrajete tak vstupenku do půlhodinové fronty na jídlo samotné. A není nic lepšího, než stát třicet minut ve frontě na ohřátý polotovar,že? Nicméně z festivalového městečka i jeho okolí tolik čiší rodinná atmosféra, že vás ani nenapadne se snad naštvat. Odcházíte s polovyhrabaným úsměvem na tváři a pokukujete po plakátech na další pořádané akce. So, Wiesen, vielen Dank!