Do šera se zableskne modrý maják hasičského vozu a pomalu se přibližuje k ohni. Ten pro srandu založila skupinka rozjařenců přímo uprostřed stanového městečka. Hasiči vytahují hadice a s ohněm je ámen. Pískot, urážky, nadávky. A "vzpoura" pokračuje.
© Petr Adámek / musicserver.cz
Čelní sklo hasičského auta se div nevysype po nárazu několika vržených tyčí od stanu. Zatímco většina opodál stojících lidí v úžasu pozoruje celou scénku, její aktéři se náramně baví.
Ve stejný čas nedaleko odtud šplhá skupina jiných výtečníků na střechy toi-toiek. Přidávají se další a další a nakonec je jich dobrých padesát. Všichni společně pak začínají do kadibudek zuřivě mlátit (opět tyčemi od stanů), až se to rozléhá celým areálem. Nespletli jsme si festival se zoo? Jasně, můžete argumentovat psychologií davu, kolektivní duší, potřenou individualitou a bůhví čím ještě. To ovšem nemění nic na faktu, že člověk by se měl i na festivalu chovat jako člověk.
© Petr Adámek / musicserver.cz
Kromě běžných radostí a starostí, jež vás mohou na letním festivalu potkat (a které z části vylíčil v
minulé glose David Věžník), se na open-airech často setkáváme i se situacemi, které mají k označení
normální na míle daleko (ta výše vykreslená se udála letos na rakouském Novarocku). Jistě, je doba prázdnin, dovolených a (nejen) pro nás mladé tedy ideální příležitost se vyřádit. Blbnutí všeho druhu zkrátka k těmto akcím patří a ani sami pořadatelé nečekají, že se návštěvníci jejich festivalů budou chovat ukázněně. Jenže všechno má své meze...
Práce security men je dnes bohužel vnímána převážně negativně. Možná od toho pramení i všeobecná nesympatie a zoufalá touha všech lidí přidělat ochrance co nejvíce práce a protestovat proti jejím zásahům, ať se děje co chce. Jenže kromě všelijakého
zbytečného pruzení však personál často zasahuje i oprávněně. Jako třeba ve chvíli, kdy si na mol opilý mladík na punkovém festivalu Valník svázal ruce pouty a lehl si na silnici, po které projížděla auta. Netřeba dodávat, že jakékoliv snahy ochranky o jeho odklizení do bezpečí trestal kopanci a nadávkami. Zásahy a protesty vůči ochrance bohužel panují i v krizových situacích - v případě požáru v areálu by lidé raději uhořeli, než aby se podvolili povolaným. Nechat se strhnout davem, kdy sami aktéři netuší, co provádějí a co je jejich cílem, je až příliš snadné.
© Petr Adámek / musicserver.cz
Rozhodující bod je samozřejmě v tom, o jaký druh "rebélie" se jedná. Pokud si přišpendlíte na zadek cedulku s úchylným nápisem, lákáte procházející na studený párek na provázku nebo se od hlavy až k patě vyválíte v bahně, je vše v pořádku. Nikomu tím neškodíte a užitek z takové zábavy máte především vy sami. Jestliže však primární motto vašich hrátek zní:
"Čím více záměrně poškodíme nebo obtěžujeme druhé, tím lépe!" nejdříve se alespoň zamyslete, kam až ve svých krocích zajdete. Úmyslné založení požáru nebo účelné ničení stanu je zkrátka moc!
Ne, skutečně se nepokoušíme moralizovat. Vždyť samotná hranice únosnosti vtípků je nesmírně vrtkavá a těžko soudit, kdy dochází k překročení mezí. Ať si každý užívá festivaly po svém, ale nikdy nezapomínejme, že jsme lidé.