Live: Novarock
vystoupili: Rammstein, Green Day, The Prodigy, Beatsteaks, Slash, Stone Temple Pilots, Bullet For My Valentine, Slayer, Hatebreed, Deftones, Enter Shikari, The Hives, Kate Nash, Ska-P, Stone Sour, Joan Jett & The Blackhearts, a další
místo: Pannonia Fields II, Nickelsdorf, Rakousko
datum: 11.-13. června 2010
Je až s podivem, že
Novarock zatím neláká více českých fanoušků, vždyť Nickelsdorf je od českých hranic, co by kamenem dohodil. Pravda, letošní ročník nemohl mít pro našince takový stupeň přitažlivosti jako ten loňský. Proč? Tak schválně: co mají společného
Green Day,
The Prodigy,
Beatsteaks,
Rammstein,
Slash,
Slayer,
Deftones,
Enter Shikari, tedy většina těch
významnějších? Ano, všichni jmenovaní se v Česku ukázali poměrně nedávno, popřípadě se v blízké době objeví. I tak ale zbylo dostatek důvodů, proč se na jihovýchod vypravit.
Den 1.
© volume.at
S příjezdem na
Novarock se člověk stává regulérním obyvatelem města. Již z dálky bylo možné mlhavě zahlédnout barevné kloboučky stanů rýsujících se v dalekém prostoru. Parkovacích míst bylo díky rozlehlým polím naštěstí dost, ale návštěvníci záhy zjistili, že zaparkováním vozidla jejich cesta zdaleka neskončila. Na všechny, kteří přijeli o něco později a neumístili své vozy do přijatelné vzdálenosti od areálu, čekala s plnou polní zhruba kilometrová túra ke kasám. V třicetistupňové výhni? Nic moc! Po vyprahlé hliněné zemi u pokladen drkotala kola stavebních koleček, skladních vozíků, trakařů a nejrůznějších podomácku vyrobených
dopravních prostředků naložených kartony piva a jiných lihovin. Na Novarocku zkrátka nelze nic podcenit. Rozlehlý vosí úl začínal bzučet a na pódiu se ozývaly první nesmělé pokusy o nazvučení.
To je prosím klobouk (pardon, cylindr) kouzelníka
Slashe a v něm nebydlí dva králíci, ale jeden báječný kytarista. Stejně jako při pražském koncertě předvedl slavný rocker své kytarové umění, nechal vyniknout zpěváka Mylese Kennedyho, skvělou "Paradise City" zavzpomínal na divoká léta pozdně osmdesátá a bez emocí zmizel v útrobách Blue Stage. To
Corey Taylor toho nakecal mnohem víc a většinou zbytečně. Charismatický frontman sice ve své druhé kapele sundal
slipknotí masku, ale póza zůstala. Jenže zatímco u
Slipknot jsou veškeré
macho průpovídky součástí show, ve
Stone Sour jsou všechny ty kecy a desítky
fuck modifikací otravné.
Tři dny v polích
Obří plácek poblíž města Nickeldorf leží nedaleko rakousko-maďarských hranic a letos na něm kromě dvou ohromných pódií (Red Stage a Blue Stage) vyrostl také menší stan, v němž dostaly prostor začínající kapely. Hudbou však na Novarocku zábava nekončila. Přibyl druhý jeřáb pro bungee jumping, tři adrenalinové pouťové atrakce a několik stanů, kde jste mohli na obrazovkách sledovat probíhající zápasy fotbalového mistrovství světa. Na malém pódiu jste dostali možnost ztrapnit se při karaoke, jinde si nechat udělat tetování, piercing nebo třeba masáž zad.
© volume.at
Většina několikadenních festivalů je spíše pro otrlé povahy a ani tento není výjimkou. Samozřejmě, ucpané a přetékající pánské žlaby, stav toi-toiek a neuvěřitelný svinčík se dají snadno svést na pořadatele, ale v případě letošního Novarocku by to nebylo úplně spravedlivé. Sanitární zařízení bylo několikrát denně čištěno, ale když se lidé chovají jako čuňata... Pořadatelé však mohli udělat víc v jiných směrech. Přinejmenším aspoň občas pokropit plochu před oběma pódii, (prach zvedající se při každém circle-pitu byl skutečně neúnosný), něčím zasypat věčně zabahněné cesty kolem umýváren a hlavně rozšířit koryta s vodou na víc míst. A co třeba alespoň základní informace v angličtině? Pozdrav
"Vítejte" v několika světových jazycích na první straně brožurky je trochu málo.
© volume.at
Přestože má
Novarock pověst propagátora tvrdší muziky, letos dal více prostor i jiným žánrům. Důkazem toho budiž britská zpěvačka
Kate Nash. Když se na obrovském pódiu zjevila v upnutých elasťákách vytažených těsně pod prsa a vytahaném tričku, málokdo chápal. Důvod, proč její piáno zakrývala plachta s nápisem
"Cunt is useful thing", vyšuměl raději do ztracena. Sama Kate si svůj výkon užívala a nikoho nenutila, aby se zapojil, což působilo sympaticky, a její vystoupení přece jen upoutalo několik oček v prvních řadách. To už ale na opačné straně areálu burácely energické rytmy
Ska-P. Ačkoliv nejsou španělští aktéři zrovna nejmladší, proměnili prostor před modrým pódiem v jeden trsající a skákající mejdan. Podařilo se jim roztančit všechny přihlížející, kteří se po horkém dni cítili jako buřtíci pečení ve vlastním potu. Ach ta energía espaňola! Zabroušení do jiných stylů se pořadatelům zkrátka vyplatilo.
Zatímco si už možná Kate Nash kdesi v tourbusu rovnala do kufříku svůj obludně britský outfit a smývala druhý obličej, na hlavním pódiu zazářil po Slashovi také druhý (respektive první) zpěvák
Velvet Revolver Scott Weiland, momentálně opět v čele navrátilců
Stone Temple Pilots. Tou dobou už byla Pannonia Fields ponořená do tmy, Francouzi s Uruguayci to hráli bez branek a pomalu se schylovalo k velkému třesku.
Hvězda dne: Rammstein
© Petr Adámek / musicserver.cz Už během odpoledne bylo jasné, na koho se celý Novarock třese - ve stanovém městečku (ehm, spíše městě) vyhrávali Rammstein snad z každého druhého magneťáku a lehce před půlnocí vítal německou bandu dost možná největší dav festivalu. Už dlouhá léta jsou
Rammstein především skvěle fungujícím podnikem, čítajícím zpívajícího bývalého plavce, několik průměrných hudebníků a především tým skvělých pyrotechniků, zvukařů a kaskadérů. Bez nich by byl sextet sotva čtvrtinový, ale na to se nehraje. Tenhle mnohočlenný kolos zkrátka funguje a jste-li naladěni alespoň na podobnou vlnu, musíte si přijít na své. Po dramaturgické stránce předvedli R+ totožnou show odehrávající ve stejných kulisách jako na podzim v Praze, včetně hořícího
fanouška (opravdu parádní kousek!), obřího ejakulujícího penisu a desítek výbuchů a pořádné dávky plamenů. Navíc tak byl pouze riskantní a pořádným průserem zavánějící šplh několika fanoušků na vysokou osvětlovací věž, kterou pořadatelé nechali na chvíli bez dozoru. Festivalový set překvapivě nebyl oproti klasickému koncertu o nic ošizen, což s přihlédnutím ke stíženým podmínkám a omezené době přípravy zaslouží velký respekt!
Den 2.
© volume.at
Probuzení do druhého dne bolí. Tedy pouze ty, kteří se předchozí den promazávali jen zevnitř. Ostré slunce si vybralo svoji daň a areálem se teď potulují desítky nebožáků v barvě zralého rajčete. Pekelná výheň nabírá na síle a u jediného stanu s nealko pitím v celém stanovém městě se tvoří dlouhé fronty. Mladá dívka si tu musí sednout, aby sebou nesekla, a chladí zátylek vychlazenou plechovkou. Lidé si odnášejí celé kartony vod, koryta s vodou jsou zase obsypaná jako včelí úl. Inu, všeho moc škodí...
Kombinace extrémního horka a sucha měla pro mnohé značně paralyzující účinky. Z beden už se sice řinuly první decibely, ale zůstat před pódiem tváří v tvář přímému polednímu slunci se chtělo jen málokomu. Místo toho probíhaly urputné boje o každý centimetr čtvereční stínu, který má v tuto denní dobu cenu zlata. Tuto vzácnost poskytovaly kromě beznadějně obsazených chill-out stanů třeba i drobné stinné fleky za plakáty visícími na plotech. Jako vosy na rozlitou limonádu se na každé takové uvolněné místo vždy seběhlo několik po stínu dychtících lidí. Na pódiu to ale žilo, výheň nevýheň. Přinejmenším zpěvákovi
Bleeding Through nešlo jeho energii nezávidět. Ukázali se také finští
HIM. Nebo to nejsou
HIM? Jasně, že nejsou, ale tihle
Negative (také Finové) jako by jim stylem z oka vypadli. To "ragga metal" britských
Skindred byl rozpoznatelný na první poslech. Benji si zkušeně dirigoval publikum, vykřikuje, že nemá rád:
"Fucking heavy metal, fucking Slipknot, fucking Slayer..." (slyšel jsem dobře?) a ti samí lidé, kteří zrovna na
Slayer budou v tentýž den na tomtéž místě pařit jako o život, mu nadšeně přizvukují. Zvláštní.
© volume.at
Rychlý přesun na hlavní stage, kde nastupují stále silněji zářící hvězdy
Enter Shikari. Ale copak je to za nesnáze? Hned z kraje setu přicházejí technické problémy a frontman Rou se nad nefungující sestavou kláves a mašinek jenom nešťastně drží za hlavu. Namísto nějaké improvizace, srandy nebo jakékoliv jiné alternativy se Britové jenom přihlouple culí a naprosto nevědí, co dělat. Problém se po deseti minutách vyřešil, ale vítr do plachet už
Enter Shikari nezafoukal. Naopak, objevily se další problémy; mikrofon, kabely, kytarový efekt... Technik létal po pódiu jak hadr na holi a mladíci ho několikrát hledali očima s výrazem:
"Rozbilo se to, oprav to." Po brilantním koncertě v pražském Lucerna Music Baru bylo tohle vystoupení velkým zklamáním a ani několik světlejších chvilek (třeba nadupaná "Zzzonked" a Rouovo fajnové triko) nezměnilo nic na tom, že malý britský souboj na dálku vyzněl vítězně pro Skindred.
Exoti, podivíni a ti ostatní
© volume.at Novarock je mimo jiné také slušná přehlídka exotů. Tak jen namátkou: nahý vikingský válečník s přilbou na hlavě, jenž si zakrývá intimnosti pouhým kusem bizoní kůže. Další naháč, který si vytvořil tanga z igelitu, nebo chlapík v chlupatém růžovém králičím oblečku. Během víkendu se také provalila mužská obsese dámským spodním prádlem. Jak jinak se dají vysvětlit desítky mládenců oblečených do vrchního dílu dámských plavek a růžových sukýnek, jež "ladily" s jejich metalovou hřívou? Osvědčenou zábavou se staly již klasické závody "Kdo dojede v bahně po břiše nejdál". Hlavním mottem se stalo:
"Nevyplácí se usnout!" Nejednomu spícímu nešťastníkovi totiž ostatní dobráci vypili pití, zaházeli ho bordelem, počmárali fixama a popřípadě mu ještě nalili pivo do krku. Jedna skupinka zvídavých vědců se pokoušela vyhodit do vzduchu guláš, další parta si zase hrou na všelijaké "hudební nástroje" vydělávala na pivo. Jakýsi rybář pověsil uzeninu na prut a vábil na ni kolemjdoucí. O kočkování v bahně před toaletami páchnoucími po opicích ani nemluvě. A takto by se dalo pokračovat dlouho a dlouho...
Do areálu zavála trochu vzpomínek rocková dáma Joan Jett s kapelou Blackhearts. Joan se předvedla ve vynikající pěvecké i fyzické formě. Autorka nestárnoucích hitů "I Love Rock'n'Roll" či "Bad Reputation" chvilkami hlasově připomínala
Courtney Love předvedla, že do starého železa ještě nepatří. V polovině vystoupení ji však vyrušil pořadatel s varováním blížící se vichřice. Dobrá třičtvrtina fanoušků se rozutekla zabezpečit své stany, a tak zůstala tmavovlasá rockerka jen s hrstkou nejvěrnějších. Vítr nabíral na obrátkách a stanovým městem občas prolétl vytržený díl z velkého party stanu. Obě stage samozřejmě pozastavily produkci, stánkaři ve spěchu zavřeli a už to vypadalo, že bude opravdu moc zle. Z některých lidí se stala zvířata (o tom v blízké době v našem sloupku), hororově černá obloha nadále hrozila, ale k životu se naštěstí neprobudila. Za to metaloví řezníci
Hatebreed po hodinovém zdržení probudili svým zabijáckým zvukem i ty nejskrytější agresivní pudy. Rozeběhla se i produkce na hlavní scéně a s ní i největší průšvih dne.
© novarock.at
Je to vůbec možné?
Green Day ten večer zklamali... Ano, zahráli všechny osvědčené hity z posledních dvou úspěšných alb, žádná chybička ve zpěvu ani v podání, avšak celkově Američané předvedli ukázku typického konzumního koncertu. Punk-rockoví draci měli totiž jako poslední vystupující a zároveň hlavní headliner dne k dispozici luxusních sto dvacet minut času. Bohužel jej z velké části zaplnili zbytečnými řečmi, únavnými opičkami a kvůli všelijakým vsuvkám (pitomým intermezzem zprznili dokonce i pecku "Hitchin' A Ride") koncert vůbec neodsýpal. Billie Joe snad po každé písni popěvoval do publika (při desátém
lalala už toho máte vážně plné zuby) a stejně tak za výkřiky:
"Novarock" a
"Austria" by se styděl i porouchaný gramofon. Na druhou stranu potvrdil, že vstřícnost k fanouškům (před lety na pražském koncertě daroval fanouškovi svoji vlastní kytaru) není jen póza. Obšťastnil například jednu fanynku, jíž dovolil, aby na pódiu za doprovodu kapely zazpívala starou hitovku "Longview". Green Day dneška, to je hlavně pompézní estrádní show pro davy a hořká vzpomínka, jak skvělá punk-rocková kapela to před lety byla.
Hvězda dne: The Hives
© volume.at "Tick, tick, booom!" Tahle švédská jaderná bomba zasáhla svůj cíl!
The Hives nastoupili sladěni do modro bílých námořnických oblečků a do bílé oblékli i své techniky. Pódium ovládla gigantická písmenka s názvem kapely, jež dotvářela příjemně vyšperkovanou atmosféru. V tu chvíli to už pod pódiem bzučelo jako v nějakém
úle! Pětičlenná partička se se svým sympaticky oprsklým a komickým projevem prokousala do každého srdce, které jejich výkon cítilo. Kytarista Nicholaus Arson vilně mrkal na fanynky nebo koulel očima a jeho spoluhráči se ujali zbývajících ksichtíků, čímž potvrdili, že se jejich sehranost netýká pouze hudby. Švédi ten den nakopali zadky všem zbývajícím kapelám. Ukázali muziku v precizní, ale rozverné formě. Námořníci by si za svůj výkon zasloužili minimálně novou kocábku.
Den 3.
© novarock.at
Trubky, činely, pozoun...? Závěrečný den festivalu začal skutečně netradičně. V dopoledních hodinách se totiž okolím začaly šířit melodie skočné dechovky. Údajně šlo dokonce o živou produkci, v níž zazněla i německá verze původní nejslavnější české písně "Škoda lásky" od Josefa Vejvody. Jenže nevyzpytatelní návštěvníci Novarocku se rozhodli zareagovat po svém a začali do rozverného rytmu této hudby vesele pařit a tančit. Budíček tedy vyústil v báječný "bál", na němž by se i střevíce prošoupaly. Spousta lidí se (možná i následkem dechovky) rozhodla zvednout kotvy a účast na posledním dnu vzdala. Rýsující se prázdná místa po stanech a autech zvěstovala naději, že večer bude na
The Prodigy alespoň o trochu víc "hýbatelno" a snad i méně prachu.
Red Stage po celý den odolávala pořádně třaskavému materiálu. Nadupané
A Day To Remember následovali skvělí a v Česku prakticky neznámí
36 Crazyfists, pak neméně dobří
Unearth. To už ovšem bylo třaskavin přespříliš a nadešel čas na trochu odpočinku.
Alice In Chains k tomuto účelu posloužili ideálně. Grunge legenda totiž využívá jiných zbraní, než je energie - zejména naléhavost a opravdový prožitek. Dalo se tedy pochopit, že zkušení rockeři měli před sebou méně početné, převážně starší a umírněnější publikum než které v tu chvíli jančilo "vedle". Na emoce zahráli i
Deftones. Parta kolem China Morena představila nový, sakramentsky syrově znějící materiál, nahodila přátelskou vlnu bez jakéhokoliv afektu a hlavně staré dobré pecky.
Zlatý hřeb do konce festivalu pomohli zatlouct berlínští
Beatsteaks. Jelikož je banda oblíbená hlavně v německy mluvících zemích, sklízela v Rakousku obrovský potlesk. Fandové díky nim zapomněli na to, že je poslední večer, že se (někteří) tři dny nemyli, že strávili dny v ochromujícím horku, že jsou jejich peněženky prázdné a že zítra brzy ráno musejí chytit vlak. Početná skupinka hudebníků vyprázdnila hlavy všem přítomným a nechala jejich mysl brouzdat mezi veselými rytmy alternativního rocku.
Naklepaní stejci přijeli s nakažlivě dobrou náladou. Frontman nesundal z tváře úsměv a občas pustil k mikrofonu i kytaristu. Pozitivní vystoupení tvrdších, ale zároveň milých západnějších sousedů patřilo k jednomu z nejlepších.
Hvězda dne: The Prodigy
© volume.at Je zcela nepodstatné, jak dlouho jsou
The Prodigy za zenitem a o kolik horší jsou jejich poslední desky. Tahle trojice to na pódiu umí stejně dobře jako kdysi, a přestože Keith s Maximem už tolik nevyvádějí, stále dokážou rozproudit davy. Na Novarocku jim to sice trvalo déle (po třech náročných dnech se holt energie hledá těžce), ale ke konci osmdesátiminutového setu jako by žádná únava nikdy neexistovala. Prostor před pódiem byl komplet ve vzduchu a pařilo se i překvapivě daleko od něj. The Prodigy jsou jistota. Maxim neustále hlásí:
"...all my people", samozřejmostí je skvělý zvuk, oparově (ne)nasvícená scéna a nesmrtelné hity "Their Law", "Poison", "Breathe" nebo "Firestarter". Až na drobné hrátky a inovace (není jich mnoho, ale dokážou překvapit) to sice britští borci jedou pořád stejně, ale stále to má potřebnou šťávu a drive. A to stačí.
Novarock končí a mizející stany nechávají vyniknout ohromným hromadám odpadků. Snad tu do příštího ročníku nic z toho nezůstane.