Comeback? Neutral.

17.06.2010 05:00 - Adam Eff | foto: facebook interpreta

Desátá (comebacková) studiovka irského boybandu Westlife vyšla na západě již na podzim. Čechům a bratrům Slovákům ji ale sexyněžněkřehcí chlapci představili až na jaře. Možná nám chtěli láskyplnými melodiemi "Where We Are" pomoci. Ulehčit trable s procesy reprodukce hynoucích Východoevropanů...
3/10

Westlife - Where We Are

Skladby: What About Now, How To Break A Heart, Leaving, Shadows, Talk Me Down, Where We Are, The Difference, As Love Is My Witness, Another World, No More Heroes, Sound Of A Broken Heart, Reach Out, I'll See You Again
Vydáno: 5.4.2010
Celkový čas: 52:05
Vydavatel: Sony Music
V mainstreamovějších polích hudební scény to chodívá různě. "Tvůrci" postaviček Westlife - Louis Walsch a Simon Cowell - si naplánovali comeback tohoto boybandu, a tak je tu máme znovu. Teď ale vážně. Westlife jsou jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších hudebních zjevů, které k nám z Irska vůbec došly. Album i strategie "Where We Are" byly vyvíjeny oběma pány porotci z talentshows přinejmenším fikaně a stalo se, co se mělo stát. Recenze alba se lišily (a liší), ale prodalo se až překvapivě důstojně: singl "What About Now" zaskóroval, album je v Anglii dvakrát platinové, v Irsku třikrát a bodovalo kupříkladu i v jižní Koreji, Řecku, Švédsku...

"Where We Are" je deskou, při jejímž poslechu mnohé napadají velice různorodé a pestré pojmy. Po zjištění, jak bodovala, se oněměle ptáte jako při každé studiovce funkčního boybandu, kdo to pořád kupuje, protože víte, že jejich fanouškovská báze už vyrostla a noví preteenageři a sorty adolescence mívají jiné zájmy (Hannah Montana; muzikály ze škol, kam dojdou za deset let; černofialové EMOcemi nabité poprocky). Jednou z věcí, které se této formě popu nedají upřít, může být ona technická kvalita.

Postprodukčně, zvukově i standardními postupy lehčího popu tato deska prokazuje kus jakéhosi řemeslného mistrovství. Kompozičně nacházíme na desce prostší písničky, melodicky hravé s doopravdy povedenými orchestracemi, přestože jejich základní rytmická složka je velmi, ale doopravdy velmi kýčovitá. Songy jsou napsané na míru (a jde to poznat) a podle pravidel, nevyčnívají. Hlasy hochů vyznívají sytě a nedočkáme se míst, kdy bychom si mohli říct, že chlapci jsou nicky, které nic neumějí, dokonce si možná i užijeme jejich hutnost a celou onu popovou-drásavou-melancholickou-procítěnou krásu smyslných harmonií v nesmyslných a ohraných ozvěnách. Lektoři zpěvu si dali bezpochyby taktéž záležet. Texty jsou všelijaké, většina z těch starších se nic nového nedozví...

První odstavec odráží leccos i o samotném albu. Pokud si páni autorové "usmyslí" a chlapci "kývnou", deska zkrátka nějak "je". Odpadá proces psaní (týmové zkoušení a zlepšování), cokoliv vyčnívajícího (specifická osobitost čitelná z rukopisů jednotlivců). Toto má na vznik alba jediný dopad - vznikne nahrávka téměř estrádního pěveckého kvartetu s předepsaným repertoárem, který potěší, pobaví, ponudí a pak jenom tak z ničeho nic skončí. Je věcí mnoha názorů a přístupů, co je to dobré či správné, jistým faktem zůstane pouze skutečnost, že pokud chlapci umějí zpívat, tancovat a umístit, umějí díky pánům strůjcům najednou i prodat, vydělat... Pak si zkrátka mohou zaplatit dobré lidi, kteří zaručí výborný výsledek.

Byl bych nerad, kdybyste si v těchto místech mysleli, že Westlife zbytečně haním. Deska je jejich (pro některé nudná a stejná), vyspělejší (softwary aktualizované), kluci zpívají lépe (trénovali to nemálo výstupy), produkčně je povedená (schopně jim bylo přiděleno), texty jsou milé (jako vždycky předtím). Je prostě moc pěkná.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY