Robyn na "Body Talk Pt. 1" dává jasný vzkaz, aby jí do muziky ku*va nikdo nemluvil. A má recht, nejnovější deskou si vyslouží respekt nejednoho fanouška electropopu hned z několika důvodů. Ačkoliv je toto album pouze třetinou celého "Body Talk" konceptu, už nyní můžeme odcházet nadmíru spokojeni.
Je tomu už pět let, co se zpěvačka vynořila s první verzí alba "Robyn" a všem ukázala, že elektronický pop lze jednak dělat vážně a zároveň s ním doputovat až na přední místa hitparád. Po všelijakých re-edicích se konečně vrací s novou náloží, tentokrát rovnou hudební trilogií zvanou "Body Talk", a už prvním dílem pověsila laťku pořádně vysoko. Nikterak se neodvrací od svého zajetého stylu, přesto se jí podařilo ho vylepšit.
Osm písní není moc, ale vzhledem k tomu, že nás (údajně ještě letos) čekají další dvě pokračování, to lze zpěvačce celkem bez rozpaků odpustit. Celou novinku rozjíždí bez váhání pěkně zostra. "Don’t Fucking Tell Me What To Do" (
neříkej mi, kurva, co mám dělat) svou prostořekostí a neprvoplánovou vulgaritou navazuje na předělávku
Princova "Jack U Off" (kde zpívá o tom, že svého milého ručně uspokojí) z předešlé desky. Tentokrát se vyzpívává ze svých nešvarů, do kterých si prostě nenechá kecat. Úderné beaty, neuvěřitelná gradace a zmiňovaný text dělají z úvodního songu jeden z vrcholů alba.
Zajeté klišé
dospělejší desky se v případě "Body Talk Pt. 1" až trapně nabízí. Jasnou deklarací toho jsou vyzrálé aranže, rozmanitost, nestupidní texty a všeobecná propracovanost nového materiálu. Švédské zpěvačce vypomohla zajetá jména jako
Röyksopp,
Diplo, Klas Åhlund a
Kleerup, díky kterým nahrávka nezní ani trochu monotónně. Zřejmě nejtemnější skladba celého alba "None Of Dem" ve featuringu s Röyksopp dokazuje nezpochybnitelnou magii, která mezi duem a Robyn funguje. Veselejší (a také tanečnější) tvář nastavuje v naléhavé "Dancing On My Own", která se stala pilotním
singlem. O nepřeslechnutelné podobnosti s "With Every Heartbeat" jste si mohli přečíst už ve
Slyšeno v předstihu.
Námětem celého alba je dle Robyn její okouzlení roboty a moderními technologiemi, zazpívala si o tom přímo i ve futuristické "Fembot". Odvahu experimentovat dokázala v "Dancehall Queen", kde spojila elektroniku, taneční pop a celkem překvapivě i prvky reggae. Poslední dva tracky ukazují zpěvačku v její nejniternější poloze. U "Hang With Me" se nedokážu zbavit myšlenek na titulní song z pohádky "Tři oříšky pro Popelku", ale k přesládlému cukrkandlu má Švédka přece jen dost daleko. Smyčce a klavír k Robyn jednoznačně patří a na elektronické desce nepůsobí nikterak rušivě.
Záměr zpěvačky vydat tři mini-alba není špatný, první díl se mimořádně povedl. Problémem je, že po osmi výborných písničkách přichází rychle konec. Až se trilogie uzavře, pak možná budeme moci říct:
Ano, "Body Talk" je jedno z nejlepších electropopových alb vůbec, ale dokud další dva díly nevyjdou, tak nám nezbyde než čekat a doufat, že nepřijdou nečekané zádrhele.
Robyn má totiž našlápnuto prostě skvěle.