Pozice Boba Dylana na scéně není úměrná věku ani konstantám legend (kdyby byla, je s ním nuda a jeho koncerty jsou retro a memorování). Je aktuální asi jako Joanna Newsom (čistě k době a trendu mezi folks poplatný příměr). Jestli ne víc, tak stejně se na jeho novinky třesou trendaři, co se strachem a hnusem neklepou z ksichtů historie, stejně jako pamětníci honosící se floskulí, že jsou s ním už třicet let a že jdou na šestý koncert u nás. Poslední čtyři alba - obsáhnou přímku 1997 až 2009 - jsou na tom tak, že by klidně šlo ignorovat "Like A Rolling Stone", "Just Like A Woman", že by šlo nedat "Ballad Of A Thin Man", "Highway 61 Revisited", že by šlo odpustit si "Mr. Tambourine Man" a "All Along Watchtower" a zážitek by přitom nekulhal (nic z vyjmenovaného si pražské publikum neodpíralo; stejně jako sedm skladeb z té výše načrtnuté dvanáctileté přímky dnešních dnů). Přestože jsou hlavní kostky stavebnice Dylanova koncertu kurzy minulosti, je to jiná jízda, než když Rolling Stones hrají svoje best of, a přestože jsou třeba v Brně, tak show jede, jako by otevírala nové kasíno ve Vegas.

Nemá moc userfriendly koncerty. Je dobré nechat se jejich balzámy natřít a dát si relax než se snažit zmapovat setlist: a) více z toho máte, b) to nikdy všechno nepoznáte. Co zrovna hraje za písničku, chytáte po texech. Nic, co kdykoliv napsal, není poklad, na který se nešahá, ale živý organismus, s nímž lze dělat cokoliv. Živé úpravy písniček jdou tak daleko, jsou tak precizní, že dojem, že posloucháte nějaké jiné studiové verze, se blíží. Jeden drobeček ze stolku zasviněného novými interpretacemi: hned v úvodu byla elektrická "Lay Lady Lay", což je originálem křehká akustika, co se samoukové na španělu učí mezi prvními. Ale žádná syrovost: hluk byl lineární, bez výkyvů, lehce se v něm četlo.

První pohled do arény, když se ještě nehrálo, mohl šokovat; málokdo ho čekal, málokomu vadil, protože generačně přišli hlavně rodiče dvacetiletých. Židličky a sedátka rozestavěné nejenom na ochozech, ale taky a v ještě větších vzájemných rozestupech dole na ploše, tak jako v divadle, tak jako před časem na stejném místě na Cohenovi. Ještě pár lidí by se vešlo, ale že bylo plno, si klidně řekněme. Tomu, že více představení v divadle než rock'n'roll v hale, šlo naproti i to, že Dylan začal včas, tedy o deset minut později. První řady dole fakt, že se má sedět, ignorovaly; stouply si a užily si to.

Na hlavě široký klobouk, pod sakem zelenou košili a na sobě volné kalhoty, co vyvolávaly nemístný dojem, že to budou tepláky. Včas, tedy o deset minut později, s ním začalo pět muzikantů, což nebyli jenom kulisáci aka nájemní muzikanti. Šéf je občas nechal, ať si dají jam, párkrát si ho dal s nima, párkrát na ně v klídku počkal. Šéf střídal klávesy, kytaru a varhany. Šéf kašlal na gesta - krom jedné výjimky - a introvertně si jel svoje.

Hlas vrány, raněné zvěře čekající na poslední jaro, dědečka, co spálí padesát cigaret denně, by stačil, i kdyby hodinu padesát skučel "Skákal pes přes oves". Není to jenom ta zhýralá barva, ty výkřiky, ta všechna škobrtnutí nebo to, že na albech zpěvné sekvence naživo recituje, ale charisma projevu. Vysvětlím: myslíte si, že už jste na jeho vlně, ale vždycky vás překvapí, kam ujede a jak dlouho tam zůstane. Tahle neřízenost je zdánlivá, po ruce brzdu a okem ji pořád kontroluje. Je už starší, upřednostňuje bezpečnost a živáky ze 70s na YouTube.com jsou jinačí nářez. Žádná kritika, jen srovnání si pojmů.

Každý jeho koncert je jinde: tenhle na rozdíl od minulého pražského byl více nahlas, větší lázeň v hlasitém zvuku; dovoloval improvizaci, ztratit se a zase se najít: studiový setlist zahraných skladeb je o půl hodiny kratší než koncertní. Chvílema se divadelní prostředí hodilo, kapela ukolébavala a oči se zavíraly; pak se vám chtělo vstát a něco křičet. Stačilo slyšet jenom "Highway 61 Revisited", protože měla všechno: meditace, šmirgl papíry, jako by byl na pódiu sám Jack White III, lehké experimenty a Dylana. Úplně stejně pak třeba v "Like A Rolling Stone", "Jolene", "All Along Watchtower", čímž jsem vyjmenoval, co se dělo při přídavcích.