Momentálně ti vychází první album. Jak bys charakterizoval jeho styl?

Asi jako moderní retro. Je to podobné jako třeba Duffy, Amy Winehouse. Skladby jsou osobní, komerčně nebo prvoplánově nemířené. Samy o sobě jsou zastaralé, takže jsme to potřebovali nějak nakopnout moderní úpravou, je tam spousta elektroniky, smyček a zároveň jsme tam nechali živé dechy, nástroje.

Album je hodně ve stylu Michaela Bublého. Byl pro tebe inspirací?

Určitě. Je to výborný showman a obdivuju ten tým, co má kolem sebe. Takže pokud ti ho to připomíná, tak je to jenom dobře.

Psal sis skoro všechny texty i hudbu sám. Až na jednu výjimku je celé album nazpívané v angličtině. Proč?

Je to stylem toho skládání, melodie i text mě napadají zároveň a většinou z toho vyjde lépe ta angličtina, protože ta rytmika řeči je úplně jiná. Pokud bych psal melodii na české texty, tak by musel být trochu jiný i ten styl hudby. Třeba Čechomor je super, protože vychází z českých lidových kořenů. Ale moje hudba vychází z amerických kořenů a je to pak těžké aplikovat na češtinu.

Přemýšlel jsi o tom, že bys oslovil jiné české textaře?

Určitě, ale já když napíšu písničku, tak už s ní nerad něco dělám. A pokud bych kvůli tomu byl nucen měnit refrén nebo tak, tak už radši napíšu novou písničku a tuhle už nikdy nezpívám, protože každá písnička vystihuje přesně tu náladu, ve které jsem ji psal. Nevím, jestli bych s tím byl spokojený, kdyby někdo jiný dopsal text. A psát hudbu na cizí texty jsem ještě nikdy nezkoušel. U některých skupin to funguje, třeba u Kryštofů, ti mají hodně básnické texty a ten text je potom hodně v popředí před hudbou. Já kdybych zpíval takhle básnické texty, tak to bude působit divně. Kdybych zhudebnil třeba "Variaci na renesanční téma", tedy kdyby to už neudělal Mišík, tak to bude působit málo uvěřitelně, zastarale a úplně bych se tím odcizil mladému publiku.

Koho máš rád z českých textařů?

Jarek Nohavica, Michal Horáček, to jsou geniální textaři, ale není to pro hudbu, kterou hraju já.

Kde ses takhle dobře naučil anglicky?

Ve čtvrté třídě, když jsme měli angličtinu, tak jsem donesl do třídy cédéčko a chtěl jsem vědět, o čem tam zpívají. Učitel mi řekl, že to nejde, že bych tam musel žít, abych tomu rozuměl. Ale s tím jsem se nechtěl smířit, tak jsem se začal jazyku intenzivně věnovat, díval jsem se na filmy, poslouchal, četl anglické knížky a tak dál. Takže jsem se naučil používat věty v určitém kontextu a zpětně se pak učil gramatiku.

Teď se chystáš na sérii koncertů Symphony Session, Ostrava, Zlín, Bratislava. Co máme čekat?

Tahle myšlenka vznikla prvotně pro Bratislavu, loni tam zpívala Jana Kirschner a letos se rozhodli pro mě. Dál jsme přidali i Ostravu s ostravskou filharmonií a Zlín se zlínskou filharmonií.

Chystáš i svoje vlastní turné?

Ano, na podzim, chceme velkou režírovanou show, dvanáctičlennou kapelu. Ta bude z muzikantů, co natáčeli desku. S nimi jsem se potkal po skončení SuperStar, když jsem chodil po různých jam sessions, a tam jsem tyto muzikanty oslovil. Vše vzniklo strašně spontánně. Budeme spolu hrát už i v létě na festivalech, v Česku i na Slovensku.

Proč sis nechával promo fotky dělat v USA?

To bylo v Maďarsku (smích)... Ne, v Las Vegas. Je to taková Mekka velkých hlasů, chtěl jsem tam nasát tu atmosféru, fotili jsme na ulici, kde se procházel Frank Sinatra, Tom Jones a podobně.

S kým by sis chtěl zazpívat duet?

Se spoustou zpěváků, protože to člověka posouvá výš a výš.

Na kolik nástrojů hraješ?

Třeba na kytaru, klavír, klarinet, ale není to na té úrovni, na které bych chtěl. Takže se považuju hlavně za zpěváka, který se dovede doprovodit na nástroj.

Takže na turné se budeš třeba doprovázet na kytaru?

Asi ne, mě to totiž moc nebaví. (smích)

Jaký je tvůj nejsilnější koncertní zážitek?

Tak to je u mě asi jasné, byl to koncert Toma Jonese v Praze.

Na konci SuperStar jsi vyhrál setkání s Tomem Jonesem, už proběhlo?

Dostal jsem jako cenu Meet And Greet. Zatím to ještě nějak nedopadlo, on je velmi zaneprázdněný člověk, ale teď vydává nové album, úplně jiné než je moje, což je super (smích). Ale pokud bude na turné někde poblíž, tak bych se s ním určitě rád setkal.

Jak se ti spolupracovalo s Vladimírem Cirkusem? Chystáte nějakou další spolupráci?

Tohle vzniklo ještě před SuperStar, já jsem mu nahrával vokály, ale teď už na to není vůbec čas.

Co považuješ za svůj nejlepší výkon v SuperStar?

Mně se nejvíc líbilo "Venus" od Shocking Blue.

Co si myslíš o tvém vítězství na Slavíkovi a na Žebříku?

To jsem rozhodně nečekal, ale byl jsem hrozně rád. Bral jsem to jako spontánní reakci diváků. V SuperStar jim říkali, hlasujte pro Martina Chodúra, ale tady jim to nikdo neříkal a napadlo je to samotné.

Jak se ti spolupracuje s bulvárem? Asi nejvtipnější článek, co jsem o tobě četla, bylo, jaks šlápl do hovínka v supermarketu...

Tak asi nějaký člověk dostal za úkol o mně napsat něco zajímavého, ale zjistil, že to je se mnou nuda, že asi hovno dělám, tak asi proto... (smích)

Snažíš se s bulvárními novináři vycházet?

Já s nimi vycházím skvěle. Samozřejmě že jim nezavolám, když někde popíjím, ale nemám k nim žádnou zášť. Já bych to jejich povolání teda dělat nechtěl, ale obdivuju, že tohle dokážou.

Jdeš volit? (Rozhovor proběhl den před volbami - pozn. autorky.)

Bohužel to nestihnu.

A kdyby šel, volil bys spíše doleva, nebo doprava?

Rovně.

Co posloucháš z českých věcí?

Třeba skupinu Synkopy. Moje celkově nejoblíbenější album je "Edison" od Jana Spáleného.

A ze současné české hudby? Koupil sis nedávno třeba nějaké české cédéčko?

Ne. Spíš vnímám jen to, co slyším v rádiu, protože je to většinou styl, co mě moc nebaví. Ale pokud bych měl jmenovat výjimky, tak třeba Dan Bárta, Monkey Business nebo Sexy Dancers.

Martinova rychlá zpověď:
Kariéra: Zpěv.
Michael Jackson: "Thriller".
Hudební recenze: Super. Strašně rád je čtu. Hlavně ty negativní.
Dara Rolins: "Zvonky šťastia".
Paparazzi: Lady Gaga.
Nejoblíbenější knížka: "Foucaltovo kyvadlo" od Umberta Eca.
Václav Klaus: Nevím proč, ale napadl mě Václav Havel.
Michal David: (dlouhá pauza)... červené klávesy.
Nejoblíbenější český zpěvák: Karel Gott.