Když si PSH napsali start na 20:00, tak jsem tomu nevěřil ani já, notorický dodržovač časů na plakátech. Že ale příchod i krátce po desáté byl unáhlený, to už je trošku za čárou. Ale co, alespoň bylo dost času si prohlédnout různorodou sortu lidí procházkou po klubu. Překvapivě drtivě převažovali ti starší, dejme tomu 25+. Lehké zklamání, že není k vidění víc modelů původně šitých na nejtlustší lidi světa, vyrovnalo několik extrémních jedinců s horším vkusem pro oblíkání, než v jakém si bude Jyrka pochrochtávat na chatě v Ústí. Ze tří pětin zaplněný klub (vypočítáno na algebraické kalkulačce) byl taky menší záhadou, vstupné bylo jen něco málo přes dvě stovky a očekávaný "plný dům" se nekonal.

Obyčejný člověk (slovní spojení roku 2010) mohl být znechucen ještě dvěma dalšími faktory, co nemají s koncertem nic společného. Protože si PSH vymysleli VIP zónu za větší peníze s několika bonusy, promenádovalo se v těchto sektorech (nebo rozvalených na sedačkách dole) dost lidí, co se okamžitě cítilo jako někdo z vyšší společnosti. Což bylo směšné, buranské a jejich macho chování nebylo na místě. Pocit trapnosti potom zřejmě zažívalo několik lidí za ně. Určitě se tak nechovali a netvářili všichni, ale bylo jich dost na to, abychom jim poslali ono reflexovské "never more!". Podobně trapné je i "pošukávání" několika uklízeček, co neustále otravovaly, jestli už máte dopito a můžou to odnést, pořád vám něco ometaly kolem bot a bylo jim celkem jedno, že vy jste tady kvůli koncertu a popílek u nohy vás v tuhle chvíli opravdu nezajímá. Existenci hojného počtu lidí ve žlutém tričku SaSaZu už je nad mé možnosti pochopit - ti jsou něco mezi uklízečkami, číšníky a vyhazovači. Každopádně všude okounějí a ze všeho nejlíp jim jde svým znuděným projevem zabíjet atmosféru v rádiusu dvou metrů.

Pojďme k hudbě. Čistychov byl tragicky nazvučený a nebylo mu rozumět. Nevím, jestli takhle huhňá normálně, ale artikuloval asi jako moderátoři Radia 1. Kotlík vepředu však byl spokojen. Pro mě osobně to byla nejnudnější prezentace hip hopu, jakou jsem kdy viděl, a neustálé opakování slova "pičo" mě dokonce vyhnalo na bar, protože něco tak macho křečovitého se jen tak nevidí. To následující Hugo Toxxx byl alespoň vtipný a jeho evidentní nadsázka všechno házela do formy, jaká českému hip hopu sluší nejvíc - vtip a ironie. Předvedl především materiál z "Roku psa" a několikrát se mu povedlo přimět klub ke "zpěvu". Povedla se i premiéra klipu "Vím já?", kterému nechybí nadhled. Dnes již známý režisér OKI odvedl tradičně dobrou práci a jistě vás donutí k úsměvu.

Start PSH byl krátce po půlnoci. Rapidně lepší zvuk, lasery, pozadí ve tvaru loga labelu Bigg Boss a masivní otvírák "Udělejte bordel". Hned v následujícím "Podpantoflákovi" však citelně chyběl vokál Romana Holého. To však ještě nikdo netušil, jaká tragédie nastane při "Yes No OK", v které nahradil Matěje Rupperta zpěvák z Eddie Stoilow a my jsme se procházeli na špatně nazkoušené besídce základní školy. Karaoke opar se nad vystoupením zjevoval častěji. Strašně by jim pomohla živá kapela, takhle je to zbytečně často příliš umělé. Ano, síla Vladimírova hlasu je obrovská a Orion je možná v nejlepší formě, ale pokud jim za zády hraje vinyl, tak výsledku chybí šťáva. Už z podstaty to nemůže mít pořádné koule. Jsou to takové ovocné knedlíky bez ovoce, a to je škoda.

Pochválit je třeba výtečnou "Du dolů" a "Smíchov-Újezd", která byla snad nejsilnější z celého setu, a to je z Vladimírovi sólovky. Omylem se stala jindy úžasná Dara Rolins, která tentokrát zněla jako z half-playbacku a udělala by lépe, kdyby nevylezla vůbec. Krátkého křtu se bez zbytečně dlouhých slov ujal Abdul 52 a mohlo se pokračovat. Drtivý byl potom i závěr, který konečně dostával parametry rozjetého koncertu. Nakopla to už Terez Černochová, když SaSaZu svým podceňovaným hlasem živelně rozsvítila v "C'mon Girls". Dojíždělo se oblíbenou písní moravských jukeboxů ("Praha"), nejlepší skladbou "Epilogu" bublající "Všichni jsou už v Německu" a závěr asi nemohlo obstarat nic jiného než "Co bude, až nebude rap?".

PSH si na "Epilogu" hrají, dokazují smysl pro humor a baví svým zvukem. Naživo to však bylo opravdu místy jako besídka. Sorry, ve Frýdku-Místku to možná stačí, ale na slavnostní koncert v SaSaZu je to málo. Že už bysme na to byli staří? Nevím. Tahle země ale nebyla pro starý.