Necháte-li se ovlivnit pověstí a náznaky, které vydání aktuální desky Jiřího Dědečka provázely, můžete být trochu zklamaní. Ex-sluníčkovský bubeník Marcel Pindel v rockové kapele Úterý, elektrická kytara v ruce Dědečka, označení křehký punk - to vše by mohlo naznačovat podobně velký žánrový skok, jako se podařil Vlastu Třešňákovi na albu "Inventura". Dědeček se ale zas tolik neodvazuje a spíše než punkerem je prokletým básníkem, co se po večerech toulá noční Paříží s verši Francoise Villona na rtech.

Nebo neodvazuje - Dědeček je drsný, (sebe)ironizující, věci pojmenovává takové, jaké jsou, neštítí se vulgarismů. Zlehčuje již vyřčené. Potud je punkerem i dekadentním poetou. Důležité pro něj je nevytvořit jemný a umělý tvar, čistou píseň. A pro ušpinění sahá Dědeček na jakékoliv dostupné prostředky. Své písně se snaží nabourat, disharmonizovat, plivnout na ně. A tak se v jemných lyrických textech šuká, rýmuje se s nevyřčenou píčou. Velmi jemnou "Neodpovídá" rozbíjí alespoň shazujícím recitativem. A nebo stejnou práci odvádí hudebně. Elektrickou kytarou, bicími, basou či akordeonem.

Tím nejbigbítovějším kouskem, který na albu najdeme, je "V tísni". Sekané frázování, solidní drive a švih. Přesto, co se tempa týká, nikam nepospícháme. Příjemně si tak s Dědečkem můžeme zařvat, ale rozhodně si nezapogujeme.

"Prší nám do campari" je sbírka zhudebněných milostných básní. Dědeček v naprosté většině písní řeší lásku, vztahy a milostné soužití. Hledá důležité momenty, které ovlivňují lidská spojení a interakce, hledá důvody, proč to (ne)funguje, a často nachází i nejčastější výmluvy a lži, které vztahy také nezřídka provázejí.

Na desce striktně dodržuje střídavé pořadí skladeb, kdy akustická či jemná věc střídá špinavou a odvážnější. Těm druhým se na expresivnosti snaží přidat chraplavou polohou hlasu, tlačenou až na doraz svých možností. Jednoduché bicí Marcela Pindela ctí Dědečkovo písničkářství, jeho minulost i současnost. Obě polohy pak spojuje akordeon Jaroslava Krasničana, dodávající písním hospodský punc.

Campari znehodnocené a ušpiněné kapkami deště se stává díky nepřízni počasí opravdovějším. Skutečným a konkrétním, s příběhem. Není jen předmětem dotvářejícím atmosféru. Je symbolem, který dobře charakterizuje celé album a vlastně i Jiřího Dědečka jako takového.